🌸Pro lepší náladu

🌸

🌸

🌸

🌸

🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸

💖Z Kožuškova

Dnes se po dlouhé době hlásím zase já, Bětuška.

Už jsem se na to nemohla dívat, jak tu panička hospodaří.

Pergola ještě pořád není vyklizená, ale nám to nevadí.

Páníčci nám tu nadělali v krabicích pelíšky, 

ale my, když si můžeme vybrat, nepohrdneme prázdným košíkem.

I Cvalíček si vybral svůj košík ...

Nevím, jestli víte, že už Brunda chodí zase ven.

Sem tam se projde i po zahradě a radí paničce. 

Když nikdo na zahradě není, 

tak ji pěkně proženu a mám z toho srandu.

Ona paničce furt kecá do práce a poučuje ji, 

co a jak má dělat.

Ale že by ji pomohla odvézt ty kolečka

 s ostříhanými Chryzantémami to né, jenom radí.

Já naháním na zahradě Brundu a mě zase nahání Cvalíček.

Schovala jsem se pod lávku a vrčela jsem tak, 

že to uslyšela panička a Cvalíčkovi domluvila.

Vlastně, já se ani nedivím, že mě honí, nejsem svatá, 

jak jde Cvali okolo mě, tak ho vždycky plesknu packou.

S Jonáškem se taky naháníme, ale to jenom tak ze srandy.

Třeba, když si sednu na jeho oblíbený křivý strom.

Dobře se na něm protahuje.

Někdy ho zase já vyženu na strom až úplně nahoru.

To je vždycky bžunda, pak se mu směju.

Jony se zase válí v zahrádce ...

Musel se posunout kousek dál, 

protože mu jeho záhonek panička osela a zalívá ho.

To mu vůbec nevadí na váleníčko je tu místa dost.

Cvalíček má rád klid a ten má v kůlně v krabici.

Svítí tam sluníčko, je mu horko, 

tak si lehl do krabice bez deky dál od okna.

Jony tady do mě hučí, 

ať dám ještě jednu jeho fotku, tak tady je.

Panička bude čubrnět, jak jsem ji proluftovala archív.

Ale ještě vám tu dám, aby jste viděli, jak se starám o skleník.

Takže ve skleníku makám já, ne panička😺

Teď už fakt končím, zdá se mi, že jde někdo domů.

Mějte se krásně a děkuju, že jste si přišli počíst 

i na můj článek nejenom na ty, co píše panička.

💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖

🐕Proč se říká ...

... Zakopaný pes 

Slovní spojení zakopaný pes v přeneseném slova smyslu znamená: Tady to je, tady je to tajemství, tady je vtip celé věci. Rčení používáme i v záporném významu, jako například: zde je skrytá hlavní potíž, skrytý původ něčeho nepříjemného, neúspěšného, nepříznivého. O původu tohoto úsloví se ví málo, ale určitě jde o doslovný překlad z němčiny, kde říkají „Da liegt der Hund begraben.“

Příběh o původu rčení:

Autoři knížky Zakopaný pes aneb o tom, jak, proč a kde vznikla některá slova, jména, rčení a přísloví trochu nejistě říkají, že mohlo jít buď o psa, který v jedné pohádce hlídal zakopaný poklad, nebo spíš o psa hraběte Wangenheima, který svému pánovi spolehlivě sloužil jako doručovatel milostných psaníček, což nakonec vedlo ke svatbě a šťastnému manželství. Za to byl pes jménem Štucl proti všem zvykům a předpisům šlechtickými manžely pochován na místním hřbitově. Díky tlaku veřejného mínění však Štucl musel být exhumován a roku 1660 ho pochovali vedle u zámku. Dochovalo se znění nápisu, který měl Štucl na pomníku. Mimo jiné se tam praví: "Tady jest pes zakopán, neb věrný byl vždy a jest. Památce jeho sláva a čest."

Zdroj: ceskezvyky.cz

🐕🐕🐕🐕🐕🐕🐕🐕🐕🐕🐕🐕🐕🐕🐕🐕🐕🐕🐕🐕🐕🐕🐕🐕

🌞Hlásím,

... že jsem dohrabala, co jsem měla v plánu.

Takových kupek bylo asi sedm.

Největší binec je ve dvorku z lískáčů

 a taky proto, že tam panuje Pepan.

Vím, fotím kraviny, ale je to tady takový můj deník.

Taky kolem plotu, protože u dolního souseda se neseče a nehrabe,

takže když je vítr listí nafouká k nám.

