❄️O sněhu ...

 ... a sněžení

Pověry a legendy

O původu sněhu vypravoval si lid v některých krajinách následující: Kdysi prý utekl žid z pekla s peřinou a přišel do nebe. Když přeskočil plot, který se táhne kolem rajské zahrady spatřil ho sv. Petr, chytil jej a roztrhl mu peřinu, ze které začalo chumelit. Jinde zase říkali, když padal sníh, že „mlynáři se perou“ a byla-li chumelenice, že „čerti se žení“.

Prostonárodní hádanka o sněhu říká:

„Kousá, kousá – nemá zubů, lítá – nemá křídel.“

Když padaly sněhové vločky podobající se jemným ledovým krystalkům, šlo prý o panský sníh. Pokud padaly veliké sněhové vločky šlo o sníh selský.

Andílci a sníh:

Padá-li sníh, říká se, že se andílkům roztrhly podušky. Když pak k jaru, již maličko sněhu poletuje, říkávají, že to andělíčkové vymetají zbytky sněhu. Padají-li velké sněhové vločky, vypravuje se, že to jsou od andělíčků sehnané a sražené sněhové hvězdičky dohromady v kupu.

Básníci připodobňovali také sníh ke ztuhlým slzám nebešťanů: „Někdy zas jsou to slzičky blažených nebes tvorů, co ztuhlé mrazem v hvězdičky posypou země koru.“

Zvířata a sníh:

- Bílá husa, nebo bílá labuť se stala symbolem sněhu, lid si sníh představoval v podobě bílého ptáka bez křídel. „Sletěl ptáček bezperák, na náš stromek bezlisták, přišlo na něj bezzubátko, sežralo to bezpeřátko.“

- Bílé peří i jiných ptáků znázorňuje sníh: „Když z hůry bílý sníh padá, to ptáčci na nebesku střásá, bílá pérka svá na širou země stezku.“

- Lid si sníh představoval i jako bílého koně jemuž srst líná a na zemi lítá a padá. „Přišel k nám bílý kůň, zalehl nám celý dvůr.“ Poněvadž sněžívá velmi často v první polovině listopadu kolem památky sv. Martina představoval si lid tohoto světce jako jezdce na brůně (bílém koni), jenž přijíždí k nám se sněhem: „Svatý Martin přijede na bílém koni a zabílí celý svět.“

Lásku ovlivňuje sníh:

Existuje také velmi mnoho pověr o sněhu ovlivňující lásku, jedna z nich varuje, abyste nevyznávali partnerovi poprvé city v den, kdy napadl čerstvý sníh. Pokud to uděláte, vztah nevydrží déle než do tání sněhu. Pokud však padá sníh ve svatební den, věští manželům neobvyklé štěstí . . .

Zdroj: ceskezvyky.cz

❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️

❄️Okénko do kuchyně 564.

Vývar s mušličkami.

Jednou za zimu, vlastně dvakrát, ale o tom v příštím okénku,

si zahřeším víc než jindy. 

V domácím řeznictví si koupím jelítko.

Se zelím a bramborem je to nebe v hubě. 

Zapít pivem a nemá to chybu.

Pepan takové věci nejí, oni to doma nemívali, jak jinak s Pepanem.

Holandský řízek s bramborou kaší a ledový salát.

Rybí filé na másle s bramborem a opět ledový salát.

Koprovka, vajíčko, brambor.

Oběd musí nejdříve pohledem schválit Bětuška.

Prošlo to, tak se můžu pustit do jídla.

Tento týden to bylo docela bramborové, tak ještě něco s rýži.

Vepřová kotleta na žampiónech, rýže, červená řepa, 

takový oběd mám moc ráda.

Pořád mám v mrazáku nějaké ovoce na koláč,

tak dnes jogurtový s tvarohem a švestkami.

Príma první únorové úterý

a všem návštěvám děkuji, že jste přišli mrknout do okénka.

❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️

❄️Pro lepší náladu

Dnes mi přišel nový výměr záloh na energie.

Konečně jsem pochopila rčení:

Nedá se svítit.

❄️

"Babi, jak si přijela?"

"Vlakem, jako vždycky, Tomášku."

"Vidíš, tati a ty si říkal, že ji přinesli všichni čerti.

❄️

Do kanceláře přijde ředitel.

Jeho sekretářka ho zdraví:

"Ahoj Tondo, jak se máš?"

"Odkdy si tykáme?"

"No přece od včerejška, když jsme spolu spali."

Ředitel neví o čem je řeč, tak sekretářka dodá:

"No přece na zasedání rady."

❄️

Řekla bych vám vtip o skleróze, 

ale zapomněla jsem ho.

❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️

💖❄️Z Kožuškova

Mám dojem, že už vás ten Kožuškov nebude bavit.

U nás se vážně nic neděje, prostě je zima a k tomu patří zimní spánek.

