Jak
říkal starý Bakuř -
"Po dobrém jídlu si zakuř!"
A
nemyslel tým žádnú filozofiu, žádné gesto vzdoru ani projev
moderní svobody. Myslel tým obyčejný klid po robotě.
Na
Valašsku starší cérky kúřily fajky a nikdo sa temu nepodivoval.
Nebylo to téma k debatě, nebyla to senzace. Bylo to tak. Stejně
jak nož v ruce, kolovrat u lavice, lebo šátek utažený pod bradú.
Podíváš
se na ty staré fotky a vidíš vjac než enem robu s fajú.
Vidíš
dobu. Vrásky jak letokruhy, ruky ztvrdlé od roboty, postoj pevný
jak kúl v plotě. Jedna stojí, druhá sedí u kolovratu. Obě majú
v hubě faju, jako samozřejmost.
Ty
robky neměly čas na symboly. Ráno stanuly, zatopily, zadělaly na
chleba, obstaraly dobytek, přadly, šily, vařily, vychovávaly
děcka. Život byl tvrdý, zima dlúhá a chleba nebyl zadarmo.
Faja
byla malá chvíľa mezi tým fšeckým. Potáhneš, vyfúkneš dým
a svět se na chvíľu spomalí.
Na
Valašsku sa faja nebrala jako znak chlapskosti. Byla to věc užitná.
Tabák byl levný luxus - malý kus radosti, kerý si člověk moh
dovoliť, gdyž bylo hotové.
Večer
sa sedělo na lavici před chalupú, opřelo sa o zeď, dým šel
pomály do šera a mezi řečú bylo vjacej ticha než slov. Nigdo to
neřešíl.
Dneskaj
by z teho bargdo dělal manifest svobody, iný by sa pohoršovál.
Tenkráť
to bylo prosté. Stejně jak jejich život. Ty roby neřešily, estli
sa to hodí. Ony prostě žily. A gdyž byl čas, zapálily si.
Možná
právě proto ty fotky držá pohromadě. Nejsú naaranžované pro
efekt. Je v nich klid po robotě, kus hrdosti a tiché vědomí, že
deň byl splněný.
A
tož gdyž říkal Bakuř: „Po dobrém jídle si zakuř,“ nebyla
to výzva k neřesti.
Bylo
to uznání, že práca je hotová a člověk si može na chvíľu
sednúť .. enem tak byť. V tichu. S dýmem, co sa pomály ztrácá
nad střechú chalupy ...
Zdroj: Internet
🚬🚬🚬🚬🚬🚬🚬🚬🚬🚬🚬🚬🚬🚬🚬🚬🚬🚬🚬🚬🚬🚬🚬🚬
