💥Pálení čarodějnic

 

Blíží se nám Filipojakubská noc a pálení čarodějnic ...

Filipojakubská či Valpuržina noc představuje v lidových zvycích důležitou dobu večera a noci před prvním květnem,spojenou s magickými úkony a rituály na ochranu dobytka a úrody.

Váže se k ní také zvyk "pálení čarodějnic",ten se však začal v českých zemích šířit až v polovině 19. století.

A hned byl také zakazován.

Pálení ohňů již o Filipojakubské noci se nicméně začalo přece jenom rozmáhat a koncem 19. století bylo již rozšířené po celých Čechách a na západní a střední Moravě.

Východněji se udržel zvyk zapalovat ohně spíše až o Svatojánské noci.

O moci čarodějnic a obraně proti ní -

A kde se vlastně tradice "pálení čarodějnic" vznikla?

Podle lidové víry získávají čarodějnice a zlé kouzelnice noc před svátkem svatého Filipa a Jakuba zvláštní moc;

přilétají na košťatech na své slety na kopcích a křižovatkách, škodí dobytku, vycházejí na cizí pole a kravám odebírají mléko.

"Představy o čarodějnicích jsou součástí širší západoevropské tradice a na jejich rozvíjení působily nepřímo čarodějnické procesy 17. století,"

Skutečné historické tradice se tak po staletí soustředily spíš než na oheň na zabezpečování statků různými "magickými úkony", aby do něj čarodějnice nemohly.

Prahy se pokrývaly čerstvou travou, jejíž stébla musely údajně čarodějnice spočítat, a teprve pak mohly dál, věřilo se také na vykrápění domů a chlévů svěcenou vodou a na pokládání svěcených předmětů (kočiček, křídy, vody) na místa, kudy by "zlá moc" mohla proniknout do stavení (kromě prahů třeba k oknům nebo ke krbu).

Podobných ochranných opatření a předmětů byl téměř bezpočet a patřily k nim také oharky z večerního pálení košťat, která se potom metala k obloze - právě tomuto zvyku se podle amatérského českého archeologa z 19. století Václava Krolmuse říkalo pálení čarodějnic.

Zapalování ohňů pravděpodobně předcházel.

Inkvizitorské procesy končily krutou smrtí na hranici

Zvyk se ovšem dočkal během uplynulých 150 let také celé řady zákazů.

Po svém vzniku v polovině 19. století byl odsuzován jako pověrečná praktika a za druhé světové války se nesměl konat kvůli nočnímu zatemnění.

V letech reálného socialismu zase panovala velmi silná tendence přizpůsobit lidové zvyky komunistickému výkladu dějin, což se dotklo více tradic a obyčejů - například svatomartinské průvody se změnily na lampionové pochody k oslavě "Říjnové revoluce" a pálení čarodějnic zase na "vatry míru".

Dnes jde spíše o společnou zábavu

Nové obliby a všeobecného rozšíření tak doznalo "pálení čarodějnic" až v pozdním 20. století. Funkce obyčeje je dnes ale jiná než v obrozenecké tradici.

Nejde už o symbolickou obranu před zlou mocí, ale spíše o společně trávený čas a zábavnou atrakci spojenou s občerstvením, při níž se scházejí dospělí i děti.

Dříve oblíbené metání košťat do vzduchu ustoupilo v současnosti výrazně do pozadí, možná také proto, že pro naše předky představovalo velice zajímavý světelný efekt, který dnes ale hravě nahrazuje zábavní pyrotechnika. Navíc už nejsou příliš běžná proutěná košťata, jež při něm představovala základní rekvizitu. Na mnoha místech naopak přibyly maškarní soutěže o nejoriginálnější nebo nejhezčí či naopak nejstrašidelnější čarodějnici.

Také v současnosti se však dočkalo pálení čarodějnic občas zákazu, a to zejména kvůli suchu panujícímu v několika předchozích letech a z toho plynoucí hrozby požáru. Pokud se ale může uskutečnit, představuje většinou příjemnou sousedskou zábavu v trochu zvláštní, ale milé atmosféře.

J.Lada

Zdroj: Internet

💥💥💥💥💥💥💥💥💥💥💥💥💥💥💥💥💥💥💥💥💥💥💥💥

🌞🌺Bylo by ...

