... strom letního slunovratu.
Pověry kterým věřily naše prababičky.
Uctívaným
stromem letního slunovratu je dub – strom plodnosti, síly,
myšlenek a inspirace. Jeho plod, žalud, připomíná symboliku
vejce: hojnost, prosperitu, nový život. Slované tradičně ctili
posvátné duby zasvěcené Perunovi. Největší úctě se těšily
stromy zasažené bleskem nebo jinak poznamenané živly – v nich
přebývala boží síla. Úcta k dubu se dochovala hluboko do
novověku. V obcích bez kostela se pod dubem konaly církevní i
svatební obřady a přinášeli zde oběti – voly a berany.
Dubu,
jeho dřevu i listí byly přisuzovány magické vlastnosti. Chránil
dům před hromem a ohněm. Pálením dubového listí se přivolával
vítr, věnce z dubových větví zavěšené na kravské rohy měly
dobytku zajistit sílu a zdraví. V lidovém léčitelství měl dub
své místo. Na strom se věšely šátky nemocných nebo se do něj
zaklínala nemoc. Při narození dítěte, především chlapce, se
často sázel nový dub – aby rostl s ním a dal mu sílu.
U
nás patří k nejznámějším památným stromům Oldřichův dub,
který roste v severní části obce Peruc pod zámkem nad potůčkem,
a právě zde se zrodil jeden z nejslavnějších milostných příběhů
české historie – příběh Přemyslovce Oldřicha a prosté
pradleny Boženy, který je popsán již v Dalimilově kronice. Podle
pověsti potkal zde přemyslovský kníže Oldřich (vládl v letech
1012–1034) Boženu, kterou poté pojal za ženu, a z jejich
nelegitimního svazku se narodil jeho jediný syn, pozdější kníže
Břetislav I. Některé verze pověsti uvádějí, že Božena byla
zadaná a po odchodu s Oldřichem se její opuštěný milenec – či
snad manžel – na dubu oběsil.
Lidové
pověry o dubu:
-
Chceme-li prý pokácet dub, tak mu to musíme nejdříve říct, aby
o tomto našem chystaném činu věděl. Kácet dub by se mělo pouze
za ubývajícího měsíce.
-
Pokácíme-li dub, musíme vedle tohoto místa zasadit žalud,
protože duch dubu, by se neměl jinak kam přesunout. Zasadíme-li
žalud vedle místa, kde stál původně dub, tak se duch stromu
„přestěhuje“ do zasazeného žaludu.
-
Když se chystáte sbírat větve, listy nebo plody dubu, tak si
sebou musíte vzít do lesa víno. Dle pověr musíte dub odměnit –
nalijete víno na jeho kořeny a duch stromu bude spokojen (a
napojen).
-
Bude-li se nám zdát ve snu o dubu, tak to prý podle snáře
znamená, že budeme bohatí a že nás čeká dlouhověkost. Ovšem
každý snář nám o snu o dubu řekne něco jiného. Jinde zase
najdeme, že nás čeká velké štěstí (což může korespondovat
s tím, že budeme bohatí).
- Zdáli se nám o dubu na kterém jsou žaludy, znamená to prý, že naši rodiče budou na nás pyšní, popřípadě, že budeme pyšni na své děti.
- Dub je též spojován v lidové magii se světem na druhém břehu. Dub, prý umožnoval vstup do zásvětí.
🌳🌳🌳🌳🌳🌳🌳🌳🌳🌳🌳
Jedna pověst kutnohorská.
Žižkův dub
Když obléhal Žižka Kutnou Horu, kázal zasadit dub na strání nad nynějšími Novými mlýny pod královskou haldou. Dub se ujal a po celý ten čas roste a mohutní. Lid vypravuje o něm, že vždy před nějakou válkou, nebo před nějakým neštěstím po slunce západu mívá krvavé listy. Před velkým ohněm prý byl týden jedna krev. Dub tento jest zajisté staletý a poslední odlesk červánků bude asi pověsti té příčinou.
(časopis Český lid 1907)
🌳🌳🌳🌳🌳
Dub je národním stromem Německa, Velké Británie, Spojených států, Lotyšska, Litvy, Španělska, Polska, Srbska a neoficiálně i Estonska. Často se objevuje i jako heraldická figura ve znacích regionu a měst, bývá zobrazován buď jako celý stylizovaný strom, nebo jen jeho části, obvykle žaludy, listy nebo větve s obojím. Ve znaku symbolizuje sílu, věrnost, pevnost a vytrvalost.
Zdroj: ceskezvyky.cz
🌳🌳🌳🌳🌳🌳🌳🌳🌳🌳🌳🌳🌳🌳🌳🌳🌳🌳🌳🌳🌳🌳
dehg.jpeg)
