... v Čechách byla tisíciletá zima (1929)
Dosud
nepřekonaný národní mrazový rekord padl 11. února 1929 v
Litvínovicích u Českých Budějovic, teplota tam klesla na minus
42,2 stupně Celsia. Rekord naměřil amatérský meteorolog Jaroslav
Maňák, tehdy osmačtyřicetiletý profesor fyziky a matematiky na
českobudějovickém gymnáziu. „Letošní zimy budeme ještě
dlouho vzpomínati se skrytým přáním, by se v takové krutosti
již nikdy neopakovala,“ zapsal si tehdejší kronikář.
Ještě
prosinec 1928 byl nezvykle teplý. Hned s prvním lednovým dnem
1929, ale vkročil do Československa tuhý mráz, který se změnil
v tisíciletou zimu a republice vládl až do března. Od počátku
ledna nejen mrzlo, ale nebe pořád připomínalo roztrhanou peřinu.
Kronikáři psali až o čtyřmetrových vrstvách bílé nadílky.
Kronikář z obce Sedlce, která leží jižně od Českých
Budějovic napsal „Před novým rokem začalo drobně, ale hustě
sněžiti a na nový rok byla již hustá vrstva sněhu. Hned musely
k jízdě používány býti saně a nepřestalo se se saněmi
jezditi až v druhé polovici března. Sníh často ještě padal, a
to ať byl vítr západní, nebo východní, žádný nepřinesl
oblevu. Sníh stále přibýval a mrazy též.“
I
přes vysokou sněhovou pokrývku, která zem významně tepelně
izolovala, promrzla tehdy půda místy až do hloubky jednoho metru.
Ve městech, kde se sníh častěji odstraňoval, dosáhlo promrznutí
až hloubky dvou metrů. Na území Prahy leželo skoro deset týdnů
dvacet až padesát centimetrů sněhu. Únor 1929 se stal vůbec
nejstudenějším měsícem dvacátého století. Průměrná měsíční
teplota v únoru 1929 v Praze v Klementinu byla minus 10,9 stupně
Celsia, což je 11,4 stupně pod normálem. Z novější doby výrazně
chladnější únor 2012 měl průměrnou teplotou jen minus 1,7
stupně. Zima, klimatology označovaná také za zimu století, měla
62 ledových dnů a prý se hned tak nezopakuje.
Zima
očima kronikářů:
-
Obecní kronikáři dokázali tisíciletou zimu vylíčit mnohem
květnatější češtinou než meteorologové. „Lidem zamrzá voda
v noci i ve světnicích. Dobytek ve chlévech třese se zimou,
jejichž stěny jsou obaleny jinovatkou. Ve studnách je ledová
tříšť," (z mnichovické kroniky)
-
Od počátku ledna nejen mrzlo, ale nebe pořád připomínalo
roztrhanou peřinu. Kronikáři psali až o čtyřmetrových vrstvách
bílé nadílky. „Sněhu napadlo velmi mnoho. Lidé žili jako ve
sněžných hradech, neb okna v domech po celých 14 dnů ani
nerozmrzla," poznačil si kronikář ze Svatého Kopečku u
Olomouce. „A sníh padal a padal. Na silnicích byly prohozeny
cesty pro jeden vůz a jen po určitých vzdálenostech byly udělány
výhybky. Sníh sahal ke korunám stromů. Pták nezapískal,
neporušená rovná bílá pláň beze stop zvěře," barvitě
popisoval sněhové spousty i kronikář moravských Ivančic.
-
Například v malé obci Radotín nedaleko Lipníku nad Bečvou si
kronikář zapsal, že ve vsi napadly až čtyři metry sněhu. „Celý
leden a únor bylo mnoho sněhu a kruté mrazy. Sněhu bylo na
silnici 3-4 m vysoko, tak že doprava do města Lipníka a do okolí
byla úplně zastavená. Zemáky ve sklepích a malých prasat mnoho
pomrzlo. Zvěř na poli a v lese hynula hladem a mrazem."
-
Mnoho samot v českých i moravských horách bylo zaváto tak, že
se jejich majitelé museli ze sněhu vyhrabávat. „Běda, kterým
došlo palivo a zápalky. Žili celé dny bez ohně, zahrabavše děti
a staré lidi do peřin a hader. A vyhazovali sníh, až se vykutali
jako krtci," líčili novináři.
-
V Písnici u Prahy ležely „jen" dva metry sněhu, děti ze
sousedních Cholupic však nemusely celé týdny do školy.
„Cholupické děti nemohly do školy, protože jim cesta zapadala.
Cestování bylo skoro nemožné. Byly obrovské závěje sněhu,
kola vozů přimrzávala. Mnoho lidí roznemohlo se na chřipku a
mnoho lidí pomrzlo. Na hřbitovech v Praze byly márnice přeplněny
a nestačilo se pohřbívati," zapsal školní kronikář z
Písnice. Cholupické děti by v písnické škole stejně krutě
mrzly. Ráno bylo ve třídách 4 až 5 stupňů a po poledni se
třídu podařilo vytopit maximálně na 13 stupňů. Teprve po
čtyřicetidenním zimním strádání se děti dočkaly sněhových
prázdnin.
Zdroj: Internet
❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️
