❄️Na ...

  ... sv. Matěje 24.2. 

O pranostikách 

Po Hromnicích (2.2.) přichází druhý nejvýznačnější „kritický den“ únorových pranostik. Matějských rčení je poměrně hodně, ale podíváme-li se blíže, tak jejich část tvoří různé obměny známé průpovídky o sekání nebo dělání ledu. Z formálního hlediska jsou to pranostiky se stoprocentní úspěšností „Svatý Matěj boří mosty nebo staví“. Svědčí však též o tom, že si staří hospodáři byli zřejmě dobře vědomi proměnlivosti posledních fází ustupující zimy.

Některé pranostiky také poukazují na to: „Jaký mráz bude večer a v noci na svatého Matěje, takový bude za 40 dní pořád.“ Naši předci dělali i různé zkoušky, aby se dozvěděli, jak dlouho bude zima po sv. Matějovi trvat. Již Partlicius v roce 1617 popisuje „Protož i pilní hospodáři měděnici vody ten čas vystavovali ven, aby poznati mohli, jaký mráz byl.“ Jde jistě o primitivní předchůdce dnešních teploměrů, a možná také o první zprávu o meteorologických měření u nás. S tím, že lze ještě po Matěji počítat s delším obdobím mrazů, je třeba však souhlasit. Např. v Praze – Klementinu, je průměrné datum posledního dne s mrazem 1. duben, tedy po téměř okřídlených 40 dnech od 24. února. (sepsal Jan Munzar)

Matěje - k létu naděje.

Na svatého Matěje léta naděje.

Matěje - k vesnu naděje.

Na svatého Matěje do závěje naleje.

Po svatém Matěji zima hřeje.

Na sv. Matěje sluníčko se zasměje.

Svatý Matěj, hodnej svatej, když neohřeje, 

tak se aspoň pousměje.

Svatý Matěj dá nám naději, aby nám nemrzlo ani v chalupě, ani na poli.

Na svatého Matěje postačí jen košile na těle.

Svatý Matěj, hodnej svatej – kožichy dolů!

Najde-li Matěj sněhové klobúky na pňoch, tož jich sháže.

Na svatého Matěje lidské srdce okřeje, slunce pozře závěje, nad polem si skřivan zapěje.

Na svatého Matěje pije skřivan z koleje.

Na svatého Matěje skřivan vesele zapěje: „přijde jaro, přijde.“

Na svatého Matěje slunce pozře závěje a skřivan si vesele zapěje.

Na svatého Matěje každá myší díra se zavěje.

Svatý Matěj chválí pluh.

Sv. Matěj hází pluhy z půnebí (z půdy).

Na svatého Matěje po volské zimě je.

(při polních pracích již lze používat volské potahy)

Na svatého Matěje rampouchy, 

bude ourodný rok na mouchy.

Po svátku Matěje, nejde liška více po ledě.

Najde-li Matěj led, seká ho hned; nenajde-li led, dělá ho hned.

(tyto průpovídky o sekání nebo dělání ledu svědčí o tom, že si staří pozorovatelé přírody byli zřejmě vědomi proměnlivosti posledních fází ustupující zimy)

Svatý Matěj láme vždy led; není-li ho, zmrzne hned.

Svatý Matěj ledy láme, nemá-li jich, nadělá je.

Svatý Matěj naposledy, odplavuje letos ledy.

Svatý Matěj seká ledy.

Svatý Matěj ledy seká, nebo jen tak před zimou smeká.

Svatý Matěj ledy plaví, když neplaví, tak je staví.

Svatý Matěj zimu bohatí, pokud ji neztratí.

Svatý Matěj zimu tratí, když netratí, obohatí.

Svatý Matěj boří mosty, nebo staví.

Svatý Matěj otevírá zemi.

Svatá Kateřina (25.11.) zimu oblibuje, svatý Matěj odplavuje.

Trefí-li svatý Matěj na otevřené vody, zavírá je, trefí-li na zavřené, otevírá je.

Z jara svatý Matěj milý, otvírá zemi a zemské žíly.

Když svatý Matěj ledy neroztopí, budou si dlouho do dlaní dýchat chlapi.

Svatý Matěj přidá polínko, svatý Josef dvě a Panna Maria celou náruč.

