🍄Proč se říká ...

 - Houby s octem

Rčení „dostat houby s octem“ znamená nedostat vůbec nic, tedy odejít naprázdno. Používá se, když někdo něco očekává – odměnu, pomoc nebo výsledek – ale nakonec se mu ničeho nedostane. Také to může znamenat, že nevíme vůbec nic.

Legenda o původu rčení:

Většinu z nás překvapí, že rčení má původ v Novém zákoně. Houbu podali ukřižovanému Ježíšovi římští legionáři. Zprávu o tom zanechali všichni čtyři evangelisté, jejich popis se ovšem rozchází. Zatímco podle Jana stála vedle kříže nádoba plná octa, do níž legionáři namočili houbu (mořskou) a přiložili ji Ježíšovi ke rtům, podle Matouše mu podali víno smíchané se žlučí, podle Marka víno okořeněné myrhou a podle Lukáše ocet, což Ježíš odmítl. Zdá se tedy, že před houbou, nasáklou octem, dal přednost žízni – a tedy nedostal nic. Pro úplnost dodejme, že víno s myrhou se obvykle dávalo pít odsouzencům, aby otupilo jejich smysly a učinilo jejich muka, pokud to bylo možné snesitelnějšími, zatímco ocet se běžně přidával do vína, činil je kyselejším a údajně více osvěžujícím. Takové víno bylo běžným nápojem římských legionářů. (Je třeba upozornit, že v tomto slovním spojení se u houby nejedná o 1. pád množného čísla, nýbrž o 2. pád čísla jednotného).oubu

Houby s octem dle Jungmanna:

Výraz houby = „nic“ znal již Jungmann (1773-1847), uváděl věty houby s octem dostaneš, houby víš, houby mi jest do vašich starostí. Fr. Kott přidává houbec a houbisko. Příruční slovník má čtyři další příklady na houby, vedle nich má i houbičko a houbičky jakožto „familiární“ prostředky záporu. Fr. Kott správně odhadl i původ: „Houby zdá se že jest v takových rčeních eufemismem za triviální negaci hovno.“ Možné je dodat, že nikoli jen „zdá se“, ale že jistě původ je takový.

Časopis Naše řeč přináší další vysvětlení:

„Našim čtenářům je zřejmé, že tento eufemismus mohl vzniknouti jen v té oblasti češtiny, kde se vyslovuje např. prauda, skrouně, kreu, t.j. ve východních Čechách. Tato výslovnost je právě charakteristická pro příslušníky východočeského nářečí. Jen ona umožnila, že vulgární negace byla tam změněna v slovo, jehož vlastní význam jinak je zcela nezávadný, ale tím se zároveň zakryl původ nového adverbia houby. Proto se i tato zmírněná negace mohla dostati do „lepších“ kruhů a do péra spisovatelů jako Rais, kteří by se jinak nebyli odvážili použíti oné vulgární negace v nezměněné podobě ani v hovoru osob. Východní původ je nepochybný.„

Zdroj: ceskezvyky .cz

🍄🍄🍄🍄🍄🍄🍄🍄🍄🍄🍄🍄🍄🍄🍄🍄🍄🍄🍄🍄🍄🍄🍄🍄

🍂A je tady ...

Dnes přesně 2:05 h 🍂

k nám dorazil podzim.

Poslední letní víkend se s námi rozloučil teplým počasím se sluníčkem.

V neděli bylo 23°C

Cínie doháněly, co se dalo.

Gazánie kvetly celé léto a není tomu jinak ani teď.

Hledíky začaly kvést až nedávno v létě odpočívaly,

prý by se na to v těch vedrech mohly vykašlat.

Slez tříměsíční se vzpamatoval, 

ale květy má sotva poloviční, než bývají.

Včelkám to nevadí hned se pustily do pastvy.

Ožila i Krásenka.

Druhý den už tak krásně nezačal.

Po nočním dešti, bylo mokro a chladno,

Přes den teploměr dosáhl s bídou na 15°C,

odpoledne sice sem tam vykouklo sluníčko z mraků, ale neoteplilo se.

No a včera? Škoda mluvit. 

