❄️Tak nám napadalo ...

 V sobotu k večeru přišel slibovaný sníh i k nám na Valašsko.

Do nedělního rána nám ho napadalo opravdu hodně nejmíň 25cm.

Sníh mám ráda v prosinci v lednu 

i na začátku února mě potěší, ale teď už z něj radost nemám.

Všude jenom stopy od našich kožušku.

Odházela jsem trošku chodníky, aby se kožuškům líp chodilo.

Ještě udělat chodníčky ke krmítkům ...

Otřepat chvojku ...

Každý rok jsem je svazovala, 

ale většinou byly zimy bez sněhu, tak už to nedělám. 

Letos na ní sníh namrzl a otřepat moc nešla, snad se spraví.

Nějaký kožušek hodně spěchal domů, 

jsou tu dvoumetrové skoky.

To byla naše nedělní sněhová nadílka.

V pondělí bylo ráno na teploměru -11°C.

Děkuju, že jste přišli a došli až na konec článku.

Príma den všem.

❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️

🍽️Okénko do kuchyně 566.

Polívku si uvaříme z kuřecího hřbetu s kapáním.

Takový oběd jsme už taky dlouho neměli.

Takže smažený sýr, brambor, tatarka.

Pepan má rád guláš, tak jsem mu ho uvařila, 

měl ho na dva dny, jako bych věděla, že onemocním.

Ano já, která nebývá nemocná,

 jsem pár dní proležela s chřipkou, co dotáhl domů Pepan.
Takže jsem minulý týden nevařila, Pepan dojídal zbytky z mrazáku

a já se živila polívkou, ještě že jsem ji měla uvařenou.

Takže jsem si do ní přidávala třeba zbytky mašliček,

 co se povalovaly v ledničce ...

Dcera nám taky sem tam něco dovezla.

Pečivo i vařené jídlo.

Sekanou jsme s chutí zblajzli, 

kdy se mi naposledy stalo, že mi někdo uvařil ...

S ledovým salátem jsem si na ní moc pochutnala.

Dokonce mi k obědu po dlouhé době zasvítilo i sluníčko, aby mě potěšilo.

No a vývar od dcery mě taky potěšil, protože ten můj už jsem měla snězený,

 ten její byl vynikající s masem a výbornými nudlemi.

Však vidíte kolik jsem si jich do polívky dala, byla to ňamina.

Taky jsme měli k snídani bábovku ...

Když mi bylo už líp, našla jsem v ledničce uvařené brambory, 

tak jsem si udělala mojí oblíbenou omeletu, ale to už mi bylo celkem dobře.

Pepan marodil nahoře v patře, a já u nás dole s kožuškami. 

Doma jsme měli nehorázný binec, ale bylo mi to jedno.

Obývák vypadal jakoby tam spadla bomba ...

No jasně, že se o mě kožušci starali,

Jonášek byl ten hlavní ošetřovatel.

Už na mě čeká až si zase lehnu ...

Brunda ležela vedle mě a vrněla vrněla.

Sem tam se na mě i vyvalila,

 prý na měkkém se ji dobře spí.

No jak vidíte, cirkus na kolečkách.

Týden u nás vládli kožušci a tak zparchantěli, 

že Jonáš klidně seděl na stole a nikdo mu nic neřekl. 

Bětuška zase nade mnou, pořád na mě nakukovala.

Furt u mě někdo seděl ...

Cvalíček na mě vždycky zamňoukal, že potřebuje ven.

Teď už je zase všechno ve starých kolejích,

uklizeno, navařeno a kožušci na svých místech.

Polštářky vyměněné, vyprané a zase to tu voní.

Tak z dnešního okénka si moc inspirace na vaření neodnesete,

ale zase tu byl i kousek Kožuškova.

Mějte se krásně a děkuju, že jste vydrželi až do konce článku.

🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️

☃️Pro lepší náladu

Na malém venkovském hřbitově rostl u plotu velký ořešák. Jednoho podzimního odpoledne tam vyrazili dva místní chlapci, nasbírali plný košík ořechů, posadili se do stínu větví, sklánějících se až k zemi, a začali si svůj úlovek dělit:

"Jeden můj, jeden tvůj, jeden můj, jeden tvůj..."

Občas se jim nějaký zakutálel k plotu.

Jiný chlapec se stejného dne vydal projet na kole. Když zaslechl ze hřbitova hlasy, zpomalil a zaposlouchal se. Hned mu bylo jasné k čemu se připletl. Šlápl na to a rychle ujížděl. Za rohem hřbitova potkal kulhajícího dědu o holi. Povídá:

"Pojďte se podívat, právě jsem slyšel, jak si Bůh a Satan rozdělují duše mrtvých."

Dědovi se moc nechtělo ale když kluk naléhal, tak spolu pomalým a kulhavým krokem šli. Šli se podívat až k plotu, ale nikoho neviděli. Náhle se zevnitř ozvalo:

"Tak pojď, ještě sebereme ty u plotu a půjdeme..."

Říká se, že chlapec na kole dohonil dědu až kilometr za hřbitovem.

☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️

💖Z Kožuškova

Na lumpačiny je největší odborník Bětuška.

Jak je chvíli sama, hned něco vymyslí.

Docela bych to tu chtěla vidět v noci.

Na lince něco voní.

Ještě si přizve ostatní, aby v tom nebyla sama.

Je tam jenom závin, nežere ho, 

ale trošku olízat cukr by se dalo.

Zabrzdila jsem ji zrovna, když se chystala ke skoku.

"My nic ... to se ti jenom zdálo ..."

"Se divíš,? Miska prázdná a granule ... ty jím jenom v nouzi."

Jonášek ji dělá křoví.

Šití vytahuju hodně málo, vlastně čím dál míň.

Ale přece po dlouhé době potřebuju něco přišít.

Jak se něco na stole děje, Bětuška je hned v pozoru.

Docela dlouho mi trvalo, než jsem navlékla nit a to i s brýlemi a navlékačem. 

Konečně se podařilo, ale ...

... najednou mi začala jehla ujíždět po stole, směrem k Bětce. 

No krve by se ve mně nedořezal,

 když jsem viděla, jak se jehla blíží k její mlsné hubě.

Stačila jsem ji nit vytáhnout, byla celá uslintaná ...

takže znovu navlíkat, mě klepne. 

Připadalo mi to, jak jsme měli kostku cukru na niti a soutěžili,

 kdo ji dřív dostane do pusy. Bětka musela trénovat, to není jinak možné.

Vidíte, že se nenudím.

Pořád se u nás něco děje.

 Ale kožušci se začínají nudit, 

venku se zase ochladilo a napadl do rána sníh.

Pokud nedělám nic, tak kožušci jsou klidní a spí.

Nejhodnější je Brunda, ta už je rozumná.

Krásnou neděli

a všem, kdo došel až na konec článku děkujeme.

💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