sobota 29. srpna 2026

🐈Zase o kočkách

 Duchovní význam kočky v našem domově.

Možná si myslíte, že jste si domů přivedli kočku. Ale co když si ve skutečnosti ona vybrala vás? Kočky byly po tisíce let vnímány jako bytosti stojící na zvláštní hranici mezi viditelným a neviditelným světem. A kdo s kočkou někdy skutečně žil, ví, že její přítomnost v domově má něco, co se jen těžko popisuje slovy.

Někdy se na vás dlouze zadívá, jako by viděla mnohem dál než k vašim očím. Jindy si lehne přesně na místo, kde jste unavení nebo napjatí. A někdy se náhle zastaví, zpozorní a několik minut sleduje prostor, ve kterém vy nevidíte vůbec nic. Můžeme nad tím mávnout rukou. Ale můžeme si také položit otázku, proč právě kočky po staletí doprovází pověst mimořádně intuitivních a tajemných bytostí.

Kočka jako strážce prostoru.

Kočky byly v různých kulturách spojovány s ochranou, intuicí, tajemstvím a posvátností. Nejvýrazněji tuto symboliku známe ze starověkého Egypta, kde kočkovité šelmy a později domácí kočky získaly mimořádné postavení.

Z duchovního pohledu však není nejzajímavější historie. Zajímavé je pozorovat samotnou kočku.

Nevstupuje do prostoru bezmyšlenkovitě. Pozoruje. Vnímá. Vyhledává určitá místa a jiným se vyhýbá. Dokáže dlouhé minuty nehybně sedět a sledovat něco, čeho si člověk vůbec nevšimne.

Mnozí lidé proto vnímají kočku jako jakéhosi tichého strážce domova. Bytost mimořádně citlivou na atmosféru prostoru i rozpoložení lidí, kteří v něm žijí.

Proč si kočka lehá právě k vám?

Majitelé koček znají jednu zvláštní zkušenost. Když jsou nemocní, vyčerpaní, smutní nebo procházejí náročným obdobím, kočka je někdy vyhledává intenzivněji než obvykle.

Přijde. Lehne si vedle nich nebo přímo na ně. Začne příst.

A nic dalšího nedělá.

Možná právě v tom spočívá jedna z jejích nejkrásnějších schopností. Kočka se vás nesnaží opravit. Prostě s vámi je.

Její teplo, rytmické předení a klidná přítomnost mohou působit hluboce uklidňujícím způsobem. A možná právě proto někdy cítíme, že kočka poznala naše rozpoložení dříve než lidé kolem nás.

Kočičí předení je vibrace, kterou nejen slyšíte, ale také cítíte. 

Každý, komu někdy spokojená kočka předla na hrudi, ví, že tento zvuk nevnímáme pouze ušima. Cítíme jeho vibraci celým tělem.

A právě tento jednoduchý okamžik může mít téměř meditační charakter.

Dech se zpomalí. Pozornost se přesune do přítomnosti. Na několik minut přestaneme řešit minulost i budoucnost.

Kočka nás tím vlastně učí něco, co se člověk mnohdy složitě snaží zvládnout při meditaci:

Být právě teď.

Kočka vás učí hranicím.

Na kočkách mě fascinuje ještě něco.

Nemůžete si jejich náklonnost vynutit.

Když chce přijít, přijde. Když potřebuje odejít, odejde. Když nechce dotek, dá vám to najevo. A když vám důvěřuje, dokáže se vedle vás uložit v naprostém bezpečí.

Možná právě proto jsou kočky krásnými učiteli zdravých hranic.

Ukazují nám, že láska neznamená vlastnictví.

Blízkost neznamená ztrátu svobody.

A skutečná důvěra nevzniká kontrolou, ale respektem.

Kočka vás může milovat a zároveň zůstat sama sebou. Možná právě to bychom se od ní měli naučit i ve svých vztazích.

Když kočka pozoruje "nic".

Snad každý majitel kočky někdy zažil situaci, kdy jeho zvíře náhle zpozornělo a začalo intenzivně sledovat prázdný kout místnosti, dveře nebo místo nad vámi.

Z duchovního pohledu jsou kočky tradičně vnímány jako mimořádně citlivé bytosti a někteří lidé věří, že dokážou reagovat také na jemné energie prostoru, které člověk běžně nevnímá.

Ať už si tuto zkušenost vysvětlujete jakkoli, jedno je fascinující: kočka skutečně vnímá svět jinak než my.

A možná nám tím připomíná, že realita nemusí končit tam, kde končí naše vlastní vnímání.

Možná kočka nepřišla do vašeho života náhodou.

Některá zvířata nás provázejí mnoho let. Jsou svědky našich vztahů, stěhování, radostí, nemocí, ztrát i nových začátků.

A potom jednoho dne zjistíme, že už dávno nejsou „domácími mazlíčky“.

Jsou rodinou.

Možná právě proto bývá jejich odchod tak bolestivý. Neztrácíme něco, co jsme vlastnili. Loučíme se s bytostí, která byla tichým svědkem části našeho života.

Osobně věřím, že některá setkání mezi člověkem a zvířetem mohou mít hlubší význam, než si v okamžiku jejich příchodu uvědomujeme. Některé bytosti nám přijdou ukázat něhu. Jiné důvěru. Další nás naučí pustit kontrolu, respektovat hranice nebo jednoduše znovu otevřít srdce.

A kočka?

Ta vás možná přišla naučit jednu z největších duchovních lekcí:

Milovat bez vlastnění. Být blízko bez připoutání. Vnímat bez neustálé potřeby všechno vysvětlovat. A odejít, když nastal čas odejít.

Proto až se vaše kočka příště bez zjevného důvodu objeví vedle vás, neposílejte ji hned pryč.

Na chvíli se zastavte.

Pohlaďte ji. Vnímejte její předení. Ztište mysl.

Možná nepotřebujete vědět, proč právě teď přišla.

Možná stačí přijmout, že přišla.

Zažili jste se svou kočkou něco, co jste si dodnes nedokázali úplně vysvětlit? Okamžik, kdy jako by vycítila váš smutek, nemoc, přítomnost něčeho v prostoru nebo přišla přesně ve chvíli, kdy jste ji nejvíce potřebovali?

Zdroj: Internet

🐈🐈🐈🐈🐈🐈🐈🐈🐈🐈🐈🐈🐈🐈🐈🐈🐈🐈🐈🐈🐈🐈🐈🐈

pátek 28. srpna 2026

🌻Včera ráno ...

... byla pořádná mlha.
Chvílemi nebylo vidět MŠ.
Kytky kvetou jenom tam, kde dělá dům stín.
I tráva je tam zelená, ranní sluníčko tu svítí jenom chvíli.  
Z mlhy se vyklubal hezký a teplý den bez mráčku.
Ve skleníku máme další kopr,
 takže už zase byla omáčka.
Rýsuje se mi tam další salát trhací Dubáček ...
Ledový už roste ...
A k mému velkému překvapení,
 nahoře pod stropem je spousta mladých okurek salátovek.
Ale o tom až později, nechci to zakřiknout.
To už by pro dnešek mohlo stačit, 
pokračování příště.
Príma páteční den
Všem návštěvám děkuju, 
že jste přišli mrknout, co je u nás nového.
🌻🌻🌻🌻🌻🌻🌻🌻🌻🌻🌻🌻🌻🌻🌻🌻🌻🌻🌻🌻🌻🌻🌻🌻

čtvrtek 27. srpna 2026

👀Bludný ...

... kořen. 

Lidové zvyky, pověry a pověsti.

Známe to z vyprávění babiček. Jdeme na houby po známé cestě, kde známe každý pařez, a najednou je všechno jinak. Stromy stojí jinde, pěšina zmizela a my chodíme v kruhu. Naši předkové na to měli jasné vysvětlení – byl překročen bludný kořen. Bludný kořen v herbáři nenajdeme. Není to jedna konkrétní rostlina, někde říkali, že je to divně zkroucený kořen smrku přes cestu, jinde kořen kapradiny utržený o svatojánské noci nebo kořen jedovatého vraního oka.

Nad bludným kořenem žádná obyčejná bylina nevyroste. Buď je tam holá půda, nebo jen nízká travička; podivně holé, nezarostlé místo. Někdy se tam, ale objeví obzvláště krásné kvítí, jako jsou čarovníky, drobné svízele, černýše nebo černohlávky. Jak, ale ten kořen nebo to místo doopravdy vypadá, nikdo neví. Hned té, hned jiné rostlině se připisuje. A možná právě proto se ho lidé tolik báli.

Kdo bludný kořen překročil, propadl moci divého muže, lesních žínek nebo hejkala. Les ho pak vodil, dokud ho úplně nevyčerpal. Setkání s hejkalem bývalo ze všech nejděsivější. Strašidlo chodí lesem v noci po klekání. Kdo klekání přeslechne a nepomodlí se, nebo kdo v lese šlápne na bludný kořen, tomu skočí hejkadlo na ramena, stiskne ho pod krkem a žene přes hory a doly, dokud ho neuštve. Pomohla jen včasná modlitba, která působila jako zaříkání, a dobrý amulet proti duchům.

Jak se z moci bludného kořene vymanit? Ve starých kronikách se píše: "Kdo naň v lese šlápne anebo jej překročí, zabloudí, byť znal cestu sebe lépe, a nenalezne jí, dokud si nepřezuje střevíce, nebo, je-li ženská, dokud neodváže zástěru a neopásá ji na ruby." Další rada našich babiček je: „Nikdy v lese nešlapej přes kořen, který vypadá jako malý práh. Raději ho obejdi. A kdybys přece jen začal bloudit, zastav se. Les nemá rád zbrklé. Sedni si na pařez, převrať si čepici a vzpomeň si, kde jsi naposledy viděl slunce. Cesta se ti ukáže sama.“

Pokud nad bludným kořenem vyrostou houby, ztrácí svou moc a stává se úplně obyčejným kořenem. Od hub pak vede cesta přímo dál. Podle jiných vyprávění není bludný kořen žádný kořen stromu, ale bylina, snad áronovitá, velkých, tmavě zelených listů, s dřevnatým oddenkem, plazícím se na povrchu půdy. Své jméno má snad spíše pro svůj majestátný temný vzhled než pro skutečné účinky. Stává se ale, že kusy oddenku, vyhledávaného zvěří prý jako lék, jsou roztahány po lese, a tu, dlouho zůstávajíce neporušené a teprve po dlouhých letech trouchnivějíce, vytvářejí divná místa a po jejich překročení se skutečně lze lecčeho nadít. Obyčejně se pak bloudí.

Ze zápisů etnografů mohl být v Čechách nejčastěji označován bludným kořenem oddenek kapradě. Hlavně o svatojánské noci, kdy se prý otevírá. Je černý, chlupatý, divně zkroucený a roste mělce pod mechem. Když ho člověk nevědomky překročil, „kapradinový král“ ho začal vodit. – Na Šumavě bludným kořenem mohlo být Vraní oko čtyřlisté. Jedovatá, tajemná bylina se čtyřmi listy do kříže a černou bobulí uprostřed. Na Chodsku se jí říkalo přímo "bludná tráva". Kdo na ni šlápl, ten neviděl cestu, i když ji měl přímo před nosem. 

Babičky varovaly: "Kde Vraní oko kvete, tam les klame." V Krkonoších a na Vysočině nešlo o žádnou bylinu, ale o kořen, který přerostl přes lesní pěšinu a vytvořil jakýsi práh. Staré pověsti z Krkonoš říkají, že takové kořeny kladou lesní muži, jako pasti. Kdo ho překročí, překročí hranici mezi našim a jejich světem. Na severní Moravě se věřilo, že bludný kořen, je ve skutečnosti kořen Oměje. Kdo ho čichem, nebo dotekem podráždil, dostal motolici a závrať a potom už jen bloudil.

Jak se z kletby bludného kořene vyvázat:

- Nejznámější bylo otočit si kabát naruby, prohodit si boty, levou na pravou a pravou na levou, nebo si vzít košili zadkem dopředu. Les tě podle pověry vodí proto, že tě "pozná". Když změníš svůj "tvar", přestane tě vidět a pustí tě.

