První včely se vyvinuly ještě v dobách dinosaurů z dravých vos, které při lovu hmyzu na květech zjistily, že živočišné proteiny pro krmení larev se dají nahradit proteiny rostlinnými, které pyl v hojném množství obsahuje.
Existují různé techniky pro sběr pylu, některé včely jej třeba zachytávají na spodní stranu zadečku, ale čmeláci používají ten nejznámější způsob - tvoří pylové rousky.
Jak to ale vlastně probíhá?
Pyl, který čmelákům ulpívá na těle při kontaktu s květy stírají pomocí kartáčků na nohou a postupně přesouvají na zadní pár, který je vybaven tzv. pylovými košíčky. To jsou malé prohlubně na vnější straně holení, do kterých pyl vtlačují.
Ačkoliv evoluce zařídila, že pylová zrna hmyzosnubných rostlin mají často hrubší povrch nebo jsou trochu lepkavá, pro vytvoření pylových bochánků by to nestačilo. Čmeláci používají jako pojivo nektar, který vyloučí z medného váčku a pomocí jazyka a nohou přesunou k pylovým rouskám.
Čmeláci jsou pověstní svojí schopností pracovat při velmi nízkých teplotách. K tomu, aby byli schopni letu, se však nejdříve potřebují zahřát na provozní teplotu.
Narozdíl od většiny hmyzu však nejsou odkázáni pouze na slunce a jiné vnější zdroje tepla.
Umí své létací svaly odpojit od křídel a jejich rozechvěním vyrobit vlastní teplo podobně, jako se chvěním svalů zahřívá jezevčík třesoucí se v mrazivém dni před obchodem.
Tato schopnost je jim ale užitečná také při sběru potravy.
Pomocí vibrací létacích svalů na sebe dovedou vyklepat pyl z některých typů květů. Tuto techniku zvanou sonikace ovládají pouze čmeláci a některé druhy samotářských včel.
Je to jeden z důvodů, proč jsou tak významnými opylovači. Sonikace zefektivňuje opylení a zvyšuje výnosy celé řady pro člověka důležitých rostlin, jako jsou rajčata, borůvky, maliny...
Zdroj: internet
🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝
.jpeg)
.jpg)
