Asi vás docela překvapím, ale letos jsem pilná moc nebyla.
Ve sklepě mám ještě spoustu zásob od loňska.
Zjistila jsem, že vlastně nejvíc kompotů a marmelád snědla mamka
a protože odešla loni v září, tak nám toho hodně zbylo.
Z marmelád jsem udělala jenom dvě skleničky rybízové
na vánoční Linecké.Urodilo se opět hodně ranných jablek a protože z nich má Pepan rád kompot,
tak si naokrajoval a já mu je zavařila.
Letos jsem kompot z jablek dělala jinak.
Normálně jsem je uvařila(no uvařila,
jenom nechala přejít varem, protože jabka byla hned rozvařená)
s cukrem, hřebíčkem a skořicí.
Horký dala do sklenic, zavíčkovala a obrátila, tak jak dělávám dýni.
Máme ho v malých ...
... i větších sklenicích.
Sní se u nás dost okurek, ty zavařujeme s dcerou dohromady každý rok.
Hrnec na zavařování ani nenosím do kuchyně, zavařuju rovnou ve sklepě.
Tím moje letní aktivita skončila,
protože se neurodily ani malé ryngle, ani ostružiny, ani švestky.
Takže jsem pokračovala až v září, to už dozrávala podzimní jablíčka.
Začala jsem je tak, jako jiné roky sušit.
Odehrával se u nás až do října pravidelný ranní ritual v okrajování jablek.
Od rána do večera se sušily v sušičce ...
Ráno jsem je vysypala na tácek a rituál s okrajováním se opakoval.
Další den skončily ve velkých sklenicích a návštěvy od nás odcházely s dárkem v podobě sušených jablek.
Dvě várky, jedna čtyřlitrová sklenice.
Taky se musím přiznat, že jsem jich každý den hodně snědla.
I přesto, že jsem jich už hodně rozdala, pořád jich máme ještě spoustu.
Ta menší, těch bylo docela dost ...
... jsem nastrouhala do sklenic na zimu na závin.
Devět sklenic je až, až.
Pak mi kamarádka dovezla obří dýni,
tedy jenom půlku, ale i tak vážila hodně přes deset kilo.
Byla to fuška ji rozkrájet ...
... ale slupku měla měkkou i krájet na kostičky šla perfektně.
Letos jsem krájela nožem, vlnkovaté krájetko, jsem někomu půjčila a už ho nemám,
to mě mrzí, šlo to s ním krásně a kompot pěkně vypadal.
Slupky skončily na kompostu ...
... za dohledu naší Bětky, jak jinak.
Poslední, co jsme zavařovali, bylo sterilované zelí.
Zeťák jeden říjnový pátek dovezl 30kg krouhaného zelí a fůru cibule.
Odpoledne v pergole jsme ji loupali.
No "jsme" je silné slovo,
oloupala jsem přes 5kg a Pepan 10ks, ano slovy deset kusů cibule.
Celou dobu brblal, že si vzal blbou cibuli,
poradit si nenechal a dlubal do ní jak datel.
Rovnou jsem si cibuli rozvážila na tři díly ...
... do každého pytle zelí jednu misku nakrájené cibule.
Navážila a nachystala jsem si všechny ingredience, taky na tři díly.
Na octu je pěna proto, že jsem v něm nechala rozpustit umělé sladidlo.
Namyla jsem spoustu sklenic a mohlo se začít ...
V sobotu ráno dorazila dcera se zetěm
a chlapi začali míchat ve vaničkách všechno dohromady ...
S dcerou jsme plnili sklenice ...
... a rovnou dávali do zavařovacího hrnce zavařit.
Tady už je hotovo. Máme zavařeno, tak jako vždy, na dva roky.
Nevypadá to sice jako dříve, ani regál není tak krásně barevný. Od loňska je ve sklepě pár sklenic meruněk na koláč a červená řepa.
Na mrazáku mám tři sáčky nakrájených zelených fazolků na omáčku ...
... sáček nakrájené petrželky.
Ještě mám v mrazáku několik svazků petrželové a celerové natě
v zimě se do polívky bude hodit. Letos se mi naťová petržel opravdu urodila.
Ještě jsou v mrazáku dva sáčky pažitky od jara.
To nemám nafocené, ale uvidíte ji v zimě v polívce.
Tak to je pro letošek všechno a já mám se zavařováním na chvíli pokoj.
Kdo chcete můžete se mrknout na minulé roky mého snažení
TU.
🍎🍏🍑🍐🍒🍓🍅
Pohodový podzimní den
a děkuju všem, kdo se přišel mrknout na moje zavařování.
🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞
Jonášek si sem tam i zdřímne, takže nevidí, jak se ulívám.