Teplota sotva 12°, několikrát sprchlo, 

sem tam vyšlo na 2 minuty sluníčko a furt tak dokola.

Sluníčko mě vytáhlo ven, šla jsem do skleníku pro papriky.

Na západě celkem hezká obloha ...

Na východě už to tak optimisticky nevypadalo, spíš pravý opak.

Ve skleníku bylo krásně teploučko a příjemně.

V momentě bylo slyšet, jak kapky ťukají na střechu.

Tak to bylo celý den, jak na Apríla.

Pohodový a klidný první podzimní den,

přeju všem návštěvám.

Uvidíme jaké počasí nám přinese.

Děkuju, že jste se zastavili u mě na blogu.

🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂

🍽️Okénko do kuchyně 597.

Vývar s kapáním.

Vepřové kostky na zelenině s rýži

 a zeleninovou oblohou ze zahrady.

Kuřecí řízek, bramborová kaše 

a jablečno-rynglové pyré.

Ve skleníku vyrostl nový kopr, 

tak byla Koprová omáčka s bramborem, vajíčkem i kuřecím masem.

Závitek z vepřového masa s těstovinou a zeleninou ze zahrady.

Tvarohové knedlíky se švestkami.

Zbyly mi švestky, bílý jogurt je v ledničce pořád, 

tak jsem upekla malý jogurtový koláč.

Ještě mi zbylo v hrníčku i roztopené máslo, 

přidala jsem do něj rum a pokapala tím koláč.

Tak se to u nás dělá, když se pečou Frgály.

Koláč byl vynikající, 

přijela kamarádka a taky si pochutnala.

Děkuju všem, kdo dnes nahlédnul do mého kuchyňského okénka

a přeju príma úterní den.

🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️

🍂Trocha valaštiny podeváté ...

 ,,Gdo sa bojí, sere v síni"

Tož pro ty, co nevíja, odkáď sa vzalo toťto staré pořekadlo, rád vysvětlím, lebo dnešní člověk už má záchod v baráku, světlo nad hlavú, voňavý papír a negdy aj topení pod řiťú. Dřív to bylo inčí dobrodružství.

Na malú aj velkú sa chodilo ven, do kadibudky. A kadibudka, to nebyla žádná moderna s kachličkama. To byla dřevěná búda, co byla v létě cítiť po životě, v zimě po smrti. Uvnitř ďúra, pod ňú tma, okolo pavučiny a dětská fantazia pracovala vjacej než státní úředník před dovolenú. Děcka seděly, držaly sa prkénka a čekaly, co z té černé hlubiny pod nima vyskočí. Čert, had, myš, utopený strýc, lebo aspoň kura s psychickú poruchú.

Eště horší bylo, když byl suchý záchod páru metrú od baráka. Třeba až u kurníka mezi slépkama. To už nebylo enem vykonání potřeby, to byla noční túra. Člověk šel s lucernú jak haviř do dola, za ním šustily keře, nad ním húkala sova a v kurníku sa pohnula slepka, kerá vypadala, že má spojení přímo s peklem.

U nás sa zas vyprávjalo o jednom ogarovi od súseda, kerého poslali večer před spaním do kadibudky za stodolú. Venku fučalo, vrata vrzaly a měsíček nad hnojem svítil enem tolik, aby člověk viděl fšecko, čeho sa može báť.

Ogar došel ke kadibudce, otevřel dvérca a ftedy sa ze střechy sesypal sněh a cosik černého mu proletělo kolem hlavy. Najspěš kocúr. Enemže on už v tu chvílu viděl čerta, smrtku aj fšecky nebožtíky ze hřbitova dohromady.

Letěl zpátky k baráku, gatě v jedné ruce, druhú držál řiťu a řval, že tam gdosik je. Tata ho chtěl poslať zpátky, ale maměnka pravila, ať děcko nechá, že do rána vydrží.

Nevydržalo. Za chvílu sa ze síně ozvalo enem tiché:

„Óh, maměnko ..“ a bylo hotové.

Ráno sa to zamétlo, vydrhlo a život šel dál. Ogar dostál páru facek, kocúr mléko a rodina skazku, kerá sa vytahovala ešče za dvacet rokú při každé návštěvě.

