💖Z Kožuškova

Včera mě na zahradě doprovázel Cvalíček.

Chtěl si hrát na schovku, 

ale takový strom na zahradě nemáme, který by mě schoval.

Dlouho jsem ho neviděla tak řádit.

No řekněte, není to krasavec i ve svých 12 letech.

Už má polítanou celou zahradu a Jonášek nikde.

Ten ještě podřimuje.

 Po snídani znovu zalehne a vstává až kolem deseti hodin.

Vyhlíží popeláře.

Kdyby věděl, že je zaspal, už dávno jezdili, popelnice je prázdná.

Kytky jsou zalité, tak je spokojený.

Proč by pil z misek, 

co jsou na zemi, tady je to větší dobrodružství.

"Rychle pryč, zase mě fotí."

Doma je opět "veselo".

Vypadá to, že se Cvalíček na Bětku zase naštval a vyprášil ji kožušek.

Nejvyšší čas, abych dala krátké záclony.

Všude Bětčiny chlupy ...

I miska s rajčaty se od strachu postavila na zadní.

Rajčata se kutálela po zemi.

Cvalíček si spokojeně svačil, jako by se nechumelilo.

To, co se stalo, jde kolem něj ... on přece nic neudělal.

Bětka zase kecá.

Bětuška musí tu hrůzu, jak se splašila záclona, zaspat.

Krásnou neděli přejeme z my všichni z Kožuškova

a děkujeme, že jste se na nás přišli podívat.

💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖

💦Září ...

...  s námi pěkně cvičí.

Jeden den v noci 7°, přes den příjemných 22°,

 Další noc bylo na teploměru 20° 

 přes den úmorných 29° dusno, ještě k tomu foukal teplý vítr,

 ale naštěstí v noci zapršelo. 

A aby jsme se z toho horka nezbláznili, 

tak po tom vedru bylo ve čtvrtek přes den pouhých 15°.

Včera k ránu začalo k mé radosti opět pršet.

Propršel celý den, denní teplota se vyšplhala jenom na 11°.

S dneškem se necháme překvapit, co nám přinese.

 Ráno byla mlha, jako u Rákosníčka nad rybníkem.

Teď fotky z celého týdne.

Kvetou Kany. 

Letos u nás poslední rok,

 jsem domluvená s kamarádkou, že si je všechny odveze. 

Tady v té červené bydlí pavouk, je ho na fotce i vidět. 

Sleduju jeho život už dlouho

 za tu dobu pěkně přibral na váze, ale o tom jindy.

Pokojový Ibišek vydal další květ.

Škoda, že brzy zvadne, ale budou další.

Mladá Fuchsie dohání, co v létě zameškala.

Sbírám úrodu ...

Cuketa bude na oběd plněná k ní z rajčat salát.

Rajčat je letos opravdu hodně ...

I paprik ve skleníku se urodilo a pořád ještě další dozrávají.

První nasetý zimní salát mi snědla kámoška žabička, jak jsem psala.

Nasela jsem si nový, vylezl za dva dny, 

přijdu ráno do skleníku a v salátu leží slimák jak hovado.

Nabrala jsem ho na lopatku a venku jsem ho s ní rozsekala na malé kousíčky.

Kdyby mě někdo přitom viděl a slyšel, jak jsem byla nas ... naštvaná ... 

Ještě, že jsem ho načapala včas, zmetka uslintaného.

Hned jsem všechno posypala, aby se mi nepustil i do ledového salátu, 

který už krásně roste.

Dýně na kompostu má listy jak lopuchy, 

ale první plody zasedly až na samém konci srpna.

Mamka vždycky říkávala, že dýně nejvíc rostou na podzim.

Asi to tak bude, 

každý den vidím o kolik jsou větší a pořád objevuju další plody.

Roztahuje se na všechny strany, šplhá se i na smrk.

Má tam místa dost, ať se roztahuje, hlavně ať se urodí.

Zase je dešťovka na zalívání skleníku.

Včerejší ranní procházku s deštníkem jsem odbyla, 

mrkla jsem do skleníku, 

jestli tam není nějaký vetřelec a mazala jsem domů.

Za vodu jsem ráda, konečně popršelo víc a dýl.

Zahrada si libuje a já taky. 

Pohodový sobotní den už bez deště a zase snad se sluníčkem.

Děkuju, že jste se semnou prošli i v dešti po naší zahradě.

💦💦💦💦💦💦💦💦💦💦💦💦💦💦💦💦💦💦💦💦💦💦💦💦

🍇Na září

 Tak jako každý rok i letos jsem použila kalendář 

s obrázky Kamily Skopové.

Letos má název:

"Ten se denně raduje, kdo si hobby pěstuje"

Zdroj: Kalendář Kamily Skopové

🍇🍇🍇🍇🍇🍇🍇🍇🍇🍇🍇🍇🍇🍇🍇🍇

🐸Nezvaný host ...

Do skleníku jsem si nasela salát na zimu.

Krásně vzešel a rostl před očima. 

Už jsem se těšila až bude větší a rozesadím ho.

Pak jsem si všimla, že ho nějak ubývá.

Na slimáka to nevypadalo, ale přesto jsem nasypala modré granule. 

Připadalo mi, jako by něco malého v salátu šlapalo.

Ale co?

Zalívala jsem a najednou něco hoplo ...

Malinká žabička, znám se s ní, potkáváme se vzadu u potoka.

Párkrát jsem ji viděla u kompostu.

Vždycky když jsem ji uviděla měla jsem z ní radost.

Ale potkat ji ve skleníku ...?

Malý Skokánek mi ochotně zapózoval, asi proto, že mě poznal.

Chtěla jsem ho chytit a dát ze skleníku ven,

ale byl pořád rychlejší než já.

Konví jsem kropila 

a žabička před proudem vody utíkala směrem k východu.

U dveří na mě udělala dlouhý nos 

a hup zpět mezi papriky, už jsem ji nenašla.

Druhý den jsem šla, jako každý večer o půl sedmé omrknou zahradu a skleník.

A ejhle, chycená při činu, právě se ládovala mladým salátkem.

Že by ona byla ten vetřelec, mě nenapadlo, 

myslela jsem si, že se živí drobným hmyzem.

Byla asi překvapená jako já, seděla a čekala, co bude.

Jemně jsem ji naznačila, kde jsou dveře.

Pochopila, vyskočila ven ...

Zůstala sedět v jahodách, co jsou okolo skleníku

 a sledovala co bude. 

Bylo mi ji líto, že jsem ji nedopřála mladý salátek.

Tak jsem ji dovolila, ať si žere jahody, těch je tam dost.

Jednu jsem ji hodila na usmířenou.

Doufám, že na mě nezanevře a zase se na zahradě potkáme,

nerada bych o její kamarádství přišla,

když už přežila to horké a suché léto.

Dnes jsem se mnohým asi moc nezavděčila,

 žáby každý nemusí, ale slíbila jsem ji, že o ní aspoň napíšu,

 když už jsem ji nedovolila ten salátek.

Jak jsem se vracela zpět domů,

před domem ještě svítilo večerní sluníčko,

tak jedna fuchsiová večerní.

Krásný den

a děkuju, že jste u článku vydrželi až do konce.

🐸🐸🐸🐸🐸🐸🐸🐸🐸🐸🐸🐸🐸🐸🐸🐸🐸🐸🐸🐸🐸🐸🐸🐸