úterý 31. března 2015

Včerejší kroupy ...

... a bouřka.
Už včera ráno pršelo a padaly kroupy.
Potom se celkem vyčasilo a svítilo dokonce i sluníčko.
Odpoledne se nepěkně od severozápadu zatáhlo ...
... začalo i hřmět.
Pak se spustil prudký déšt a ten se proměnil na chvíli v kroupy.
V momentě bylo venku bílo.
Venkovní parapet byl plný krup.
Byly mršky pěkně velké, když jsem otevřela na focení okno naskákaly mi dovnitř 
Během pár minut bylo po všem,
začalo svítit sluníčko ...
...a byl zase krásný jarní den.
Jsme pěkně zadrátovaní, co?
To bylo naše včerejší počasí, jako aprílové.
Přeju vám hezky a pohodový den
a děkuju za návštěvu


pondělí 30. března 2015

Pašijový týden

Barvy dnů v pašijovém týdnu.
V předvelikonočním týdnu má každý den své pojmenování.
Proč se tomuto týdnu říká pašijový
a od čeho se odvodilo pojmenování jednotlivých dnů?

Celý pašijový týden vděčí za své pojmenování pašijím - biblickým vyprávěním
o utrpení Krista, které sepisovali Ježíšovi apoštolové.
Nejčastěji se čtou pašije svatého Marka,
podle nichž se také provozovaly lidové pašijové hry,
jejichž tradice opět ožívá.
Týden začíná Květnou neděli
První den předvelikonočního týdne bývá pojmenován jako Modré pondělí,
po němž následuje Šedivé úterý.
Neveselé barvy patrně symbolizovaly nadcházející utrpení,
jímž procházel Ježíš před svou popravou.
Známější jsou názvy dalších dnů v týdnu:
Škaredá středaZelený čtvrtekVelký pátek a Hod Boží velikonoční.
Po něm následuje druhý svátek, kterým je Velikonoční pondělí.
Škaredá středa
Prostřední den týdne byl poznamenán velmi přísným půstem
a smutkem nad tím, že všechny zvony v ten den chystají na odlet do Říma.
Až do neděle pak nebylo slyšet jediný zvon
a místo hlaholení zvonů nastoupili mládenci a děti s řehtačkami,
hrkačkami a klapáči.

Zelený čtvrtek

Pátý den od Květné neděle připomíná poslední Kristovu večeři s apoštoly
a jeho zajetí při modlitbách v Getsemanské zahradě.
Vzpomíná se i Jidášova zrada pro třicet stříbrných.
Proč se čtvrtek jmenuje právě Zelený, není tak úplně jasné.
Některé prameny uvádějí jako důvod zelené mešní roucho kněží,
užívané už ve dvanáctém století.
Jiné prameny uvádějí, že jde o zkomoleninu německého pojmenování,
znějícího původně Greindonnerstag = lkavý čtvrtek.
Postupně se přešlo ke jménu Gründonnerstag = zelený čtvrtek.
Podle pověry se v tento den jedla zelená strava, zelí, špenát atd.
aby byl člověk celý rok zdravý.
O Zeleném čtvrtku se svěcenou vodou vykropil pomocí slaměné otýpky dům,
boucháním hmoždíře se vyháněla myší a hmyzí havěť z domu.
Nametené smetí se vynášelo za první křižovatku,
aby se dům uchoval v čistotě po celý rok.
Velký pátek
Tento den má v sobě plno tajuplného a magického.
Určitě si vzpomenete na Erbenovu baladu o pokladu ze sbírky Kytice.
Pověst vypráví, že v tento den se na několik hodin otvírají poklady země ve skalách,
jeskyních i ve sklepeních.
Běda tomu, kdo se nechá bohatstvím okouzlit tak,
že zapomene na čas: skála se zavře
a nešťastník tam zůstane na celý rok uvězněn.( Vzpomínáte na Trautenberka )
Také prý v tento den jezdí v Čechách vodníci na koních,
a co je ještě zajímavé? Můžete se jít podívat na naše rytíře spící po staletí v Blaníku,
jen o Velkém pátku se hora otevírá.
V pátek se nemělo prát v potoce prádlo,
ale plavili se koně, aby byli zdraví a bujní.
Nesmělo se také hýbat zemí, to znamená žádná orba,
setí či okopávání.
Hospodáři se modlili za stromy, aby dávaly bohatou úrodu
a lidem dávala léčebnou sílu tekoucí voda, v níž se myli za úsvitu.
Velký pátek je dnem Kristova ukřižování a uložení do hrobu,
dnem bolesti věřících nad jeho utrpením.
Mše se slouží kolem patnácté hodiny, považované za hodinu Ježíšova skonu.
Bílá sobota
Hlavně sobotní dopoledne se nese ve znamení smutku u Ježíšova hrobu.
Večer a v noci pak nastávají oslavy Kristova vzkříšení.
Bývalo zvykem světit ohně před vraty kostelů,
každý si pak mohl odnést posvěcené přinesené polínko,
nebo žhavé uhlíky.
Starý oheň doma se uhasil,
popel odnesl na louky a pole, aby lépe rodily a založil se nový oheň ze svěceného dřeva.
Večerní pobožnosti už v sobě mají ducha radosti nad zmrtvýchvstáním Ježíše Krista.
Na oslavu vzkříšení se vrací i zvony z Říma, aby doprovodily nedělní bohoslužby svými hlasy.
Konec půstu, pečení velikonočních beránků a mazanců,
poslední hrkání chlapců s koledováním.
Boží hod 
Neděle velokonoční
Končí postní období, křesťané slaví návrat Krista a nastává období radosti.
Na Boží hod byly svěceny i pokrmy, po období půstu obvykle střídmé a netučné.
Neděle velikonoční je prožívána ve znamení pobožností, radosti, pohody a klidu.
Posledním dnem Velikonoc je pondělí, u nás od nepaměti spojené s pomlázkou,
koledováním a říkankami koledníků.
Na vesnicích se tradice udržuje ve větší míře,
ale pomlázky, malovaná vajíčka
a zelené osení s kuřátky patří k symbolům jarních svátků i ve městech.

