Dnes jsem to vzala do pracek já Bětuška.
Tajně jsem si vzala od paničky foťák
a ukážu vám, jak my kožušci vidíme zahrádku.
Je to pro nás hotová džungle.
Tak to vypadá, když skáčeme z okna pokojíku na barel
a šup na zem.
Tak vidíme barel s kytkami a hrníčky ze země.
Do takové výšky musíme vyskočit, aby jsme se v noci dostali domů,
když jsou dveře zavřené a my chceme spát pěkně v pohodlí.
Popřemýšlím, kde s tím focením začnu.
Takže, vstupujeme do pralesa.
Všechny kytky jsou vyšší než já,
vůbec netuším z které strany na mě něco vyskočí.
Před deštěm byly Šuškardy krásné střapaté ...
... po dešti jsou úplně splihlé,
ještě že mi, kožušek zůstal načechraný i když jsem zmokla.
Petrželka je pro mě, jako krásně voňavá, vysoká tráva.
Ale zase pěkně vidím, kde je plevel i ten, co panička prý nevidí.
V takové džungli se krásně hraje na schovku, často se tu honíme a sem tam i polámeme kytky.
Cvalíček teď s námi hrát nemůže má antibiotika, pobil se s cizím kocourem, co si nemyl zuby a kousl ho do kožušku.
Ale pssst, nesmíte prozradit, že jsem ho vyfotila a práskla to na něho.
Kdyby věděl, že jsem ho tu dala s vyholeným kožuškem, zlobil by se.
Od Cvalíčka zpět k zahrádce.
Tady je jitrocel skoro tak vysoký, jako floxy a vy paničku chválíte,
že má hezky vypleto, houby má vypleto.
Když sedí na Třapatce nebo Janebě motýl
a vyskočím po něm, tak kytku někdy i zlomím,
to rychle uteču, ať panička neví, že jsem to byla já.
Sem tam, si vyskočím i po vypraném prádle,
když krásně vlaje ve větru.
Ráda ze stromu vyskočím na balkon, to jsou potom výhledy.
Ale o tom zase jindy.
Všude máme květináče s kytkami většími než jsem já.Z očí do oči si můžu pokecat akorát se šnekem,
nebo s veselými kameny, ale ti mi bohužel neodpovídají.
Musíte uznat, že s našeho kočičího pohledu, ten svět zase tak krásně barevný není,
jedině snad nízké Afrikány jsou pro nás krásné,
ale moc nám nevoní.
Nakonec pravda je, že nám nejde o barvy,
ale o skrýše a těch máme opravdu v zahrádce i zahradě hodně.
Mini Ostálka se mi taky líbí, je stejně vysoká jako já i Levandule.
Ještě vám vyfotím Jonáška, jak si dává po obědě šlofíčka pod Buxusem.
Pěkný den vám přeju
a děkuju, že jste se mnou vydrželi až do konce mého článku.
🐁🐀🐈🐁🐀🐈🐁🐀🐈🐁🐀🐈🐁🐀🐈🐁🐀🐈🐁🐀🐈🐁🐀