- Na Opavsku a Valašsku se říkalo: "Jak bloudíš, sedni na zem a vyzuj se." Bosá noha se znovu spojí se zemí, a zruší kouzlo. Někde k tomu musel člověk sníst kousek chleba, nebo nahlas zanadávat, prý aby duchové slyšeli, že se jich nebojí.

- Na Vysočině zapichovali pocestní kudlu nebo zavírák přímo do středu cesty, kde si mysleli, že kořen překročili. Nůž měl kořen přeříznout. Dokud ho nevytáhl nemohl jít dál. Pak se třikrát otočil kolem dokola a šel, kam ho vedl nůž, tedy přesně opačně, než si myslel, že má jít. 

- Na Chodsku platilo, že člověk nesmíš volat "haló, kde jsem?" Musel si zavolat své jméno pozpátku, nebo zavolat domů - po jménu hospodyně. Teprve pak, se ti cesta zase ukázala. 

- Někdy pomohlo svléci kazajku a obrátit naruby pravý rukáv, jindy kolem sebe rozsypat skořápky od vajíček, či hrst drobků chleba. Anebo si jen tak sednout a čekat.

Zdroj: ceskezvyky.cz
👀👀👀👀👀👀👀👀👀👀👀👀👀👀👀👀👀👀👀👀👀👀👀👀

středa 26. srpna 2026

🌼Prázdniny se ...

... tryskem blíží ke konci.
Že by už měl být konec léta se mi vůbec nelíbí.
Zatím byly dny příjemné bez velkých veder, prostě tak akorát.
Včera jsme ale měli zkoušku na podzim.
Teplota vystoupala s bídou na 17°C, doma bylo tak akorát na zatopení.
Kožušci se drželi doma a furt stáli u misek.
Sluníčko mělo volno, navečer trošku zapršelo.
Co bych za takový deštík dala před pár dny, když byla vedra.
Ještě v pondělí svítilo sluníčko.
Ibišky dohánějí co se dá.
Třapatky se popravily a začaly víc kvést.
Ty spálené sluníčkem už to nerozchodí.
Na balkoně se líbí Mandevilám.
Letos jsem je ani dolů nenesla. Loni na konci léta je vítr shodil a polámal.
Holky se nedaly a dělají mi radost.
Nejvíc má na květ ta nejstarší, mám ji asi čtyři roky.
Růžová má zatím jeden květ.
Bílá už taky začíná dělat parádu.
Divím se, že vydržely na sluníčku to vedro a jsou tak krásné.
Olověnec taky pořád kvete i když na jaře vypadal, že končí.
I tomu mladému se daří.
Má krásně modrou barvu.
Okrasnému Lilku taky balkon vyhovuje.
I modrý kvete.
Ve verandě mi už dlouho dělá radost Angínovník ...
Poslední květy už má poloviční, než ty první.
Vůbec poprvé mi vykvetl znovu Brambořík a zdá se že květů bude víc.
Celé léto byl na okně na schodišti, sem tam jsem mu crbla trochu vody.
Vidím, že čím se míň starám, tím je výsledek lepší.
Jiné roky mi už znovu nevyrašily ani listy.
Ještě mi dělá obrovskou radost žlutý Ibišek
už jsem ho tu měla, ale on pořád kvete, už asi dva měsíce.
Děkuju všem, kdo dnes došel až na konec článku 
a přeju príma středu.
🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼

úterý 25. srpna 2026

🍽️Okénko do kuchyně 593.

Polívku si uvaříme kuřecí s mušličkami.
Dnes si dáme pečené kuřecí stehno
brambory a okurkový salát se zakysanou smetanou.
Plněná paprika, rajská omáčka, knedlík
Volí oko, bramborová kaše, okurkový salát.
Kuřecí závitek, těstoviny, zeleninová obloha.
Vepřová kotleta na koření Giros, brambor, 
okurkový salát se zakysanou smetanou.
Kel, brambory a párek.
Moje oblíbené jídlo.
Ke kávě byla malá Bublanina s borůvkami.
Pohodový úterní den
a všem návštěvám děkuju, 
že jste nahlédli do mého kuchyňského okénka.
🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️