Otočit se na druhý bok je nutnost,

aby se nepřeležel kožušek ... to ví každá správná kočka.

Když se poškorpí, nevadí, aspoň je jim teplo záda.

To je pohodlíčko ...

Jak je vidím spolu, sežrala bych je i s chlupama.

Tyto dvě fotky, vím jsem magor, ale jsou focené v noci, když jsem šla na WC.

Bětuška je sleduje, kdo ví, co si o tom myslí.

Ona se s Brundou ráda nemá.

Nejlíp je u misky a hlavně když nikdo okolo není a nikdo ji neruší.

A opět na vyhlídku, aby měla všechno pod kontrolou.

Brunda po večeři odpadla kousek od misky

a dala si šlofíka před spaním.

To byla naše banda lenochů.

Vůbec se jim nedivím, že se jim nic nechce,

jsem na tom vlastně stejně, jenom nespím přes den.

Už aby bylo jaro - v tom se s kožuškami shodneme.

Krásnou první únorovou neděli přejeme z Kožuškova 

a děkujeme, že jste se na nás přišli podívat, máme z toho radost.

❄️💖❄️💖❄️💖❄️💖❄️💖❄️💖❄️💖❄️💖❄️

❄️Blíží se Hromnice ...

... Na Hromnice musí skřivan vrznout 

i kdyby měl zmrznout.

Vyletěl skřivánek vysoko nad oblaka a zazpíval. Říkávalo se, kdo o Hromnicích slyší skřivana zpívati, bude šťasten. Ne nadarmo lidová pranostika praví "Na Hromnice si musí skřivan vrznout, i kdyby měl zmrznout". Toto úsloví je u nás literárně známé již z 16. století a o jeho původu jsou různé teorie. Skřivani k nám totiž přilétají v rozmezí zhruba jednoho měsíce, mezi 15. únorem a 15. březnem, a od příletu do konce léta je také nejlépe slyšet skřivaní zpěv.

Dokonce se o skřivánkovi mluví v jiné lidové pranostice už 21. ledna na svátek sv. Anežky Římské, patronky panenství a dětí: "Svatá Anežka když laskavá, vypustí z rukávu skřivana".

Nejstarší dochovaný důkaz o Hromnicích a skřivánkovi:

Ctibor Tovačovský z Cimburka je autorem spisu z roku 1457, který věnoval králi Jiřímu z Poděbrad a v jedné části textu se můžeme dočíst: Bude chtít vrch svého štěbetání učinit právě jako skřivan na Hromnice.

Z vysvětlení ornitologů vyplývá, že skřivánek se u nás výjimečně mohl opravdu objevit již 2. února, ale pouze v případě, že u nás panovaly velmi příznivé klimatické podmínky. V roce 1771 v Ostrém na Litoměřicku v severních Čechách lidé pozorovali skřivany už na Nový rok. V roce 1975, před 20. lednem ornitologové napočítali u Přerova 35 skřivanů a v okolí Bratislavy dokonce zhruba 100.

Pranostiky "zvířecí"

- Jak dlouho skřivan před Hromnicemi vrzá, tak dlouho po nich zmrzá.

- Na Hromnice - skřivánek přes hranice.

- Jak dlouho skřivánek před Hromnicemi zpívá, tak dlouho po nich bude mlčet.

- Na Hromnice musí skřivan na pole, budiž mu milo nebo ne.

- Na Hromnice se skřivan musí napít z koleje.

- Na Hromnice si musí skřivan vrznout, i kdyby měl zmrznout.

- Je-li na Hromnice jasno, bude málo housat.

- Na Hromnice slunce jistý, vejce čistý. (to znamená, že se vylíhne málo kačen, housat).

- Kdyby o Hromnicích napadlo jen tolik sněhu, co je na černé krávě znát, bude úrodný rok.

- Leze-li jezevec o Hromnicích z díry, za čtyři neděle zpátky zas pílí.

- Na Hromnice-li uhlédne jezevec svůj stín, jistě opět brzo zalézá do své peleše.

- Vyjde-li jezevec o Hromnicích z díry, za čtyry neděle zpátky zas pílí.

- Na Hromnice husa po vodě - na velikonoce po ledě.

- Na Hromnice má sedlák raději vlka ve chlévě i ženu na marách než slunce.

- O Hromnicích je hospodáři milejší vlk na dvorku, nežli slunce na obloze.

- O hromnicích teplo - medvěd staví boudu; o Hromnicích mrzne - medvěd bourá boudu.

- Když o Hromnicích svítí slunce, bude prý úrodný rok. Potřebuje svítit jen tak dlouho, nežli bys se čtyřmi páry koňů otočil.

Zdroj: ceskezvyky.cz

❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️

💕Jsme ...

Článek z Internetu, 

zaujal mě, souhlasím s pisatelem. 

