Okénko do kuchyně 347.

Polívka dnes bude  s brokolicí a pohankou ...

Sýrovou omáčku jsme už dlouho neměli.

Pár šátečku z lístkového těsta s jablky, jsou hotové raz dva.

Děkuju za vaši návštěvu v naší kuchyni

a přeju pohodové první adventní úterý.

✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨

Vtipy na první adventní pondělí

Dneska ráno sem viděla v parku týpka s dredama,

 jak se sám očkuje.

Su ráda, že i mladí lidé sou tak zodpovědní.

🌟

S přítelem jsme spolu už deset let!

Tak jsem se zmínila, že bych se už ráda viděla v bílém ...

tak mě ten blbec přihlásil na karate ...

🌟

Miláčku, věříš v nebe?

Samozřejmě!

A myslíš, že se tam jednou sejdeme?

Hrabe ti? Dohoda zněla jasně: Dokud nás smrt nerozdělí!

🌟

Milují se dva na koníčka a on povídá:

Švagrová, to je poprvé, co mi nevadí,

 že mám na sobě něco po starším bráchovi!

🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟

Kožuškov

Jistě chápete, proč dnes začínám Bětuškou.

Minule jsem to pěkně slízla, že jsem ji dvakrát dala až nakonec.

Když trucuje, tak si sedne pod stůl na letáky.

Už dotrucovala, přece se na lávce spí líp.

Jonášek se válí po sedačce ...

Už se nám budí ...

Tak prý jsme ho vzbudili ...

Je vidět, že i Brunda procitla, copak dělám při tom focení takový randál?

Cvalíček si umývá kožušek, asi se chystá někam ven.

Kontroluje počasí ...

Něco řeší s Bětkou. Že by s ním chtěla jít ven?

Aha, tak Cvalíček ji odmítl, ukecává Jonáška.

Tož už víte, jak se naši kožušci chystají na advent.

Spánkem, jak jinak. Ti neřeší pečení a uklid.

 Jsou v pohodě a nic je nerozházi.

Děkujeme, že jste se přišli podívat na náš Kožuškov 

a přejeme pohodovou první adventní neděli.

✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨

Je sice ...

... teprve konec listopadu, ale je to tak, zítra nám začíná advent.

Takže na adventním svícnu zapálíme první svíčku.

✨

✨

Děti začnou vyloupávat čokoládu z adventních kalendářů,

aby měly představu za kolik dní příjde Ježíšek.

První kalendáře tohoto typu vznikly ve 2.polovině 19.století.

✨

Skoro v každé domácnosti leží na stole kulatý adventní svícen

v dnešní době také podlouhlý i u nás máme takový.

Kulatý tvar věnce znázorňuje soudržnost,

zelené větvičky symbolizují věčný život a 

hořící svíčky pak světlo vítězící nad temnotou.

✨

První adventní neděle se nazývá železná.

Světla adventního věnce symbolizují období klidu, míru a pokoje.

✨✨✨✨✨

Ano, to je čas, který mám ráda.

Konečně skončí listopad, ten naopak vůbec nemusím,

ale přečkala jsem ho ve zdraví.

Svůj blok obleču do adventního kabátku

a můžu se tu zase vyřádit.

Loni napadal, na první adventní neděli, první sníh.

 Letos jsme měli bílo už v pátek večer.

✨

Včera jsem si na venkovní dveře udělala nový adventní věnec.

Mějte klidný předadventní den

a děkuju, že jste se ke mě podívali.

✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨

Tak teda pokračujeme ...

... v návštěvě Hukvaldské obory.

V dutém stromě je vyřezaný párek sov.

Tady asi taky někdo bydlí.

Liška Bystrouška je v obležení.

Ono u ní bývá vždycky dost lidí, ale zrovna dnes nebyla šance si ji vyfotit.

Říkali jsme si, že se tu zastavíme až půjdeme zpět.

Ale bohužel, někdo tam seděl od doby co jsme tu šli okolo.

Takže liška aspoň z dálky.

Na kostele sv. Maxmiliána krásně svítil v odpoledním sluníčku zlatý křížek.

Jelikož jsme jeli až po obědě, tak máme chuť na kávu a něco dobrého k ní. 

Je tady cukrárna, kde si vždycky něco vybereme. 

Tentokrát jsme si nevybrali, vitrýna zela prázdnotou.

Nojo, měli jsme jet ráno, teď už všechno návštěvníci snědli.

