💖Z Kožuškova

Máme zase krásné počasí, sluníčko svítí a je teplo.

Kožušci začínají den na raním sluníčku.

Cvalíček to focení zase nenechal bez poznámek.

Jonáškovi je to fuk.

Brunda  v klídku posnídá, ven chodí až odpoledne.

Ještě to zapít a jde se dospat.

Jonášek dospává v zahrádce, hlídá Mečíky.

Kontroluje, jestli jsem na noc přikryla Okurky nakládačky.

Prý na to ještě dohlídne, že zajde sluníčko.

Naše bílá modelka je nejvděčnější objekt na focení.

Drží se v pergole, když tam sedím a pózuje a pózuje.

Už mě čeká ...

Tak prý už pro dnešek dost, dobrého pomálu.

Vidím, že už chytá modelkovské manýry.

Ogaři kočičí zjistili, 

že když si lehnou naopak, mají víc místa.

Cvalíček dělá zábranu,

 aby Jonášek nespadnul, kdyby měl divoké sny.

Každý chvilku, tahá pilku.

To jsou kámoši o všechno se dělí.

Krásný nedělní den přejeme všichni z Kožuškova

 a děkujeme, že jste se u nás zastavili

 a omrkli jak tu žijeme.

💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖

🐝Zaujalo mě ...

 Článek je opět vypůjčený z internetu. Vzpomínám si, že i Barunka v Babičce od Boženy Němcové šla říct včeličkám, že babička odešla ...

🐝🐝🐝

Když někdo zemřel, šeptali to včelkám – 

protože pokud ne, mohly odejít … nebo zemřít žalem.

V odlehlých zákoutích venkova, v časech, kdy byl svět tišší a lidé žili blíž k zemi, přežívala prastará tradice – vyprávění včelám. Nebyla to povinnost, ale posvátný akt. Včely nebyly vnímány jen jako tvorové s křídly, co přinášejí med – byly považovány za jemné bytosti, nositele duší, strážce rovnováhy mezi světem živých a světem mrtvých.

Když někdo odešel z tohoto světa, narodil se, nebo vstoupil do svazku manželského, kroky pozůstalých tiše zamířily k úlům. Jemné zaklepání, tiché zašeptání jména. Včelám bylo sděleno, co se stalo. Úly se zahalovaly do černé látky, jako by i ony truchlily. Vždyť včely, říkalo se, mohou cítit bolest a lásku, mohou se radovat – a také zlomit smutkem. Pokud by nebyly zpraveny, mohly by přestat tvořit, odletět, nebo prostě zemřít.

Tato praxe sahá hluboko do minulosti, do keltských mýtů, kde včely byly považovány za duchovní poslové, schopné překračovat hranice mezi světy. Včela, která se zjevila po smrti blízkého, byla vnímána jako duše v letu – svobodná, ale stále přítomná.

Někteří včelaři sdíleli se svými včelami nejen smutek, ale i radost. Přinášeli jim kousky svatebního dortu, kapku vína, a zvali je, aby oslavily s nimi. Byl to vztah hluboce vzájemný – včely, když byly ctěny, darovaly požehnání v podobě sladkého medu a hojnosti.

V dnešním hlučném a odpojeném světě je tato tradice tichým šepotem z minulosti. Připomíná nám, že naši předkové nevnímali přírodu jako něco vně sebe – ale jako součást duše. Nejen že půdu obdělávali a zvířata chovali – oni s nimi mluvili. A včely, ty maličké poslové, prý rozuměly. Nesly s sebou tajemství života, smrti... a všeho mezi tím.

S vděčností Ester Katte.

Zdroj: Internet

🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝

🌼Mám vypleto ...

Hned v úterý jsem se do toho pustila a opravdu s chutí.

Chodníčky byly zarostlé na těch je to vidět nejvíc.

Pepan mi pomohl dát nové okrajníky.

Další den jsem nasadila na připravený záhonek Okurky nakládačky.

Ještě je budu na noc přikrývat, dokud vejdou pod sklenky.

Dobře že mám svého zeleného pomocníka, jinak bych se uchodila.

Záhonek pod okny je taky vypletý.

Na něj většinou zapomínám na tu stranu moc nechodím.

Chodníček jsem taky dala do pořádku, byl hodně zarostený.

Ještě tady musíme dát nové okrajníky, 

ale musím počkat, až na to bude mít Pepan náladu.

U kompostu měli sraz Šneci.

Tito dva se bavili po svém a to hodně dlouho.

Láska je láska ...

 Připomnělo mi to dokument Mikrokosmos.

Mrkněte TADY trvá to jenom dvě minuty.

Celý dokument měl víc jak hodinu, 

viděla jsem ho v televizi před mnoha lety.

Dokument o přírodě byl moc zajímavý,

 pořád ho mám v hlavě i po tolika létech.

Krásný páteční den,

všem návštěvám děkuju, že jste přišli a pobyli.

🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼

🐝O včelách ...

Včera byl Den včel.

Běžný člověk si při té příležitosti obvykle představí včelu medonosnou, její domnělé vymírání a nutnost jí „pomoci“, protože prý ubývá. Není divu – nedávno jsme vídali titulky o ohromných úhynech včel.

Kolik vlastně máme včel?