A gdo neměl odvahu jak ten ogara, ten to chťačky nechťačky zrobil už v síni.

Dneskaj sa temu smějeme, ale dříve síň nebyla žádná naleštěná chodba s botníkem z Ikey. Síň mohla byť kus baráku, kuchyň, průchozí místnost, fšecko dohromady. Dřív ludé nebývali tak, že každý měl svůj pokoj, kúpelku, sprcháč a záchod s bidenem. Moja stařenka žila ze staříkem, dvuma děckama, svojú maměnkú aj s tatú v jednéj místnosti a k temu měli akorát malučkú kuchyňku. Tam sa spalo, jedlo, hádalo, modlilo, rodilo aj marodilo. Súkromí bylo toľ, koľ sa vešlo pod peřinu.

Tedy byli ľudé ináč tolerantní. Jednak moseli, jednak neměli gde utécť. Když negdo prdnúl, tož sa nepsaly statusy na internet, ale otevřelo sa okno. Gdyž negdo chrápal, otočíl sa na druhý bok. A gdyž sa děcko bálo íť do kadibudky, tož sa vědělo, že z něho jednúc třeba vyroste statečný člověk, ale dneskaj večer z něho vyróstl akurát malý posera.

A proto sa u nás ešče dneskaj praví: Gdo sa bojí, sere v síni.

A já bych k temu dodal enem tolik:

Dneskaj sa nebojíme kadibudky. Dneskaj sa bojíme vybitých batérek v mobilu lebo teho, že v nedělu nebude otevřený Kaufland. Tož ale to pořekadlo platí furt.

Enem ta síň sa přestěhovala do komentářú na fb.

Zdroj: Internet

🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂

💖Z Kožuškova

Ranní sluníčko je super po studené noci.

Střídají se na sklepovém okénku, každé ráno.

Taky se jim líbí spát pod krytem na houpačce, 

tam pořád někdo leží i když je teplo a neprší.

Bětuška je důležitá, hlídá kyblík.

Když se vaří, Cvalíček je pořád u linky,

to se musí hlídat, kdyby něco spadlo na zem.

Z okna taky dobře vidí na to, co se vaří.

Bětuška v košíčku, dospává po večeři.

Jonášek na ně volá do okna, 

ale ti dva tvrdě spí a neslyší ho.

Jonášek je smutný, čeká že ho nikdo neslyší ...

Hurá už se ho dočkal. Cvalíček ospalý, 

ale přece Jonáška uslyšel.

To už svítí večerní sluníčko a to krásně hřeje, 

jak zapadne už bude zima.

Na Bětušku jde zase spaní, oči má jak čárky ...

Už má půlnoc.

Pohodovou neděli přejeme z Kožuškova 

a děkujeme, že jste se na nás přišli podívat.

💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖

🌞💦Deštivý ...

... čtvrteční den, jak předpovídali se nakonec nekonal,

pršelo jenom v noci.

Takže, ráno gumáky a jde se ven.

I veselé kameny si libovaly a byly samý úsměv,

že zase popršelo.

Všechno je samá kapička ...

Kožušci nezaháleli, ani když v noci pršelo.

Vyprané pracovní rukavice mi noční déšť ještě jednou vymáchal.

Sud u skleníku je pořád plný,

 ani nemusíme pro vodu daleko chodit

 na plachtě je jí dost.

Pořád je čím zalívat skleník.

Kolem oběda se začalo počasí vybírat.

Šla jsem posbírat rajčata už byla bez kapiček.

To už se mi pralo v pračce prádlo.

Krásně jsem posušila tři pračky prádla.

Povlečení po návštěvě je už čisté ve skříni.

Dokonce jsem převlekla i naše postele a vyprala.

Bylo krásně teplo, větřík pofukoval, 

takže jsem jenom sbírala suché a další vyprané věšela.

Dokonce jsem konečně vyprala i Šmouly, slibovala jsem jim to dlouho.

Krásný sobotní den,

všem vám moc děkuju, že jste se přišli mrknout,

co se u nás ve čtvrtek dělo.

💦🌞💦🌞💦🌞💦🌞💦🌞💦🌞💦🌞💦🌞💦💦🌞💦🌞💦🌞💦