středa 28. října 2026

🌸A co doma ...

Pokojový Ibišek, co začal kvést venku, kvete pořád.
Nějaké pupeny sice po přenesení opadaly, ale jsou tam další.
Lopatkovec kvete vlastně pořád, ale jenom po troškách
s květy šetří.
Společnost jim dělají Mandevily.
Jsou samý květ, sbírám odkvetené květy a pořád kvetou.
Líbí se jim nahoře v obýváku kde je chladněji.
Červená má květy jak ze sametu.
Dokonce kvete i další růžová, 
která se s kvetením, proti ostatním, opozdila.
 
Olověnec si užívá chladno ve starém špajzu,
asi mu to tak vyhovuje, když kvete víc jak v létě.
Hned jak jsem vzala domů Vánoční kaktusy,
vypustily pupeny, vlastně to tak dělají každý rok.
K bílému se hned přidal růžový ...
... ten má vždycky nejhezčí a největší květy.
Těším se, až úplně vykvete oranžový.
Pokojový, plný, žlutý Ibišek už kvetl když byl v létě ve verandě.
Už měsíc je na parapetu v kuchyni a kvete dál.
Má dobrou společnost ...
Škoda, že květ vydrží jenom jeden den.
Ta společnost jsou další Ibišky,
 jeden z nich je oranžový ...
... další taky žlutý, ale prázdný.
Orchideje kvetou skoro pořád.
Aspoň některá má květy.
Ne, Cvalíček uhnout nechtěl, prý on je hezčí.
Tato Orchidej je nová.
dostala jsem ji od synovce v září ke kulatým narozeninám.
To byly moje kytičky doma.
Ještě čekám, že rozkvetou další Vánoční kaktusy.
🌸🌸🌸
Pěknou sváteční středu
a děkuju, že jste i dnes zavítali na můj blog.
🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸

úterý 27. října 2026

🍽️Okénko do kuchyně 602.

Polívku si dnes dáme kuřecí s kapáním.
Pečené kuřecí stehno, zelí a bramborový knedlík.
Vepřový plátek na zelenině s těstovinami
 k tomu ledový salát.
Sýrové placičky s pečenými bramborami a tatarka.
Rizoto 
Neměla jsem sýr v celku na nastrouhání, tak jsem si poradila takto,
nakrájela jsem plátkový
Kuřecí řízek, bramborová kaše a salát Dubáček.
Jogurtový koláč se švestkami pro návštěvu.
Jenom se po něm zaprášilo, takové návštěvy mám ráda.
Príma úterní den,
všem návštěvám děkuju, 
že jste si udělali čas a přišli se ke mně mrknout
🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️

pondělí 26. října 2026

🚬Trocha valaštiny po čtrnácté

 Jak říkal starý Bakuř -

 "Po dobrém jídlu si zakuř!"

A nemyslel tým žádnú filozofiu, žádné gesto vzdoru ani projev moderní svobody. Myslel tým obyčejný klid po robotě.

Na Valašsku starší cérky kúřily fajky a nikdo sa temu nepodivoval. Nebylo to téma k debatě, nebyla to senzace. Bylo to tak. Stejně jak nož v ruce, kolovrat u lavice, lebo šátek utažený pod bradú.

Podíváš se na ty staré fotky a vidíš vjac než enem robu s fajú.

Vidíš dobu. Vrásky jak letokruhy, ruky ztvrdlé od roboty, postoj pevný jak kúl v plotě. Jedna stojí, druhá sedí u kolovratu. Obě majú v hubě faju, jako samozřejmost.

Ty robky neměly čas na symboly. Ráno stanuly, zatopily, zadělaly na chleba, obstaraly dobytek, přadly, šily, vařily, vychovávaly děcka. Život byl tvrdý, zima dlúhá a chleba nebyl zadarmo.

Faja byla malá chvíľa mezi tým fšeckým. Potáhneš, vyfúkneš dým a svět se na chvíľu spomalí.

Na Valašsku sa faja nebrala jako znak chlapskosti. Byla to věc užitná. Tabák byl levný luxus - malý kus radosti, kerý si člověk moh dovoliť, gdyž bylo hotové.

Večer sa sedělo na lavici před chalupú, opřelo sa o zeď, dým šel pomály do šera a mezi řečú bylo vjacej ticha než slov. Nigdo to neřešíl.

Dneskaj by z teho bargdo dělal manifest svobody, iný by sa pohoršovál.

Tenkráť to bylo prosté. Stejně jak jejich život. Ty roby neřešily, estli sa to hodí. Ony prostě žily. A gdyž byl čas, zapálily si.

Možná právě proto ty fotky držá pohromadě. Nejsú naaranžované pro efekt. Je v nich klid po robotě, kus hrdosti a tiché vědomí, že deň byl splněný.

A tož gdyž říkal Bakuř: „Po dobrém jídle si zakuř,“ nebyla to výzva k neřesti.

Bylo to uznání, že práca je hotová a člověk si može na chvíľu sednúť .. enem tak byť. V tichu. S dýmem, co sa pomály ztrácá nad střechú chalupy ...

Zdroj: Internet

🚬🚬🚬🚬🚬🚬🚬🚬🚬🚬🚬🚬🚬🚬🚬🚬🚬🚬🚬🚬🚬🚬🚬🚬

neděle 25. října 2026

💖Z Kožuškova

Válení venku na stole pokračuje, 
hlavně k večeru, protože tam ještě zasvítí zapadající sluníčko.
Jenom kytky už jsou uklizené doma.
V létě tam sedávali i v noci.
Rozhodla jsem se, že stůl na zimu nebudeme schovávat.
Stejně už sníh nebývá, tak ať mají kožušci na čem sedět.
Včera se Cvalíček dával do pořádku, 
nevynechal ani prdélku.
Teď ještě pacinky a je se svoji večerní hygienou hotový.
Jonášek na to dlabe, ten je čistý i bez umývání.
Kožušci mají takové místečko, kde se jim asi dobře leží,
protože se tam střídají.
Jednou tam leží Cvalíček, 
pak zase Jonášek.
Asi nějaké místečko, co jim dělá dobře.
Bětuška si našla poleženíčko na dlaždičce, 
která je trošku vyhřátá od poledního sluníčka.
Ale jinak razí heslo: 💖Všude dobře, doma nejlíp.💖
Tam hřeje sluníčko nejvíc.
Jonášek si zafetuje v šáchoru ...
Pažitka mu taky voní.
Jde hledat svého kámoše ...
Ten se zatím válí v pergole.
Kdepak na pelíšky a krabice kašle, obrácené křeslo je to pravé.
Tady už se večeří ...
Cvalíček schlamstnul večeři jako malinu a "omdlel" na koberci.
Bětušce asi šmakovalo ...
Už na ní jde spaní ...
Pšššt, ať ji nevzbudíme.
Ogaři kočičí už taky zalehli a mají půlnoc
 i když je teprve osm večer.
Při psaní na mě tentokrát dohlížel Jonášek.
Nejdříve jsem přes jeho makovičku neviděla kus obrazovky.
Za chvíli usnul, hlavička mu spadla na klávesnici,
takže mi zase nešlo psát ...
Nemám to lehké, ale nějak jsem to sesmolila,
protože neděle bez kožušku by nebyla ta pravá neděle.
Mějte pohodový den.
Děkujeme, že jste se přišli podívat i v zimním čase.
💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