Svatý Matěj šel sekat ledy a stavil se v hospodě, svatý Josef (19.3.) šel za ním a zůstal tam také, až teprve Panenka Maria (25.3.) je oba vyhnala.

Svatý Matěj ledy láme, když je nezmůže, svatý Josef pomůže.

Neuspěje-li Matějova pila, uspěje dozajista Josefova (19.3.) širočina.

Jaký mráz bude večer v noci na svatého Matěje, takový bude za 40 dní pořád.

Je-li na svatého Matěje mráz, tak ho ještě čtyřicetkrát máš.

Je-li svatého Matěje mráz malý, je jich po něm 40 malých; je-li velký, jest 40 velkých, není-li mráz žádný, je jich po něm bezpočtu.

Prší-li na svatého Matěje, bude se brzy síti.

Kdo seje do Matěje – dobrá naděje.

Mrzne-li v noci na sv. Matěje, v březnu se škodou se zaseje.

Na sv. Matěje kořínek se ohřeje.

Na svatého Matěje koplina (možnost zahájení prací na zpracování půdy), na Josefa travina. (možnost ovčí pastvy)

Svatý Matěj strčí hlaveň do země.

(hlaveň znamenala hořící nebo ohořelé dřevo nebo vích slámy s hubkou, používaný dříve k založení ohně)

Zdroj: ceskezvyky.cz

❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️

🍷Proč ...

 ... má Petr svátek dvakrát za rok

(svátek slavil dokonce třikrát za rok)

Do roku 1962 měl Petr dokonce svátek třikrát za rok. Tato zvláštnost je pěkná ukázka toho, jak v českém kalendáriu zůstávají relikty z původního katolického kalendária - martyrologia, což je seznam svátků jednotlivých mučedníků a světců, které církev každého dne slaví. Původně šlo totiž o dva různé svátky:

- 22. února: svátek Stolce sv. Petra

Církev si dne 22. února připomíná svátek Stolce sv. Petra, prvního mezi apoštoly a prvního římského biskupa, tedy také prvního papeže. Jeho katedra – biskupský stolec – je dodnes uchovávána v Římě a tvoří součást oltáře ve vatikánské bazilice.

V kalendáři pro rok 1952 je ještě uváděna zkratka svátku - Petr stol. (chybné skloňování, vhodnější je Petra stol.). O rok později se v některých kalendářích připomíná Jan Rokycana z československého kalendária. Od roku 1954 se Jan Rokycana slaví ve všech kalendářích a v roce 1957 se svátek vrátil na původní místo, ale už jen jako Petr.

- 29. června: Petr a Pavel

V tento den se v našem kalendáři slaví od roku 1951. Jméno Petr je řeckého původu (z řeckého petros, což je překlad aramejského képhá), znamená "skála", popř. "skalák, skálopevný". V České republice bylo v roce 2016 celkem 272 135 mužů se jménem Petr. Jméno Petr bylo 3. nejčastější (každý 37. obyvatel).

Význam jména Pavel: Jméno pochází z latinského slova paulus "malý", přeneseně "nepatrný" nebo i "skromný". Paulus bylo už římské příjmení.

- 19. října: Nutno ještě upozornit, že dříve slavil Petr ještě jeden svátek, a to 19. října a slavil se v letech 1954 - 1962. Původně to byl katolický svátek Petra z Alkantary. Postupně se z něj v padesátých letech stal jen Petr, díky tomu mohli Petrové po několik let slavit jmeniny dokonce třikrát za rok. Nakonec byl v roce 1963 nahrazen Michaelou, která zůstala na stejném místě až do dnešních dob.

zdroj: archiv Antonín ViK 

🍷🍷🍷🍷🍷🍷🍷🍷🍷🍷🍷🍷🍷🍷🍷🍷🍷🍷🍷🍷🍷

🌺O šesti ...

... Postních nedělích.

Od neděle černé až po neděli květnou.

Popeleční středou (což bylo včera) začíná čtyřicetidenní čas, zvaný "qudragesima", s přesně stanovenými postními nedělemi, každá má svůj liturgický název a je jich celkem šest. Mnohé mají svá osobitá krajová pojmenování, která se liší v různých oblastech. Poté následuje "pašijový týden" s významnými dny, jimiž byly Sazometná (Škaredá) středa, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota a Boží hod velikonoční.

