středa 7. října 2026

🌞Dny ...

... jsou jak malované.
Ráno je sice zima s tím už v říjnu nic neuděláme,
ale odpoledne to stojí za to, sluníčko hřeje, začíná se všechno barvit.
Včelky využívají slunečné dny
 a každé rozkvetlé kytky.
Škoda, že Durmany rozkvétají tak pozdě.
Konečně už chytly tu správnou barvu,
no správnou nevím, když byly malé kvetly fialově a teď jsou oranžové.
Další umyté truhlíky a květináče.
Hodně kytek jsem vyhodila, musím to omezit, nedá se nic dělat.
Uklízí se zahrádka, dokud nám počasí přeje. 
Skleník už chodím zavírat ve čtyři hodiny, sluníčko už je nízko 
za chvíli tam bude chládek.
Ráno ven vůbec nespěchám.
Dlouho trvá sluníčku než se dostane nad vysoké stromy, 
co rostou kolem potoka.
Ještě o půl desáté je na zahradě zima, mokro a nevlídno.
Skleník otevírám až kolem poledne.
To už je tam krásně teploučko, když jdu pro něco k obědu ...
... třeba salát, nebo papriky ...
Před domem krásně večer svítí sluníčko ...
... toho využil i náš známý pavouk a přestěhoval se do vřesu.
Ráno byl ještě na Kale a večer o deset metru dál ...
... ale chápu ho, na původním místě mu bylo zima, 
nedosvítí tam už sluníčko. 
Jenom mám obavu, aby ve své pouti nepokračoval a neskončil u nás doma.
Krásné barevné a sluníčkové dny přejeme 
a děkujeme, že jste k nám zase zavítali.
🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞

úterý 6. října 2026

🍽️Okénko do kuchyně 599.

Dnes si dáme kuřecí polívku s mini mašličkami.
Zase jednou Ledvinky na cibulce s rýži
 a rajčatovým salátem.
Smažený květák obalený v kukuřičné strouhance s bramborem ...
... a okurkový salát.
Ten už je poslední z venkovních okurek nakládaček. 
Už jsme je nesbírali a najednou jsem jich tam objevila tolik.
Na nakládání jsou veliké, tak byl ještě salát.
Vepřový plátek na zelenině s těstovinami.
Ze zbylých brambor jsem si udělala moji oblíbenou omeletu
k ní okurek.
Pepan měl Játra na slanině, to zase já moc nezbožnuju,
ale on je má rád.
Opečený buřtík.
 To je ten, 
co jsem si opékala a nakonec ho snědli kožušci ...
... a mi zbyl chleba a pivo.
V košíku se krčila dvě scvrklá kupovaná jablíčka nevalné chuti.
Lístkové těsto bylo v ledničce, takže šneci byli raz dva.
Ze stolu zmizli brzy.
Príma úterní den
a všem návštěvám děkuju, že jste se u mě zastavili na blogu.
🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️

pondělí 5. října 2026

🍀Trocha valaštiny pojedenácté ...

Jak pravili naša tetinka.

Horko je, až sa vzduch tetélí a slunko dneskaj pálí tak, že bys na kameňoch mohl zrovna pagáčky pécť.

Taký čas značí u nás na kotároch, že je třeba nadělať sena pro dobytek.

To sa všeckého moselo nechať a celá rodina, šak aj se súsedami chodili na lúky aj vjacejkráť za deň.

To né že sa poséklo vysoké travsko a hotovo.

Senečko sa moselo chodiť obracať, aby proschlo ze všeckých stran. A gdyž zapršalo, tak znova ho jíť obrátiť a eště znova.

Dobytek by žádnú zmňatu nežrál a hospodář by býl sám proti sobě, gdyby krmíl krávu či ovce jakúsi plesnivinú, tajak dnes.

Seno moselo vydržať ve stodole nájmeněj do jara a dobytek též.

Tož to ale včíl už nikdo ani nezná.

Lufťáci ve strakatých hadrách s cuzíma nápisama jezdíja na kole a ešče aj iném harampádí po cestě s vyplazeným jazyčiskem naokolo tetinky, kerá potichu enem za táhlého cvrkotání kobylek shrabuje seno a dává ho už na sušák a majú to za púťovú atrakcu.

Fšeci majú na hlavách sluneční brýle, keré nesundávajú ani gdyž prší, šak co gdyby ta protivná gula jim posvítila až do hlubin jejich duše a osvětlila rodové vzpomínky, keré si nechali vyrvať aj s kořeňama.

No, žádný z nich už tetinku nepozdraví: "Pomož Pán Búh", gdyž už teda nepomože sám. To vytáhnú mobil a fotíja si selfie s tetinkú u tyče.