čtvrtek 26. března 2015

Cvalinka

... byla kočička,
kterou jsme měli do loňského jara.
Cvalíček dostal jméno po ní, protože je skoro stejně zbarvený.
Tak si užívala, před léty, vánoce v košíku na ořechách.
S běloušem se měli moc rádi ...
Tady je Bělouš,
ale pod ním to není Cvalinka, ale Oříšek ...
krásný kocourek s bílými tlapkami syn Cvalinky ...
ztratil se nám, když mu byly dva roky.
Bělouš s Cvalinkou se měli moc rádi
a pořád se k sobě tulili.
Na verandě měli klid,
pokud je někdo z kočárku nevyhnal.
Oříšek testuje zábranu na okně.
Tato fotka je z roku 1976,
je to naše Růženka a přijela k nám sanitkou.
Potulovala se u nemocnice a tak mi ji známy přivezl.
Jsme u konce s našima kočičákama z minulého století.
Pěkný den a děkuju za vaše návštěvy,
moc mě těší

úterý 24. března 2015

Jarní zahrada

Po ořešáku už je uklizeno,
zbylo jenom trochu pilin kolem pařezu.
Velké špalky budou na topení a ty malé venku na opékání.
Jasně, že Cvalíček pomáhal
a teď si hlídá špalek.
Větve jsou dodrceny.
Drť se upotřebí na zahradě.
I malé větvičky spolkl oheň a je uklizeno.
Už jsou i zasazeny nové stromečky,
jako náhrada za starý ořešák.
Hruška máslovka, jabloň letní průsvitná ...
... nový roubovaný ořešák a třešeň.
Mám dobrý pocit,
že jsme udělali něco pro příští generaci.
Mějte se moc hezky a děkuji za vaši návštěvu,
nebo třeba i komentář, každý potěší.

sobota 21. března 2015

A je tady ...

Kdo? No přece jaro.
Na okně jsem si udělala trošku jaro,
Když máme dnes ten první jarní den.
Kočky z toho nejsou moc nadšené, mají málo místa.
Ten keramický obal s kočičkou už nemám,
Cvalíček mi dal jasně najevo, čí je to okno.
Posbírala jsem střepy a ani jsem nemrkla, asi má pravdu.
Mám ty obaly ještě dva větší,
tady do toho mi stejně nevešel žádný květináč.
Zaostřeno na petrklíč ...
... a na zvonečky.
A ještě to omrkneme venku.
Kvete i pár bledulek.
Už jich máme jenom pár,
vloni nám tu úřadoval hraboš.
Většinu jich sežral a některé přesadil tam,
kde nikdy nebyly.
Sněženky máme po celé zahradě, spoustu jsem jich rozdala.
Mívali jsme zahradu úplně bílou, už jich není tolik,
ale je jich pořád dost.
Ladoník začíná pučet.
Hyacinty sotva vykoukly, už jsou okousané,
nebo spíš ozobané od kosů.
Čemeřiče už se taky snaží o květy.
Je vidět i medvědí česnek.
První jarní procházka po zahradě je u konce,
ještě tam toho moc není, ale teď už to bude veselejší
a barevnější.
Děkuju za doprovod a
přeju hezkou první jarní sobotu