Včera byl nádherný jarní den. S Matym jsme se vydali do zahradnictví koupit nějaké kytky na stůl. Ty minulé už odkvetly a čekají ve verandě, až je nasadím venku.
Nechtělo se nám jít po rušné cestě ...
... tak jsme zahli ke škole a šli přes hřiště.
Maty si zavzpomínal, jak tady chodil do školy a jak řádil na dětském hřišti.
Je tu nově postavené multifunkční hřiště a dětské je posunuté.
Bylo tam sice mokro, ale ještě se to dalo, ale když jsme vyšli z hřiště na cestě bylo bláto.
Nešlo to nikde obejít na trávě bylo zase děsně mokro.
Ten nešťastný úsek jsme zvládli, ale boty máme jako formani.
Už jsme na cestě, tady je to lepší, ale za chvíli asfalt skončí a budeme zase v pytli.
Maty vzpomínal, jak tu sázeli v 1. třídě stromečky.
Už pěkně vyrostly i Maty už je v 6. třídě.
Dál už začalo být rozježděné bláto a nedalo se dál pokračovat,
aniž by jsme měli promočené boty. Nechápu, kdo tu jezdí, není tu už žádný dům,
je tu jenom široký chodník, který končí dlouhými schody.
Naštěstí byla u prodejny s motorkami otevřená zadní branka
a mohli jsme přejít zase na hlavní silnici.
Dokonce jsem už i zapomněla fotit.
Byli jsme rádi že jsme na silnici, kde je sucho. Zahradnictví je na dohled.
Už jsme u jeho brány ...
Nakoulili jsme nějaké Primulky a jeden Hyacint
a vraceli se po hlavní cestě domů.
Kolem cesty jsou ještě pořád zbytky sněhu ...
Je vidět kopec Helštýn ...
Moc dobře se tu nejde, auta jezdí jedno za druhým.
Vystihla jsem chvilku, že je silnice prázdná.
Krásný modrooký pejsek čekal na pohlazení.
Ten plot by si zasloužil natřít.
Maty se zastavil ve vinotéce na cibulové kroužky, mlsoun jeden ...
Po cestě jezdily i motorky, ten jejich zvuk opravdu nemusím ..
Prodloužili jsme si tedy cestu bokem, sice do kopce, ale mimo velký ruch.
Nebylo tam po sněhu ani památky a lidé tam už uklízeli zahrady.
Tady jsem před deseti dny fotila krásně bílou cestu
a Maty tu jel dolů na bobech ...
Mrkneme do dálky. Z kopce je vidět až k místu, kde kdysi stával hotel Jehličná,
který je už dávno zbouraný.
Matymu je horko, nese si bundu v ruce ...
Tady je ještě pořád sníh, přes kopec se tu tolik sluníčka nedostane.
Ještě před pár dny jsem tu fotila Lilinku, jak se válí ve sněhu.
Voda v potoce hučí ...
... hned mě napadlo ... voda hučí po lučinách, bory šumí po skalinách ...
V létě bývá potok vyschlý.
A jsme doma, očistit boty ve sněhu ...
Chtěli jsme sníh rozházet tam, kde svítí sluníčko,
ale je tvrdý a nedá se, musíme počkat.
Vyložíme barevný nákup z tašky ...
Maty si koupil kromě kroužků i Primulku s obalem pro mamku.
Děkuju všem, kdo se s námi prošel po sluníčku a přeju pohodovou a klidnou sobotu.
🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺
