... bylo krásné dopoledne.
Prádlo jsem sice posušila,
ale na oblohu připluly mraky.
bylo slyšet hřmění.
Bouřka byla vedle v Novém Jičíně,
nás to obešlo a odešlo na Slovensko.
Padaly i centimetrové kroupy, ale jenom sem tam.
Dávali jsme s Pepanem síťku na okurky,
celou dobu jsem mluvila o bouřce, že nás minula.
Když jsme práci dodělali Pepan říká - Slyšíš jak hřmí, bude bouřka.
Myslela jsem, že mě klepne. O čem jsem celou dobu mluvila.
Prý si cosi ňuhňám, prdlajs je hluchý a ještě mě nevnímá.
Takové příhody s Pepanem mám denně.
To je pořád - Dyť si mi nic neříkala ... ach ti staří chlapi.
No nic zpátky k počasí.
Za chvíli se začalo mračit znovu, šlo to přímo k nám.
Zvedl se protivný vítr, šla jsem zavřít okna,
záclony lítaly až ven.
Kožušci se rychle stahovali domů.
Jonášek čekal na jednom okně.
Bětuška mi hlásila, ať rychle zavřu,
že mám prší do kuchyně.
Taky že jo z oblohy visely provazy deště.
Bouchalo to o stříšku u vchodu, jako by někdo střílel.
Během čtvrt hodiny bylo po všem,
Tady je vidět i ty kroupy, jak padaly.
Vedle ve městě bylo jasno, tam asi ani nepršelo.
kdyby nebyla mokrá cesta, ani bych nevěřila, že pršelo.
Vlastně i ta cesta už byla místy suchá,
byla rozpálená od sluníčka, ani déšť ji nezchladil.
Šla jsem se mrknout ven, jestli okurky neutrpěly újmu,
ale Jonášek už to měl všechno obejité a pod kontrolou.
Zahrádku a zahradu to trochu osvěžilo,
ale pod loňským celerem je sucho.
Pepan sbíral vodu z plachty bazénu do sudu.
Ani kapka na zmar.
Osvěžená malina má květy.
Borůvky jsou taky ze spršky nadšené.
Zase se na chvíli zatáhlo nad městem.
Tak se asi deště dostalo na všechny v okolí.
Do večera nám svítilo sluníčko.
Pohodový čtvrteční den
a všem dnešním návštěvám děkuju za váš čas,
co jste u mě na blogu strávili.
💦💦💦💦💦💦💦💦💦💦💦💦💦💦💦💦💦💦💦💦💦💦💦💦
