... začíná Matějem, což bylo včera.
Pomalu
začíná předjaří, probouzející se příroda dává o sobě
vědět. Přišla doba příprav na první polní práce a očekávání
mláďátek. Svátek svatého Matěje je prastarým svátkem světce,
který, když zemřel Jidáš, doplnil apoštolskou dvanáctku. Je to
světec, který také láme zimu, přináší skutečně jarní teplé
paprsky a rozpouští led a sníh minulé zimy nebo také zimy ještě
přidá: „Svatý Matěj zimu tratí, když netratí, obohatí.“
Ve staré církvi mu byl zasvěcený 24. únor jako předěl zimy a
jara. V katolické církvi přesunuli jeho svátek v roce 1970 na 14.
května. Pravděpodobně se tak stalo proto, aby z náboženských
důvodů byl jen jeden počátek jara, a to 20. nebo 21. března,
kvůli určení datumu Velikonoc. ... Matějem začíná předjaří
Jaro
začíná jarní rovnodenností v druhé polovině března, ale v
dochovaných historických záznamech a ve staročeských kalendářích
se jaro neboli vesna počítalo již od svátku Stolování sv. Petra
(22.2.), ale většinou tzv. prvním jarním dnem byl až svátek sv.
Matěje. Rovněž při staročeském dělení roku na osm období byl
den sv. Matěje prvním dnem tzv. pozimku neboli předjaří. To
připomínají tyto pranostiky: "Svatá Kateřina (25.11.) zimu
oblibuje, svatý Matěj odplavuje." Nebo "Svatý Matěj
přivádí pozimek." V tomto období také probíhá matějská
obleva, která se zmiňuje v mnoha dnešních pranostikách, které
se vztahujících k počasí a k úrodě na polích a zahradách.
K
matějskému svátku se vázal obyčej, jehož smyslem bylo magicky
působit na úrodu ovoce a na sklonku zimy probouzet stromy. Podle
pramenů z 19. a 20. století bylo matějské „volání na stromy“
hojně rozšířeno v Čechách, na západní a střední Moravě.
Prostředky magického konání v čase před rozedněním, jako
zvonění klíči, otloukání stromu proutkem nebo vařečkou a
hlasité volání, v němž je vzýván ku pomoci světec Matěj,
mělo vybudit plodnost stromů. Patřila k tomu také nahota nebo
sporé oblečení aktérů, dětí bosých a jen v košilích.
„Dnes
je svatého Matěje nesu nahého na těle,
aby
nám nadělil ovoce dosti do sytosti“
-
Na Novobydžovsku chodily děti bosy před východem slunce do
zahrady a měly ověnčenou vařečku, jíž udeřily do každého
stromu a přitom říkaly: „Volám, volám svatého Matěje, kde
můj hlásek obejde, všude dost ovoce bude: jablíček, hruštiček,
švestiček“ atd. Nezlámala-li se vařečka nebo neotloukala-li se
kůra stromů, bylo to znamením, že sv. Matěj nadělí na podzim
hojnost ovoce, opačně to znamenalo, že v tom roce uschne hojně
stromů. Po zpěvu našly děti pod stromem dárek od sv. Matěje,
který tam nepozorovaně matky položily. Rok od roku se ta prosba
opakovala a skončila až v letech před druhou světovou válkou.
-
Na Chodsku nebo v dolním Pomoraví se tradovalo, že v tento den
mají svatbu vrabci, shánějí se, vřískají u stodol a statků,
jako by se loučili se zimními příbytky.
-
Mezi dětské hry patřilo i vybírání ptačích hnízd. Matky své
syny napomínaly, že mohou vybírat jen hnízda vrabců „škůdníků“,
kteří třešním, vínu a obilí nedají pokoje. Vylezl-li některý
hoch na strom pro „povoleného“ ptáka, ale hnízdo bylo prázdné,
smáli se mu ostatní, že vybral „Darmolezy.“ Aby kluci měli
štěstí a nalezli jen plná ptačí hnízda měli na svatého
Matěje před sluncem východu udělat do sena důlky a jmenovat
přitom ptáky, které chtěli v létě, v hnízdu najít.
-
Sv. Matějovi byli zasvěcovány i chrámy a kaple. U nás jich není
tolik jako jiných, ale pro své vřazení do času předjaří se
svátek zapsal především prvních poutí v roce. Mezi nimi vyniká
proslulá pražská matějská pouť, konaná k uctění jediného
kostela sv. Matěje v Praze Dejvicích.
Zdroj: ceskezvyky.cz
🪻🪻🪻🪻🪻🪻🪻🪻🪻🪻🪻🪻🪻🪻🪻🪻🪻🪻🪻🪻🪻🪻
