„Gdo
dobře zelže, pravdu jak dyby pověděl.“
A
člověk by řekl, že naši staří ogaři tým mysleli nejakého
koňského handléřa, kerý na jarmaku prodával chromú kobylu jak
mladú arabskú klisnu. Gdeže.
Oni
už tedová zřejmě věděli, že správně podaná lež není
obyčejná lež. To je společenská dovednosť.
Lež
mosí mět hlavu, patu, správný tón hlasu a hlavně sa nesmí
člověk začať potiť.
Vemte
si obyčejný návrat chlapa z hospody.
Dojde
dom ve dvě ráno, opatrně odmyká dveřa a už z kuchyně sa ozve:
„Gdes býl?“
Začátečník
řekne: „V hospodě.“
Takový
člověk si manželství nezaslúží.
Zkušený
chlap sa opře o futra, zatváří sa unaveně a praví: „Ani sa
neptaj. Franta měl problémy. Rodinné. Nechtěl sem ho v tem nechať
samého.“
A
robka, kerá eště před chvílú držela v ruce váleček, začne
pomaly měknúť. „A co sa mu stalo?“
Teď
přichází nejtěžší okamžik. Člověk musí věděť, kdy
přestať.
„To
ti nemožu řécť. Slúbil sem mu to.“
A
je doma.
Neenem
byl do dvú v hospodě, ale eště z něho vyšel charakter.
Stejno
to funguje aj u dopravky.
„Pane
řidiči, víte, jak rýchlo ste jel?“
Teď
máte dvě možnosti.
Buď
řeknete: „Sto osmdesát“ a pokračujete pěšky.
Lebo
sa zadíváte policajtovi přes rameno negde do dálky a povíte:
„Pane
praporčíku, já sem sa právě díval na teploměr, bo sa mi zdálo,
že sa motor přehřívá.“
Policajt
sa podívá na auto. Vy sa podíváte na policajta. Auto mlčí.
A
gdyž máte štěstí, policajt místo pokuty začne vzpomínať, jak
sa mu kdysi přehřívala stodvacítka cestú do Chorvatska.
Správná
lež totiž potřebuje detail. Ne moc veliký.
Enem
takový, aby sa člověk měl čeho chytnúť.
V
robotě je to podobné. Neco poserete. Pořádně.
Tak,
že vedúcí stojí nad výsledkem, drží papír v ruce a ptá sa:
„Gdo
to dělal?“
Hlupák
řekne: „Já.“
Mazák
řekne: ,,Já sem to enem dodělával.“
To
jedno slovo dodělával je nesmírně důležité.
Najednúc
totiž nebyl začátek váš. A možná ani prostředek.
Vy
ste vlastně přišel až k hotové katastrofě a snažil sa ju
zachrániť.
„A
gdo to tedy začal?“
„No
.. ono sa na tem vystřídalo vjacej ludí.“
V
tu chvílu už neexistuje viník.
Existuje
enem pracovní proces. A pracovní proces sa trestať nedá.
Pak
tu máme starostu.
Starosta
má výhodu, že nemusí lhať. Starosta enem vysvětluje okolnosti.
„Pane
starosto, proč eště není opravená ta cesta?“
„Protože
čekáme na dotační titul.“
„A
kdy bude?“
„Až
bude vypsaná výzva.“
„A
kdy bude vypsaná?“
„To
záleží na kraju.“
Na
kraju vám řeknú, že to záleží na ministerstvu. Na
ministerstvu, že na rozpočtu. A rozpočet za nic nemože, bo je to
papír.
Po
třoch měsícoch zistíte, že ďúra před barákem je pořáď
stejná, ale zato už přesně víte, kolik úřadú za ňu nenese
odpovědnosť.
To
už není lež. To je veřejná správa.
Úplně
nejkrásnější podobu ovšem získává pravda v hospodě.
Zvlášť
když sa začne vyprávět o vojně.
První
pivo: „Na vojně sme jednúc ujeli gazíkem velitelovi.“
Druhé
pivo: „Na vojně sme veliteli ujeli obrněným transportérem.“
Třetí
pivo: „Já sem vlastně púl roka dělal řidiča generálovi.“
Páté
pivo: „Generál beze mňa prakticky nemoh fungovať.“
Sedmé
pivo: ,,Kdyby nebylo mňa, nevím, jak by ta armáda tedy dopadla.“
A
kolem stola sedí šest chlapů, keří fšeci věďá, že dotyčný
strávil vojnu ve skladu trenýrek v Přáslavicách.
Nigdo
ho ale neopraví, bo každý čeká, až přijde řada na něho.
A
pak je tu chlapská šatňa.
Místo,
kde přestávajú platit fyzikální zákony, rodné listy aj počet
obyvatel ženského pohlaví v republice.
Tam
přijde řeč na ženské.
Jeden
měl pět. Druhý osm. Třetí patnáct.
A
pak sa ozve Franta od soustruhu: „Já sem to nigdy nepočítal.“
Všeckni
ztichnú, bo právě vstúpil mistr.
Gdo
totiž řekne vysoké číslo, chlubí sa.
Gdo
řekne, že to nepočítal, ten už je legenda.
Nigdo
sa ho nezeptá proč. Nigdo nechce vědět ména.
A
Franta ide dom k manželce, se kerú chodil od třetího ročníka
učňáku.
Časem
člověk pochopí, že pravda je vlastně strašně chudá.
Stalo
sa to tak a tak. Hotovo.
Lež
má proti temu obrovskú výhodu. Dá sa rozvíjať. Přikrášliť.
Přizpůsobit posluchačovi.
A
hlavně sa při opakování zlepšuje.
Po
desátém převyprávjaní už často nevěřá enem posluchači.
Začne jí věřiť aj autor.
A
právě tedy sa naplní stará valašská múdrosť:
„Gdo
dobře zelže, pravdu jak dyby pověděl.“
Naši
předkové nebyli hlúpí.
Enem
eště neměli tiskové mluvčí a sociální sítě.
Tak
temu říkali po našom - dobře zelhať.
Zdroj: Internet
🍀🍀🍀🍀🍀🍀🍀🍀🍀🍀🍀🍀🍀🍀🍀🍀🍀🍀🍀🍀🍀🍀