Podle stanovení data Velikonoc přicházela řada na první z postních nedělí v období od 8. února do 14. března a poslední šestá může být v období od 15. března do 18. dubna.

- První postní neděle - Černá, Pytlová, Liščí, Pučáka nebo Pučální

Černá, je nazývána podle černého oděvu žen, který nosily kvůli nastalé postní době. Liščí neděle je odvozena od zvyku, kdy hospodyňky pekly preclíky a zavěšovaly je na stromky. Dětem se pak vyprávělo, že je nadělila liška. Název Pučálka se pojí s typickým pokrmem z praženého hrachu. Pučálka se však nazývala i masopustní maškara vystrojená do oděvu z hrachoviny, která vcházela do stavení a pro zajištění bohaté úrody rozhazovala po světnici zrna hrachu.

- Druhá postní neděle - Pražná, Černá, Suchá

Pražná se nazývá podle dalšího jarního pokrmu, z pražených naklíčených zrn obilí, zvaného pražmo. Někdy se tato neděle označuje jako černá, z důvodu smýčení, čištění, úklidu, kterému se hospodyňky věnovaly.

- Třetí postní neděle - Kýchavá, Kýchavná

Pokud tento den třikrát za sebou kýchnete, máme pro vás dobrou zprávu - dle pověry byste si po celý rok měli užívat pevného zdraví. Jiná verze: Lidé se obávali, aby během dne nekýchli, protože věřili, že kýcháním začíná mor. V historii se tuto neděli také vzpomínalo na oběti moru.

- Čtvrtá postní neděle - Družebná, Středopostní, Růžebná či Růžová

Přátelé se scházejí ke společnému posezení. Při těchto setkáních se konzumovaly typické koláče zvané "družbance". V tento den se také chodívalo na námluvy - družba se ženichem šli do domu, kam chtěli na velikonoční pondělí přijít požádat o nevěstu. Družebnou nedělí se uzavírá první, méně známá část postního období. Dvě následující neděle jsou pak svými zvyky více známé a ve zjednodušené nebo obnovené podobě trvají dodnes.

- Pátá postní neděle - Smrtná, Smrtelná nebo opět Černá

Je čtrnáct dní před Velikonocemi. Koná se rituál vynášení smrti a donášení nového léta. Morana - Smrtka bývá zhotovená ze slámy, ustrojená do ženských šatů a upevněná na velkou dřevěnou tyč. Lidé do ní vtělili vše zlé, co zima přinesla. Obejde se s ní celá vesnice, pak se v některých oblastech pálí na ohni, jinde se vhazuje do vody. Poté se nazdobí léto, jinde též líto, které tvoří smrček zdobený vejci a mašlemi, a chodí se s ním koledovat a do vesnic se tím vnášelo nové léto.

- Šestá postní neděle - Květná, Palmová, Beránková, Květnice

Je týden před Velikonocemi a je den před nastávajícím pašijovým týdnem. Hlavním tématem tohoto dne je zvěst o slavném vjezdu Krista do Jeruzaléma.

V některých oblastech se větvičky jívy svazují do velkých svazků zvaných "palmy", obdobné pugétky se podle krajových zvyklostí nazývají též "košťata", "ráhna" či "jehnídy". Tyto "palmy, pugéty" měly symbolický význam, neboť se jimi vítal Ježíš a v antice byly symbolem vítězství. Zelené ratolesti nebo proutky "kočiček"se žehnají v kostele, mají pak svou úlohu v domácích obřadech, ochraňují dům před požárem, zajišťují budoucí úrodu ...

Zdroj: ceskezvyky.cz

🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺

❄️Tak nám napadalo ...

 V sobotu k večeru přišel slibovaný sníh i k nám na Valašsko.

Do nedělního rána nám ho napadalo opravdu hodně nejmíň 25cm.

Sníh mám ráda v prosinci v lednu 

i na začátku února mě potěší, ale teď už z něj radost nemám.

Všude jenom stopy od našich kožušku.

Odházela jsem trošku chodníky, aby se kožuškům líp chodilo.

Ještě udělat chodníčky ke krmítkům ...

Otřepat chvojku ...

Každý rok jsem je svazovala, 

ale většinou byly zimy bez sněhu, tak už to nedělám. 

Letos na ní sníh namrzl a otřepat moc nešla, snad se spraví.

Nějaký kožušek hodně spěchal domů, 

jsou tu dvoumetrové skoky.

