🍽️Okénko do kuchyně 566.

Polívku si uvaříme z kuřecího hřbetu s kapáním.

Takový oběd jsme už taky dlouho neměli.

Takže smažený sýr, brambor, tatarka.

Pepan má rád guláš, tak jsem mu ho uvařila, 

měl ho na dva dny, jako bych věděla, že onemocním.

Ano já, která nebývá nemocná,

 jsem pár dní proležela s chřipkou, co dotáhl domů Pepan.
Takže jsem minulý týden nevařila, Pepan dojídal zbytky z mrazáku

a já se živila polívkou, ještě že jsem ji měla uvařenou.

Takže jsem si do ní přidávala třeba zbytky mašliček,

 co se povalovaly v ledničce ...

Dcera nám taky sem tam něco dovezla.

Pečivo i vařené jídlo.

Sekanou jsme s chutí zblajzli, 

kdy se mi naposledy stalo, že mi někdo uvařil ...

S ledovým salátem jsem si na ní moc pochutnala.

Dokonce mi k obědu po dlouhé době zasvítilo i sluníčko, aby mě potěšilo.

No a vývar od dcery mě taky potěšil, protože ten můj už jsem měla snězený,

 ten její byl vynikající s masem a výbornými nudlemi.

Však vidíte kolik jsem si jich do polívky dala, byla to ňamina.

Taky jsme měli k snídani bábovku ...

Když mi bylo už líp, našla jsem v ledničce uvařené brambory, 

tak jsem si udělala mojí oblíbenou omeletu, ale to už mi bylo celkem dobře.

Pepan marodil nahoře v patře, a já u nás dole s kožuškami. 

Doma jsme měli nehorázný binec, ale bylo mi to jedno.

Obývák vypadal jakoby tam spadla bomba ...

No jasně, že se o mě kožušci starali,

Jonášek byl ten hlavní ošetřovatel.

Už na mě čeká až si zase lehnu ...

Brunda ležela vedle mě a vrněla vrněla.

Sem tam se na mě i vyvalila,

 prý na měkkém se ji dobře spí.

No jak vidíte, cirkus na kolečkách.

Týden u nás vládli kožušci a tak zparchantěli, 

že Jonáš klidně seděl na stole a nikdo mu nic neřekl. 

Bětuška zase nade mnou, pořád na mě nakukovala.

Furt u mě někdo seděl ...

Cvalíček na mě vždycky zamňoukal, že potřebuje ven.

Teď už je zase všechno ve starých kolejích,

uklizeno, navařeno a kožušci na svých místech.

Polštářky vyměněné, vyprané a zase to tu voní.

Tak z dnešního okénka si moc inspirace na vaření neodnesete,

ale zase tu byl i kousek Kožuškova.

Mějte se krásně a děkuju, že jste vydrželi až do konce článku.

🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️

☃️Pro lepší náladu

Na malém venkovském hřbitově rostl u plotu velký ořešák. Jednoho podzimního odpoledne tam vyrazili dva místní chlapci, nasbírali plný košík ořechů, posadili se do stínu větví, sklánějících se až k zemi, a začali si svůj úlovek dělit:

"Jeden můj, jeden tvůj, jeden můj, jeden tvůj..."

Občas se jim nějaký zakutálel k plotu.

Jiný chlapec se stejného dne vydal projet na kole. Když zaslechl ze hřbitova hlasy, zpomalil a zaposlouchal se. Hned mu bylo jasné k čemu se připletl. Šlápl na to a rychle ujížděl. Za rohem hřbitova potkal kulhajícího dědu o holi. Povídá:

"Pojďte se podívat, právě jsem slyšel, jak si Bůh a Satan rozdělují duše mrtvých."

Dědovi se moc nechtělo ale když kluk naléhal, tak spolu pomalým a kulhavým krokem šli. Šli se podívat až k plotu, ale nikoho neviděli. Náhle se zevnitř ozvalo:

"Tak pojď, ještě sebereme ty u plotu a půjdeme..."

Říká se, že chlapec na kole dohonil dědu až kilometr za hřbitovem.

☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️

💖Z Kožuškova

Na lumpačiny je největší odborník Bětuška.

Jak je chvíli sama, hned něco vymyslí.

Docela bych to tu chtěla vidět v noci.

Na lince něco voní.

Ještě si přizve ostatní, aby v tom nebyla sama.

Je tam jenom závin, nežere ho, 

ale trošku olízat cukr by se dalo.

Zabrzdila jsem ji zrovna, když se chystala ke skoku.

"My nic ... to se ti jenom zdálo ..."

