Běda
domu, gde porúčá kráva volu!
Tož
pro ty, co nevíja, odkáď sa vzalo toťto staré pořekadlo, rád
vysvětlím, lebo dnešní člověk už má doma myčku, robotický
vysavač, chytrú ledničku, hromadu hesel do banky, do mobilu, ale
furt neví, gdo v tem baráku vlastně porúčá.
Dřív
to bylo jasnější. Aspoň na papíře. Mužský byl hlava rodiny,
roba krk, děcka ocásek a tchýňa pohon. Chlap ráno stanúl, natáh
gatě, šel do roboty lebo na pole, po cestě si zanadával na
císařa, počasí, krávu aj súseda a po návratu dom si myslél,
že teď bude řídiť domácnosť.
Enemže
doma už bylo dávno rozhodnuté, gde bude viseť špek, kolik sa dá
soli do zeľa, kerá kura pújde pod núž, gdo pojede v nedělu ke
kmotře, gdo mosí spraviť plot a gdo zas nechal boty u dveří, jak
by do chalupy přišel vandrák a né hospodář.
Mužský
sice porúčal, ale většinú tak, že sa zeptal:
„Stará,
možu si dať ešče jeden štamprlík?“
A
stará pravila: „Možeš.“ A on věděl, že nemože.
Tož
tak to bylo.
Pořekadlo
„Běda domu, gde porúčá kráva volu“ sa tvářilo jak veliká
múdrosť starých časú.
Enemže
kdo měl doma krávu aj vola, ten dobře věděl, že ani jedno z
tých zvířat sa neptalo na rovnoprávnosť. Vúl tahal, kráva
bučala a dójila, hospodář nadával a hospodyňa stejně nakonec
rozhodla, gdy sa pojde do chléva, gdy sa bude dojit a gdy sa všecko
nechá, lebo sa vaří oběd.
Chlap
mohl přijít dom, prásknúť čepicú o lavicu a prohlásiť:
„V
totem baráku budú platiť moje pravidla!“
Robka
ani nezvedla oči od těsta a enem řekla:
„Tož
si umyj ruky, sedni si, buď ticho a jez, než ti to vychládne.“
A
pravidla byla vyřešená. Chlap jedl, mlčál a byl rád, že je
guláš.
Tož
taková byla domácí politika. Bez voleb, bez kampaně a bez plagátú
na každém slúpku.
On
byl pán domu navenek, ona byla vláda uvnitř. On měl klobúk, ona
měla klúče, on porúčal před luďma a ona určovala doma, co sa
bude dělat a gdy sa to udělá. On mosel vypadať jak vúl, co táhne
celý svět, ona zas jak kráva, co pokojně žvýká a do ničeho sa
neplantá.
Enemže
kráva má klidné oči, ale paměť jak úředník. Pamatuje si, gdy
gdo přišel pozdě, gdy gdo řeknúl hlúpú větu, gdy gdo sľúbil,
že spraví plot, gdy gdo zatajil výplatu a gdy sa ztratila
slivovica určená na mazání kolen.
A
gdyž sa pak po rokoch v hospodě řeklo:
„Běda
domu, gde porúčá kráva volu,“ staří chlapi kývali hlavú,
jak by o tem měli každý svoju vlastní paměť.
Dneskaj
už chlap většinú nechodí po baráku s řečú: „Já tadyk
porúčám!“
Dneskajší
chlap stojí spíš uprostřed kuchyně a volá:
„Miláčku,
gde máme ty sáčky do vysavača?“
A
robka mu bez přemýšlání odpoví:
„V
komoře, druhá police, za kompotama, vedla tašky z Lidlu, kerú si
tam včera strčil ty.“
On
ide, deset minut sa v tem hrabe, převrátí púl komory naruby, pak
sa vrátí a slavnostně oznámí:
„Není
to tam.“
Ona
stane, udělá tři kroky, sáček vytáhne a podívá sa na něho
tak, že by sa aj okresní súd rači omluvil.
Tož
gde je potom ta vláda vola?
S
moderní technikú je to ešče horší. Chlap sedí na otomaně, v
ruce drží ovladač od televize a připadá si jak velitel řídicího
střediska. Enemže gdyž sa mu vybije mobil, celé velitelství sa
rozsype.
„Gde
je nabíjačka?“
„Vedla
postele.“
„Není.“
„Pod
novinama.“
„Není.“
„Tož
sa podívaj pořádně.“
Za
chvílu příde ona, zdvihne noviny a nabíjačka tam leží jak
dúkazní materiál. Vúl je poražený bez boja a domácnosť
funguje dál.
To
staré pořekadlo už dneskaj zní trochu jak zpráva z časú, gdy
měl každý barák chlév, na dvoře hnoj a za dveřma papuče
připravené pro případ, že sa hospodář vrátí z hospody až
moc veselý.
Enemže
smíť sa mu móžem furt, lebo v každém baráku sa chvílu cítí
mužský jak vúl, co táhne celú fúru a robka jak kráva, kerá na
něho bučí, lebo zas nezavřel branku.
Pak
sa to zasej otočí. Ona táhne fšecko, on bučí na fotbal, děcka
řvú, pes štěká, tchýňa radí a život ide dál, jak šel
dycky.
A
gdyž už má člověk pocit, že má doma konečně všecko pod
kontrolú, negdo sa znenadání zeptá:
„Gdo
měl vynésť koš?“
A
nastane ticho. Vúl hledí na krávu, kráva na vola, děcka do
mobilú, pes zaleze pod stúl a koš přetéká.
Tož
bych k temu dodal enem toľ:
Běda
domu, gde porúčá kráva volu.
Ale
ešče větší běda domu, gde nikdo neposlúchá nikeho, fšeci
majú pravdu, nigdo nevynese koš a poslední slovo má facebook.
Tož
na Valašsku to máme najlepší. Chlap si myslí, že porúčá,
robka ho v tem nechá a barák stojí dál …
Zdroj: Internet
🐄🐄🐄🐄🐄🐄🐄🐄🐄🐄🐄🐄🐄🐄🐄🐄🐄🐄🐄🐄🐄🐄🐄
