sobota 21. listopadu 2026

📖Trocha nostalgie podruhé ...

Nedávno jsem objevila leporela po mých dětech.
Měli jsme jich velikou hromadu.
Každý den jsme si tu hromadu přečetli, děti seděly jak přikované,
dávno už znaly všechny básničky zpaměti,
ale pořád je to moje čtení bavilo.
Vždycky když jsem slyšela toto rozpočitadlo, 
představila jsem si, že čert vyletěl z elektriky,
 jako z té skřínky s elektroměrem.
Až tato knížka mě vrátila do reálu a došlo mi, jak to vlastně s tou elektrikou je.
Omlouvá mě snad jenom to, že u nás elektriky nejezdí, máme jenom autobus.

Byla to krásná doba, bez mobilu.
Dala jsem je kamarádce pro malé vnuky,
nevím, jestli knížky baví i dnešní děti.
📖 📖 📖 📖 📖 📖 📖 📖 📖 📖 📖 📖📖 📖 📖 📖 📖 📖 📖 📖 📖

pátek 20. listopadu 2026

🍂Na listopad

 Tak jako každý rok i letos jsem použila kalendář 

s obrázky Kamily Skopové.

Letos má název:

"Ten se denně raduje, kdo si hobby pěstuje"

Zdroj: Kalendář Kamily Skopové

🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂

čtvrtek 19. listopadu 2026

🍂🌞Noční mrazík ...

... se dlouho drží tam kde sluníčko nedosvítí.
Jonášek mi to hlídal.
Nahlásil mi, že už můžu ven.
Venku je zima, ale když se člověk obleče, tak se dobře pracuje.
Čekala mě poslední podzimní práce, rozvést kompost.
Letos byl krásný, Pepan mi ho prosil přes síto, 
takže radost s takovým kompostem pracovat.
Dala jsem k rybízům a angreštům.
Taky růže jsem zasypala.
Na zahrádce je zase spoustu plevele, ale už to nechám na jaro.
Plevel roste ať je horko nebo zima, sucho nebo mokro, 
prostě se mu daří za každého počasí.
Růže pod okny dostaly svůj příděl
i na ostružiny se dostalo.
Pivoňky jsou přikryté, nabírají sílu na jaro.
Už nemám tolik práce s rozvážením kompostu, 
protože malé stromečky vyrostly, nepleju okolo nich.
U dveří přešlapovali kožušci,
Prý kde jsem, sluníčko zašlo a jim je zima na pacičky.
To Bětuška zbytečně nezmrzá venku, 
doma pod radiátorem je to přece jenom lepší.
Práce na zahradě jsou hotové, teď už může pršet,
aby se doplnila voda, která přírodě zoufale chybí.
Pohodový den všem návštěvám
a děkuju, že jste přišli mrknout na naši podzimní zahradu.
🍂🌞🍂🌞🍂🌞🍂🌞🍂🌞🍂🌞🍂🌞🍂🌞🍂🌞🍂🌞🍂🌞🍂🌞

středa 18. listopadu 2026

🌄Po ...

 ... Dušičkách pole osiřela 

a život se přestěhoval do chalup. 

I když nízké slunce za řídkých jasných dnů dokázalo v závětří kolem poledne ještě trochu hřát, přírodu už nešlo oklamat. Ranní mrazíky, ostré větry, vadnoucí tráva a chřadnoucí barevné listí na stromech jasně zvěstovaly příchod paní Zimy. Jakmile pominuly Dušičky, pole definitivně zpustla a osiřela. Veškerý venkovský život se stáhl do tepla nízkých doškových chalup.

Jediným místem, kde to ještě na pár hodin denně žilo, byly úhory a lada. Dokud krajinu nepřikryl sníh, popásaly se tu houfy dobytka. Na zvířata bedlivě dohlížel věrný pes a pastýř, který se choulil před chladem v dlouhém, nepovlečeném kožichu a s beranicí pevně staženou přes uši. Na statcích mezitím vrcholily přípravy na nejhladovější období roku. Hospodář obcházel sad, pečlivě prohlížel stromy a označoval staré, proschlé štěpy, které bude potřeba v zimě vykácet. Na chvíli se zastavil i u dřevěných špalkových úlů, aby zkontroloval, zda jsou včely dobře zaopatřené, zateplené slámou a chráněné před mrazivým severákem.