I když na podzim pohrabeme, na jaře je kolem plotu zase práce.

Dala jsem do pořádku i břížek pod plotem.

Narcisy, co tam byly už dávno sežrali hraboši,

tak už tam nepleju, roste tu vesele tráva.

Před 

a po vyhrabání.

Po práci jsem se vyhřívala na sluníčku a kochala se ...

zatím není moc čím, ale kdo hledá najde.

Toto mi dělá radost velikou.

I když jak odkvetou, musím nechat listy aspoň trochu zežloutnout,

takže je nesmíme hned po odkvětu poséct. 

Kdysi jsem na to nehleděla, ale začaly se nám ztrácet bleskovou rychlostí.

Teď už je Sněženek zase hodně.

Začínají vykukovat Krokusy ...

Druhý den už bylo vidět i bílý a fialový.

Plné sněženky se moc nemnoží.

Mám jeden keříček už několik let, ale nezvětšuje se .

Zato Čemeřice je všude plno.

Když jsem ji ostříhala staré listy, hned ožila.

Vykukují Hyacinty, Narcisy ...

... Rozchodník

Trošku jsem si oživila truhlíky ...

...ať mám hezčí výhled z okna.

Samozřejmě, že jsem byla při práci pořád pod dozorem ...

Jonášek mě nenápadně sledoval ze stromu.

Bětuška, když si všimla, že ji vidím začala si lízat břušek.

Jakože ona nic, žádné šmírování.

Cvalíček byl taky nenápadně schovaný za studnou.

Dokonce na zahradu vyrazila i Brunda.

Když jsem čistila zahrádku, radila mi, co mám kde vyhodit,

ale o tom až v nedělním Kožuškově.

Jak vidíte mám pomocníku dost a vůbec se nenudím.

Děkuju, že jste i dnes přišli na čumendu.

Vážím si vašich návštěv

a přeju pohodový den.

🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞

🌞Řehořské ...

 ... voračky a pocta první orbě.

K poctě první orby bývalo v některých krajích zvykem na svátek sv. Řehoře přistrojit jednoho mládence za maškaru.

Doba zimního pohodlí, přástek, draní peří a dalších domácích prací uplynula. Jaro zaklepalo na dveře a celá ves se chystala na polní práce. Mládež chystala se oslavit počátek orání – svatořehořskými voračkami. Tato oslava měla jiný účel, jiná říkadla než masopustní voračky. Mladí lidé se v tomto čase sešli na jednom místě v obci, některého z nich dlouhou žitnou a pšeničnou slámou od paty až po hlavu ovázali, na hlavu mu postavili čepici ze slámy upletenou do špičky (cukrovému klobouku podobnou). Na obličej mu připnuli škrabošku, nebo mu obličej počernili, aby nebyl k poznání. Potom v průvodu s ním při hudbě, zpěvu a vejskání chodili po vsi od domu k domu a v každém stavení ať před vraty nebo ve světnici si hospodyně s tímto slaměným mužem zatančily a zazpívaly. Po tanci a zpěvu mládenci každému hospodáři a hospodyni přejí:

„Milý pantáto a panímámo! přejeme Vám, aby Vám Pán Bůh toto léto hojnost obilí na polích, mnoho mandel v stodolách, mnoho set korců na sejpce, hojnost trav na lukách udělil, ať máte plné stáje skotu a bravu a na dvoře plno havěti, slepic, kachen a hus, hojnost ovoce na sadech, aby se vám hojně všeho urodilo, aby to Bůh od mrazů, sucha a mokra, krupobití a vší nákazy chrániti a ode všeho zlého zachovati ráčil, aby jste nedostatku žádného na chlebě, na koláčích a na bábovkách, na ďolcích a lívancících, na píci a ovoci, na mléku a sejru, na smetaně a másle, na vejcích a kuřatech po celý rok nedostatku neměli…“

Po skončeném přání dal hospodář něco na penězích, hospodyně na božím daru a dívky po vejcích atd. Tak zchodili celou ves. Z posledního statku šli do příbytku nebo hostince, v němž si dary rozdělili, ale nejvíce z udělených darů nechali na společný kvas. Někdy na zábavu pozvali jen samé mládence s hudebníky, a místem k tomu kvasu pozvali i hospodáře, hospodyně a dívky. Hodovali, jedli a pili až do rána a písně zpívali.

Zdroj: ceskezvyky.cz

🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