💕Jsme poslední generace, která znala dětské dětství. Hráli jsme kuličky na zaprášeném chodníku, skákali přes gumu napnutou mezi nohama dvou kamarádek, lezli po stromech a stavěli bunkry z toho, co dalo okolí. Odměnou nám byl delší pobyt venku, trestem zákaz vycházek a to opravdu bolelo.

💕Neměli jsme mobily, ale věděli jsme přesně, kdo z kamarádů má dneska narozeniny. Vážili jsme si každého přátelství, protože nebylo „kliknutelné“ bylo vybojované, prožité, opravdové. Když jsme si ublížili, trápili jsme se, ne přes obrazovku, ale z očí do očí. A když jsme si odpustili, bylo to navždy.

💕Pohádka nebyla aplikace, byl to večerníček u babičky, šustění peřin a kakao v hrníčku s ouškem. A štěstí? To bylo schované v letní noci, kdy jsme si na dece říkali tajemství, která už dnes nikdo neposlouchá, protože každý spěchá.

💕Byli jsme dětmi, když bylo v pořádku být dětmi. Teenagery, když bylo dovoleno hledat, kým jsme. A dospělými, když přišel čas nést odpovědnost.

Ta doba už se nevrátí. Ale v nás pořád žije.

A tak si často říkám, jak je možné, že i když jsme tehdy neměli nic, měli jsme tolik. A možná právě proto jsme byli šťastnější. Protože lidskost byla cítit na každém kroku.

Zdroj: Internet

💕💕💕💕💕💕💕💕💕💕💕💕💕💕💕💕💕💕

🐵Proč se říká ...

... Mít opici

O někom, kdo je pod vlivem alkoholu nebo přišel pěkně opilý, se někdy říká: „Přišel s pěknou opicí“ nebo „Má opici“ atd. Takový člověk se často chová nezvykle – bláznivě, neohrabaně či hlučně, podobně jako opice.

Jak se došlo k „opici“

Obraty, které spojují opici s pitím alkoholu, se objevují v mnoha germánských i románských jazycích. Opice je v nich často chápána jako zvíře nejpodobnější člověku. Příkladem je italština, kde se říká pigliar la monna („chytit opici“), přičemž slovo monna („opice“) pochází z tureckého maymun.

Souvislost rčení „mít opici“ s významem „být opilý“ lze hledat i v arabštině. Tam se slovo pro opici zvukově podobá výrazu pro „šťastný“, čehož arabská frazeologie využívá. Alkohol totiž často navozuje pocit štěstí a euforie, i když by se člověk za normálních okolností cítil spíše smutně nebo sklíčeně.

Tato euforie se pak může projevit chováním, které je spontánní, nečekané a trochu „divoké“ — tedy podobné tomu, jak si lidé tradičně představují chování opic (s omluvou skutečným opicím). Důležité je, že takové projevy opilosti jsou všude na světě velmi podobné: ať už v Arábii, ve Španělsku, Francii, Německu nebo u nás.

Zdroj: ceskezvyky.cz

🐵🐵🐵🐵🐵🐵🐵🐵🐵🐵🐵🐵🐵🐵🐵🐵🐵🐵🐵🐵🐵🐵

☃️Psala jsem to tu, ...

... že se ještě k vánocům vrátím.

Venku nám už stromeček nesvítí dlouho,

obrala jsem z něj i ozdoby z citrónu a jablíček,

nechala jsem jenom sněhové vločky.

Protože u nás minulý týden dost svítilo sluníčko,

přestal mi dělat radost i stromeček doma.

Donesla jsem krabice od baněk a pustila se do odzdobování.

Moc ráda to nedělám, ale šlo mi to rychle.

Kožušci mi nepomáhali, protože jsem měla zavřené dveře.

S nimi by to dopadlo ...

Lamety jsou v sáčku, může nastoupit Pepan,

 aby uklidil světýlka.

I nějaké čokolády tam zbyly. 

Dříve jsme stromeček schovávali, až tam nebyly žádné.

Hotovo. 

Krabičky jsou plné a budou rok odpočívat ve skříni.

Máme ještě i hodně starých baněk, 

některé už ani na stromeček nedávám.

Ale čeho si hodně vážím jsou zvonečky, 

léta už jsou na nich znát, ale krásně zvoní,

ty novodobé jenom chrastí.

A je uklizeno, vyluxováno.

Kytka stojí zase na svém místě ...

Jenom večer mi světlo z těch míst bude nějakou dobu chybět.

Jako dítě jsem si vždycky říkala - Zase musím rok čekat na další vánoce.

S přibývajícími léty, už je to jiné - Kolikpak, ještě takových vánoc zažiju?

Tak zase za rok,

vlastně už jenom za 11 měsíců.

Děkuju všem, kdo se přišel podívat 

a dnešní článek shlédl až do konce.

Slibuju, že už s vánoci dám pokoj až do prosince.

Mějte príma den.

☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️