Jenže jaká je skutečnost? Den včel se netýká jen včely medonosné. Včel je u nás několik stovek druhů: mezi ně patří i čmeláci (papírově kolem 30 druhů, z nichž některé už vyhynuly) a zhruba 600 druhů včel samotářek. Včela medonosná tedy rozhodně není jediná – naopak je jednou z mála, která dnes nemá zásadní problém s přežitím. Pro někoho možná šokující zjištění, ale to, že během zimy uhynula čtvrtina včelstev, dokážou včelaři běžně přes léto nahradit novými roji.

Domestikace a varoáza

Včela medonosná je dnes spíše domestikované zvíře. Po zavlečení roztoče Varroa destructor (původně parazit včely východní v Asii) se stala na člověku prakticky závislou – bez ošetření léčivy by většina úlů nepřežila. Také potravně závisí na chovateli: včelaři často musejí včely dokrmit cukernými roztoky, protože v intenzivně obhospodařované krajině nemají po celý rok dost přirozené potravy. Roj, který uteče do volné přírody, bývá navíc obvykle odstraněn, aby nešířil choroby na registrovaná včelstva.

Opylování – kdo je skutečně hlavní hráč?

Zdaleka neplatí, že včela medonosná je hlavním opylovačem všeho živého. Každá rostlina je adaptovaná na určitý okruh opylovačů a včela medonosná zvládne účinně opylit asi 30 % kvetoucích rostlin – v praxi ještě méně, protože je florokonstantní: vybírá si nejbohatší zdroj nektaru a pylu. Navíc většinu pylu odnese v rouskách na nožkách, takže ho na květech zanechá jen málo. Často jsou proto účinnější „primitivnější“ opylovači, kteří se pylem doslova „opat­lají“.

V zemědělství – na desítkách hektarů monokultur – se úly samozřejmě nahradit nedají. Ale třeba u ovocných stromů nejsou včely příliš spolehlivé: nelétají, když je chladno, pod mrakem, fouká vítr či mrholí. V takových podmínkách čmeláci zvládnou opylovat mnohem lépe.

Kolik včelstev snese krajina?

Zdravá přírodní krajina by neměla hostit víc než ≈ 2 včelstva na km² – to bohatě stačí k opylení přirozené flóry nezávislé na intenzivním zemědělství.

Studie z r. 2016 doložily, že už ≈ 3 kolonie/km² vedou k polovičnímu úbytku divokých včel v okruhu 600 m od stanoviště: přetlak včel medonosných začne vytlačovat specializované opylovače z jejich květů. Není divu, že 70 % našich samotářských včel patří mezi ohrožené druhy.

Česká realita

V roce 2024 činila průměrná hustota včelstev v ČR – včetně národních parků – 8,2 včelstva/km². I po zimním úhynu tedy zůstáváme mnohonásobně nad doporučenou hodnotou – a včelaři úbytek beztak brzy nahradí.

„Pomoc přírodě“ chovem včel?

V posledních letech přibývá lidí, kteří chtějí „pomáhat přírodě“ tím, že si pořídí včely. Je to asi jako pomáhat divokému ptactvu chovem slepic. Začátečníci navíc patří k těm, u nichž úhyn včelstev bývá nejčastější – péče je náročná a podcenit ji vede k dalším ztrátám.

Ano, včela medonosná je užitečná – ale s mírou

Včela medonosná nám přináší nezpochybnitelný užitek: med, opylování velkoplošných kultur, rouskový pyl, vosk či propolis pro kosmetiku. Často i radost samotným chovatelům. To samo o sobě stačí jako důvod k chovu – není třeba vymýšlet další. Je však dobré si uvědomit, že při přetlaku úlů v krajině ustupuje kvalita kvantitě. „Květový“ med je pak ve skutečnosti medem řepkovým, svazenkovým či akátovým a část přikrmovaného cukru se může v medu objevit také.

Nezapomeňme na ostatní včely

Skutečný problém mají ostatní druhy včel – včetně čmeláků. Právě na ně bychom měli při Dni všech včel myslet především!

Zdroj: Internet

🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝

💦Víkend ...

Víkend byl mokrý. 

Celý propršel, byl to déšť jemný, takový akorát s přestávkami.

Žádné velké lijáky, jak nám předpovídali se nedostavily.

Takže voda pomalu vsakovala do hodně suché půdy 

a neodtékala pryč, zůstala tam, kde dopadla.

Každý den jsem vzala deštník a kontrolovala, 

jak to roste, či neroste venku i ve skleníku. 

Čekalo mě i nepříjemné překvapení.

Slizoun jeden odporný mi ožral Patizon, 

který jsem chtěla nasadit ven do kyblíku, ještě že jsem včas zasáhla.

Druhý sežral celou Okurku salátovku.

To víte, že jsem jim zakroutila krkem a

posypala jsem granulemi celý skleník.

Ještě, že Okurky nakládačky jsem měla doma,

to by mě hodně mrzelo, kdyby mi je ožrali.

Pěkný pohled na mokrou, osvěženou zahrádku.

Konečně se všechno zazelenalo.

Dokonce mi vylezla i ta podruhé nasetá Petrželka.

Žabky pod srdcovkou už není ani vidět,

ale pořád se usmívají.

Žába pod Jukou by už taky potřebovala opravit fasádu.

Pitka pro ptáčky a hmyz přetékají ...

Déšť skončil v noci na pondělí,

to bylo ještě zatažené, ale už se blýskalo na slunečné časy.

Včera bylo krásně slunečno a teplo.

Pohodový středeční den všem návštěvám

a děkuju za váš čas, co jste strávili u mě na blogu.

💦💦💦💦💦💦💦💦💦💦💦💦💦💦💦💦💦💦💦💦💦💦💦💦