Ostatní čeledín a chasa trávili celé dny v přítmí stodoly. Tam se od rána do noci ozýval rytmický zvuk cepů, jak mlátili poslední obilí. Poté uklízeli slámu, přerovnávali píci pro dobytek a venku na dvoře štípali a rovnali dříví do úhledných vysokých hranic, aby bylo čím topit v pecích. Uvnitř stavení vládla pevnou rukou panímáma. V chladné komoře přepočítávala zásoby lnu a z půdy snášela dřevěné přeslice. Pečlivě je čistila, opatřovala novými šňůrami a chystala cívky, protože čas dlouhých přástek se nezadržitelně blížil. K tomu všemu snášela do velkých nůší husí peří a třídila ho, aby bylo vše připravené na první zimní draní, u kterého se brzy sejdou ženy z celé vsi.

Nízká okénka chalup byla pečlivě vyložena lesním mechem, do kterého ženy a dívky pro potěchu oka zastrkaly krvavě rudé hrozny jeřabin nebo zralé šípky. Dveře vedoucí do síně i do chlévů hospodáři po krajích utěsnili silnými slaměnými rulíky. Tyto provizorní izolace zajišťovaly, aby dveře všude dobře přiléhaly a drahocenné teplo z pecí zbytečně neutíkalo ven do mrazu. Podzimní den se v té době krátil doslova mílovými kroky a tma přicházela neúprosně brzy. Na peci tak už od odpoledne ležela připravená velká náruč smolných loučí, které sloužily k večernímu svícení. Křesadlo u dveří dostalo nový, ostrý křesací kámen z pazourku. Na ten babička vždy bedlivě pamatovala a měla ho v zásobě. Po venkovských vsích je totiž pravidelně prodávali potulní slovenští podomní obchodníci, kteří kromě pazourků nabízeli také pevné ocílky, troudové hubky, vyřezávané dřevěné dýmky a kapesní kudly.

Babička si vzala na starost i výrobu samotných sirek. Ty vyráběla za ochotné, hlučné a veselé asistence dětí přímo pod komínem. Dlouhá, tenká a dokonale suchá dřívka opatrně namáčela do síry, kterou předtím roztavila ve starém, oprýskaném rendlíku. Byla to ona, kdo nikdy nezapomínal na kvalitní troud, a pravidelně se před spaním přesvědčovala, zda není troudník prázdný, aby bylo ráno čím snadno a rychle zažehnout nový oheň v kamnech.

Zdroj: ceskezvyky.cz

🌄🌄🌄🌄🌄🌄🌄🌄🌄🌄🌄🌄🌄🌄🌄🌄🌄🌄🌄🌄

úterý 17. listopadu 2026

🍽️Okénko do kuchyně 605.

Gulášovka. 
Když máme takovou polívku, 
většinou jako druhé máme sladký oběd ...
... třeba jako teď, Palačinky.
V neděli jsem utrhla ve skleníku poslední ledový salát.
Měli jsme k němu Holandský řízek a bramb.kaši.
Segetín a knedlík
Kotleta na zelenině, těstoviny.
Malé vánoce.
Manžel od kamarádky je rybář, Evča mi donesla šikovného kapříka.
Skončil nakrájený na mrazáku, bude na vánoce. 
Měli jsme návštěvu na oběd byl řízek a bramb.salát.
No a druhý den, když nám salát zbyl, jsme měli 
každý kousek smažené ryby, jak říkám ... malé vánoce ...
Protože i dárky byly😉
Ke kávě si dáme Hraběnčin řez.
Pohodový u nás deštivý, úterní den.
Všem návštěvám děkuju, 
že jste přišli mrknout, co bylo k obědu.
🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️