Tedy aj ta tyč není enom tak ledajaká, praví sa jí ostrévka a věšá sa na ňu vidlama seno, aby doschlo a přečkalo do svozu. Nakonec sa počeše, aby po něm stékl déšč aj rosa. Negde sa ostrévka používala namísto velkých dřevěných sušákú z latí.

A gdyby sa nekeří nestyděli, tajak ja, tetinka by nám odpověděla: "Dejžto Pán Búh". Né že by jí tato konverzace nejak zrychlila prácu lebo, že by na poli přistál pomocný anděl v montérkách se zlatýma hrabjami v rukách, ale možná by pomohla otevřít naše vlastní pomalu chladnoucí srdce.

Bláhové vzpomínky na doby minulé, říkáte si. Možná že tyto vzpomínky budeme muset znovu proměnit ve skutečnost a navázat na červenou niť, která se táhne našimi rody po tisíce let! Je na čase sundat růžové či jiné brýle a podívat se na realitu novýma očima. Dějiny se cyklicky opakují, neboť lidé se nechtějí poučit ze skutků svých, natož z chyb našich předků, přesně v souladu rytmů působících energií na lidi a Zemi.

To byla přece jiná doba, slyšíme, teď je svět moderní .. sociální sítě, eshopy, dotace, průmyslová centra (na orné půdě), supermarkety s dětským odkladištěm, otevřenost všemu a všem, couching ve všech oblastech, hlavně aby ta Mallorca letos vyšla a tak.

Žádné kravince, slépky, bída a práca, tss ..

Pokud budeme hluší a slepí k tomu, co se děje nyní kolem nás, pokud nebudeme znát skutečné dějiny našeho národa, nebudeme si umět dát do souvislostí minulé s přítomným, pak nemáme šanci rozpoznat příležitosti či nebezpečí, jež se nás budou zítra týkat a potom našich dětí.

Pokud zapomeneme i to kdo jsme a co jak se dělá, potom -

"Pán Búh s námi a zlé pryč" .. jak pravili naša tetinka .

Zdroj: Internet

🍀🍀🍀🍀🍀🍀🍀🍀🍀🍀🍀🍀🍀🍀🍀🍀🍀🍀🍀🍀🍀🍀🍀🍀

neděle 4. října 2026

💖Z Kožuškova

Jednou do roka se stane, že Cvalíček přijde domu jako čuně.
Teď to naštěstí odnesly jenom tlapky, ale většinou je doválený celý
a to jde hned do sprchy.
Pojedl a šel ven, prý přijde až bude čistý.
Bětka už čeká, aby mu zkontrolovala tlapky, jestli může dovnitř.
Dostal propustku, může dál.
Umí si poradit za chvíli byly nožičky jak alabastr.
Jak to dělá nevím.
Přišel a "omdlel" v kuchyni.
 On to tak dělá, položí na zem hlavu a prásk sebou,
 kdo ho nezná by myslel, že je po něm.
Jonášek dospává na okně, 
byla volná ošatka, tak toho hned využil.
Letos opékání buřtů moc nebylo, kvůli suchu a vedru se oheň nedělal.
Kožušci mě přemluvili, aby jsme si aspoň v říjnu ještě opekli.
Pepan to moc nemusí, tak malý ohýnek na jeden buřtík.
Když jsem je viděla, jak jsou nachystaní u stolu,
bylo mi jasné, že moje budou jenom ty konce.
Hotovo, jdeme na to.
Jonášek nedočkavě čeká, 
až se dostanu ke středu a začnu jim házet masíčko.
Cvalíček už dostal, olizuje se až za uši.
Nakonec se nadlábli oba.
Po jídle jak po výprasku se u nás říká.
Měla jsem fakt jenom ty konce, 
ale dojedla jsem se chlebem, toho jsem měla dost 
a zapila pivem, to mi kožušci naštěstí nechali.
Už vím, že jeden buřt je málo, musím jich příště z mrazáku vytáhnout víc.
Bětušku nějaké buřty nezajímají, spala na stole na sluníčku ...
... před domem, tam svítí sluníčko do samého večera,
 než zapadne.
Bětuška si v létě si zahradu užila, 
teď se drží  hodně doma, vyjde ven jenom když má náladu. 
Sluníčko zapadlo, stůl je volný, 
tak se tam vyvalil Cvalíček.
Stůl tam je vlastně jenom kvůli kožuškům, 
pořád tam některý leží, hlavně večer.
Celé léto v křesle v kuchyni nikdo nespal.
Nastal čas spaní doma, noci jsou chladné ...
 ... zase jako kamarádi spolu.
Krásnou první říjnovou neděli.
Všem děkujeme, že jste přišli mrknout na kožuškovský blog.
💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