To byla naše nedělní sněhová nadílka.

V pondělí bylo ráno na teploměru -11°C.

Děkuju, že jste přišli a došli až na konec článku.

Príma den všem.

❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️

🍽️Okénko do kuchyně 566.

Polívku si uvaříme z kuřecího hřbetu s kapáním.

Takový oběd jsme už taky dlouho neměli.

Takže smažený sýr, brambor, tatarka.

Pepan má rád guláš, tak jsem mu ho uvařila, 

měl ho na dva dny, jako bych věděla, že onemocním.

Ano já, která nebývá nemocná,

 jsem pár dní proležela s chřipkou, co dotáhl domů Pepan.
Takže jsem minulý týden nevařila, Pepan dojídal zbytky z mrazáku

a já se živila polívkou, ještě že jsem ji měla uvařenou.

Takže jsem si do ní přidávala třeba zbytky mašliček,

 co se povalovaly v ledničce ...

Dcera nám taky sem tam něco dovezla.

Pečivo i vařené jídlo.

Sekanou jsme s chutí zblajzli, 

kdy se mi naposledy stalo, že mi někdo uvařil ...

S ledovým salátem jsem si na ní moc pochutnala.

Dokonce mi k obědu po dlouhé době zasvítilo i sluníčko, aby mě potěšilo.

No a vývar od dcery mě taky potěšil, protože ten můj už jsem měla snězený,

 ten její byl vynikající s masem a výbornými nudlemi.

Však vidíte kolik jsem si jich do polívky dala, byla to ňamina.

Taky jsme měli k snídani bábovku ...

Když mi bylo už líp, našla jsem v ledničce uvařené brambory, 

tak jsem si udělala mojí oblíbenou omeletu, ale to už mi bylo celkem dobře.

Pepan marodil nahoře v patře, a já u nás dole s kožuškami. 

Doma jsme měli nehorázný binec, ale bylo mi to jedno.

Obývák vypadal jakoby tam spadla bomba ...

No jasně, že se o mě kožušci starali,

Jonášek byl ten hlavní ošetřovatel.

Už na mě čeká až si zase lehnu ...

Brunda ležela vedle mě a vrněla vrněla.

Sem tam se na mě i vyvalila,

 prý na měkkém se ji dobře spí.

No jak vidíte, cirkus na kolečkách.

Týden u nás vládli kožušci a tak zparchantěli, 

že Jonáš klidně seděl na stole a nikdo mu nic neřekl. 

Bětuška zase nade mnou, pořád na mě nakukovala.

Furt u mě někdo seděl ...

Cvalíček na mě vždycky zamňoukal, že potřebuje ven.

Teď už je zase všechno ve starých kolejích,

uklizeno, navařeno a kožušci na svých místech.

Polštářky vyměněné, vyprané a zase to tu voní.

Tak z dnešního okénka si moc inspirace na vaření neodnesete,

ale zase tu byl i kousek Kožuškova.

Mějte se krásně a děkuju, že jste vydrželi až do konce článku.

🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️

☃️Pro lepší náladu

Na malém venkovském hřbitově rostl u plotu velký ořešák. Jednoho podzimního odpoledne tam vyrazili dva místní chlapci, nasbírali plný košík ořechů, posadili se do stínu větví, sklánějících se až k zemi, a začali si svůj úlovek dělit:

"Jeden můj, jeden tvůj, jeden můj, jeden tvůj..."

Občas se jim nějaký zakutálel k plotu.

Jiný chlapec se stejného dne vydal projet na kole. Když zaslechl ze hřbitova hlasy, zpomalil a zaposlouchal se. Hned mu bylo jasné k čemu se připletl. Šlápl na to a rychle ujížděl. Za rohem hřbitova potkal kulhajícího dědu o holi. Povídá:

"Pojďte se podívat, právě jsem slyšel, jak si Bůh a Satan rozdělují duše mrtvých."

Dědovi se moc nechtělo ale když kluk naléhal, tak spolu pomalým a kulhavým krokem šli. Šli se podívat až k plotu, ale nikoho neviděli. Náhle se zevnitř ozvalo:

"Tak pojď, ještě sebereme ty u plotu a půjdeme..."

Říká se, že chlapec na kole dohonil dědu až kilometr za hřbitovem.

☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️