... docela fajn, kdyby ten dnešní ranní mrazík

už byl na jaře poslední.

Nestresovala jsem se nic jsem nepřikrývala,

 odnesly to snad jenom kapradiny.

Jak je to z ovocem se uvidí časem.

Razím heslo, že co se má stát se stane a my s tím nic nenaděláme.

Tyto obrázky jsou minulostí ...

Teď jsem jenom zvědavá, 

jak si s tím kapradiny poradí ...

Ted už nám svítí sluníčko, prý bude i teplo, 

tak se budeme ze zahrádky zase radovat.

K ke dvěma starým Klematisům si přisadím dva nové,

 co si opatruju doma teple už delší dobu.

V břížku pod sousedovým plotem září Tařice.

Začíná kvést modrý Ladoník. Dříve měl sídlo vedle tařice, 

ale hraboši všechny cibule sežrali

a to mají v průměru víc jak 5cm, takže super hostina.

Dva Ladoníky se přestěhovaly na opačný konec zahrady,

jsou to takoví emigranti, vybrali si sami, kde budou kvést.

Teď už se pustím do vysazování truhlíků, kytky už netrpělivě čekají,

ale ven je dám až si budu jistá, že se mrazy nevrátí.

 Zatím budou truhlíky v pergole.

Príma páteční den

a všem děkuju za vaši návštěvu.

🌺🌞🌺🌞🌺🌞🌺🌞🌺🌞🌺🌞🌺🌞🌺🌞🌺

🐦Vlaštovka ...

 ...  v bájích a pověrách českého lidu.

Jedna z bájí o příchodu vlaštovek vypráví, že když první lidé byli vyhnáni z ráje smiloval se Bůh nad nimi a poslal na svět jaro, jehož příchodem se stala půda úrodnou a zvěstovateli jara byly vlaštovičky bílé jako padlý sníh. Z počátku je lid ctil, ale postupem času si jich přestal vážit, rozmetal jim hnízda a vlaštovky odletěly, s nimi odešlo i jaro. Když pak na prosbu naříkajících se vrátily, byly pochytány, zavřeny do věže, kde jim lid peří strhal, aby nemohly odletět. Ale do věže udeřil „Boží posel“(blesk) a ptáčkové se vrátili do nebe. Když lid tesknil a litoval svého hříchu, dal se Bůh vlaštovičkami uprosit a poslal je opět na svět, ale na památku bolesti, kterou zakusily, jim dal peří černé.

Proč mají pod zobákem peří červené vypravuje pověst: Když hořel v Jerusalemě chrám, pomáhaly vlaštovičky hasiti, nosily vodu, při čemž se opálily. Na památku toho mají kolem zobáčku ohnivé peří. Někde se bájí, že pomáhaly vytahovat hřeby z ran Kristových a při tom se pod zobáčkem krví potřísnily. Ty hřeby měly obstarat zlí vrabci.

Pomáhala hospodářům ve chlévech, kde chytala obtížné mouchy. Hmyz vlaštovky chytají v letu, k čemuž se hodí široké zobáčky a vynikající letové schopnosti (v rozpětí měří 35 cm, váží pouhých 20 g). V letu se i napijí z vodní hladiny. Z hlíny a slámy, kterou nosí v drobných zobáčcích, staví miskovitá hnízda těsně u stropu. Kdysi hnízdily ve skalách, dnes hnízdí pod střechami. Mezi dubnem a srpnem v něm odchovají jednu nebo dvě až šestičetné snůšky.

O vlaštovkách se píše již ve Starém zákoně, zabývali se jimi starořečtí učenci. Až do 18. století však přetrvávala i taková vysvětlení zimního mizení ptáků, jako že vlaštovky přečkávají zimu v bahně na břehu jezer, nebo v dutinách stromů, ve skalních rozsedlinách stuleny v chomáče po způsobu netopýrů. Vlaštovka, ale podniká dlouhé lety na africká stanoviště, kam odlétá na přelomu září a října a vrací se v dubnu.