Šli jsme tedy dál, ale i tady, bohužel nic.

Jenom spousty lidí a všude obsazeno.

Šli jsme se nakonec podívat do kavárny na bývalé faře.

Kdysi tu nahoře v patře byl obchod s textilem, ale to už je hodně dávno, 

kdy jsme s babičkou chodili po starých vyšlapaných schodech nahoru.

Měli jsme štěstí, zrovna se uvolnil venku na terase stůl.

Ochotná servírka nám hned donesla láhev s čerstvou vodou a skleničky.

Voda, tady na Hukvaldech je vynikající. 

V kopci pod hradem jsou vodojemy, ty zásobují celou vesnici i okolí.

Foto: internet

Vzpomínám si, že jako malá, jsem neměla dobrý pocit, 

když jsem slyšela ve vodojemu kapky vody.

Jako děti jsme totiž lítaly po oboře hodně rády.

Babička měla roubenku hned u zdi, kterou je oplocená obora.

U zdi stál pořád žebřík, takže jsme byly v oboře raz dva.

Vodovod je tu zavedený od 50. let,

 pro mě to byla vzácnost pustit si vodu z kohoutku,

 to jsme tehdy ještě doma neměli, když jsem byla malá.

Jak jsme přijeli k babičce, hned jsem byla u umývadla a čabrala se,

 jak říkávala babička.

Pustila mi vodu malým čůrkem a já umývala umyvadlo a umývala.

Nechala jsem toho, až mě ozýbaly ruce.

Teď je to úsměvné, že mi jako malé stačilo pustit vodu a byl ode mě klid.

O dnešních dětech se to říct nedá.

Ale to jsem hodně odbočila, jdeme zpět do kavárny Na faře.

 Dali jsme si kávu byla výborná.

A něco k ní.

Musím pochválit, přijemné posezení, příjemná obsluha.

K babiččině roubence jsme se podívat nešli, všude chodilo procesí lidí,

každý chtěl využít krásné počasí v posledním prázdninovém týdnu.

Špatně se mi fotilo, nerada fotím, mezi lidma.

Zašli jsme aspoň do zámeckého parku, 

chtěla jsem se podívat na dům, kde jsme bydleli.

Už ho moc vidět není, když je na stromech listí.

Ale vypůjčila jsem si dvě fotky z internetu.

Tak tady jsem strávila první rok svého života.

Kdysi byl park průchozí, východ byl hned u domu.

Byl to dům zahradníka a my tam bydleli, ještě s jednou rodinou na podnájmu.

Ještě před pár lety jsem se tam zastavovala za paní,

 co jsme s ní bydleli, dnes už mě tam nikdo nezná.

Tak jsem si zavzpomínala, ale letošní výlet nebyl moc relaxační.

Všude spousty lidí a klidu jsme si tu moc neužili.

Hold je jiná doba.

Kdo si chce užít v oboře klid a relax, 

tak rozhodně nejezdit o prázdninách.

Děkuju, že jste vydrželi až do konce našeho výletu

 a mých vzpomínek.

Mějte klidný den a pohodu.

🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂

Poslední prázdninové ...

... úterý jsme se vydali na výlet. 

Tentokrát to byly moje milované Hukvaldy mé rodiště.

Vždycky pro mě byl relax projít se po klidné oboře.

Byl hezký slunečný den.

Daňci byli schovaní ve stínu. Kde jsou ty časy, kdy žrali z ruky.

To býval ještě v oboře klid, přes týden tu člověk moc lidí nepotkal.

Teď je všechno jinak. Na hrad jsme nešli, jenom jsme se prošli po oboře.

Nemile mě překvapilo jeviště přírodního divadla. 

Kus betonu v tak krásné oboře. 

Mezi stromy vykukuje Hubertka, je pořád stejná jako bývala,

 když jsem tu jezdila na prázdniny k babičce.

Ač byl teprve konec srpna, všude bylo napadané kaštanové listí.

Opět daňci ...

Uprostřed vykukuje bílá stěna hradu, kdysi černá kuchyně.

Šli jsme oborou pořád dozadu směrem ke Kozlovicím, tady byl klid.

Pomalu se vracíme zpět, že si někde dáme kávu.

Takže tu kávu si dáme příště v pokračování,

 teda jestli bude někde volné místo.

Mějte se hezky

a děkuju, že jste se s námi prošli po mých milých místech.

🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