"Se divíš,? Miska prázdná a granule ... ty jím jenom v nouzi."

Jonášek ji dělá křoví.

Šití vytahuju hodně málo, vlastně čím dál míň.

Ale přece po dlouhé době potřebuju něco přišít.

Jak se něco na stole děje, Bětuška je hned v pozoru.

Docela dlouho mi trvalo, než jsem navlékla nit a to i s brýlemi a navlékačem. 

Konečně se podařilo, ale ...

... najednou mi začala jehla ujíždět po stole, směrem k Bětce. 

No krve by se ve mně nedořezal,

 když jsem viděla, jak se jehla blíží k její mlsné hubě.

Stačila jsem ji nit vytáhnout, byla celá uslintaná ...

takže znovu navlíkat, mě klepne. 

Připadalo mi to, jak jsme měli kostku cukru na niti a soutěžili,

 kdo ji dřív dostane do pusy. Bětka musela trénovat, to není jinak možné.

Vidíte, že se nenudím.

Pořád se u nás něco děje.

 Ale kožušci se začínají nudit, 

venku se zase ochladilo a napadl do rána sníh.

Pokud nedělám nic, tak kožušci jsou klidní a spí.

Nejhodnější je Brunda, ta už je rozumná.

Krásnou neděli

a všem, kdo došel až na konec článku děkujeme.

💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖

❄️☃️Jak ...

... Únor ke jménu přišel

Únor je podle gregoriánského kalendáře druhý měsíc v roce. Jako nejkratší z měsíců má 28 dní, v přestupném roce 29 dní. Třikrát v historii měl únor i 30 dní.

Podle dochovaných záznamů z 16. století se únoru zaké říkalo „dřevěný měsíc“. Právě v čase únorové ubývající Luny káceli Slované stromy. Dřevo mělo lepší kvalitu a bylo mnohem odolnější proti různým vnějším i jiným vlivům. U nás se již od dob národního obrození význam slova únor vykládá tak, že jde o měsíc, v němž dochází k oblevě, lámou se ledy a noří se do vody. Jiné vysvětlení je, že při únorové oblevě taje sníh a led a země se začíná nořit ve vodu a bláto. Každopádně ale oba výklady mluví o tání a oblevě. Další výklad o původu slova únor: může jít o staročeský výraz úmor, čili smrt. Vykládat ho můžeme tak, že umírá zima, nebo, že v únoru umírá hodně lidí i zvířat, protože jsou po dlouhé zimě vyhladovělí a nemocní.

Jeden z výkladů, jak měsíc únor ke svému pojmenování přišel vychází z římského lustračního obřadu zvaného: lupercalia. Při něm římští kněží luperci obětovali božstvům kozy a psy, z jejichž kůží nařezali řemeny a běhajíce po ulicích bili kolemstojící, zejména ženy. Součástí luperkálií byly průvody, jejichž účastníci nesli zapálené svíčky. Smyslem šlehání a nošení hořících svíček byla magická očista zvaná februatio (očista od poskvrny), zejména ženy se k tomu dobrovolně poddávaly s vírou, že budou ochráněny před uhranutím a neplodností. Z tohoto slova je odvozený i název měsíce února (februatius)

Zdroj: Internet

❄️☃️❄️☃️❄️☃️❄️☃️❄️☃️❄️☃️❄️☃️❄️☃️❄️

🌞Včera bylo krásně ...

... svítilo sluníčko, vytáhlo mě na procházku po zahradě.

I když to u nás letošní zimu se sněhem byla veliká bída,

přesto máme malinkou hromádku u stromu i teď.

Okrasné kapustičky mě překvapily, nezmrzly.

Čemeřice mají pupeny, jenom rozkvést.

Bětuška se vyhřívá u smrku, 

tam všichni rádi sedávají, nefučí tam a sluníčko je hřeje.

I Cvalíček mě doprovázel a kontroloval, co bude třeba udělat.

Ale co mě potěšilo nejvíc, byly sněženky.

Před pár dny ještě mrzlo a ony už kvetou.

Obloha byla krásně modrá,

letadlo se ve sluníčku třpytilo.

Ani se nechce věřit, že by měly přijít znovu velké mrazy.

Zima má pořád nárok, tak ji to nebudu brát.

Ale byla to příjemná představa, že už by bylo hezky a teplo.

Už se těším, až všechno ostříhám a dám do pořádku ...

Bude to makačka, ale výsledek potěší. 

Příjemný páteční den

a všem návštěvám děkuju, že jste se přišli podívat.

Už to bude zase lepší, bude co fotit.

🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