Zdroj: ceskezvyky.cz

🐦🐦🐦🐦🐦🐦🐦🐦🐦🐦🐦🐦🐦🐦🐦🐦🐦🐦🐦🐦

🌞🌺Ještě pořád ...

... máme zimu. 

Jak jsem včera ráno viděla pivoňky opět se skloněnou hlavou,

 bylo mi jich líto ...

Odpoledne už zase, k mé radosti, stály jako vojáci.

Srdíčkům trvalo dýl, než se z toho vzpamatovaly.

Ale už je na nich těch pár mrazíku hodně znát.

Azalkám to bylo celkem fuk, nebo to jenom hrály, že jim to nevadí.

Libeček byl hodně nespokojený s počasím, ale rozchodil to.

Na ořechu visí černé cáry z listů.

Všechno kvete včelky v takové zimě nelítají, co to bude letos za úrodu. 

Snad stihly něco opýlit, když bylo ještě teplo. 

Když svítí sluníčko z okna to vypadá pěkně. 

Beru foťák a jdu ven. 

Udělám jednu fotku a sluníčko je opět schované,

 tak se to párkrát opakuje.

Uklízela jsem nahoře v patře, čekala jsem milou návštěvu, kamarádku z dětství, 

ale o tom zase jindy. Nahoře se kytkám daří.

Předevčírem byl den, kdy bylo sice chladno, ale sluníčko svítilo celé odpoledne,

až do samého večera, než zapadlo.

Fotka v 19,30 h

Včera jsme měli taky slunečného kus odpoledne.

Z okna z patra, pěkně v teploučku se dobře dívá ven.

Nic jsem před mrazem nepřikrývala, nechala jsem to na přírodě.

Sníh u nás padal s deštěm, takže na zemi bílo nebylo.

Taky dost pršelo, bylo pár velkých lijáků.

Ještě do pátku musíme vydržet a pak se má oteplovat.

Tajně doufám, že už toto byli ti zmrzlí muži, ale kdoví.

Proto nebudeme spěchat s vysazováním truhlíku a ještě počkáme.

Tady byly kapradiny ještě krásné.

Včera ráno už jim mráz ublížil docela viditelně.

Děkuju, že jste se přišli mrknout,

 jak to u nás máme s tou opožděnou zimou.

Všem přeju krásný den o trošku teplejší.

🌞🌺🌞🌺🌞🌺🌞🌺🌞🌺🌞🌺🌞🌺🌞🌺🌞🌺🌞🌺🌞🌺🌞

🍴🍎Okénko do kuchyně 472.

Polívku si uděláme kuřecí s kapáním.

Dále si uvaříme rýži a k ní kuře na Uncle Bens. 

Omáčku mám zavařenou z cuket, paprik, rajčat ... ve sklepě v regálu.

Říkám ji cuketová majda, v zimě se sejde, když se musí zelenina kupovat.

Ke kávě by bodnul jablkový závin.

Děkuju za vaši návštěvu 

a přeju pohodový den.

🍎🍴🍎🍴🍎🍴🍎🍴🍎🍴🍎🍴🍎🍴🍎🍴🍎

🌸Pro lepší náladu

🌸

🌸

🌸

🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸

💖Z Kožuškova

Tento týden se kožušci rozhodně takto válet v trávě nemohli.

Počasí jim to nedovolilo.

My se ale mrkneme na fotky, 

kdy se válet na sluníčku ještě opravdu šlo.

Jonáškovi vyschlo v krku.

Už zase mají misky a kastrolky s vodou na každém kroku.

Neodolal a hopnul si do košíku, 

protože se v něm nesly buřty na opékání.

Před čtrnácti dny bylo takové horko, 

že Bětka hledala chládek pod srdíčky.

Teď mi zahřívá mečíky v krabicích, aby mi nezmrzly.

I malinký kousek stínu byl fajn.

Brundu tehdy sluníčko taky vytáhlo ven.

Jonášek si našel stín pod Čemeřicí

a Cvalíček byl asi někde zalezený v kolni v krabici.

Tady už se sluníčko schovalo.

Jonášek na své dlaždičce.

Bětka vidí, že se místo uvolnilo ...

Hup a už tam sedí.

Krásnou neděli

a my z Kožuškova všem děkujeme za návštěvu.

💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