🌼Máme ...

... krásné, teplé a slunečné dny, jako v létě.

Kvetou vysoké Orlíčky.

Žlutý mám nejraději.

Tento tmavý moc na zahrádce nevynikne, 

několikrát jsem ho vyhodila vždycky je tu zpět.

Plné Orlíčky.

Vykvetl Kosatec, který je tu hodně let, 

ale nikdo ho sem nesázel.

Kvete Kosatec trávovitý.

Mám ho ráda, nádherně voní jako ovoce Žluté špendlíky.

Když jsem si je trhala do vázy, měla jsem na stole spoustu mravenců.

Karafiátky(Hvozdíky) dělají parádu.

První květy Španělských hřebíčku, 

správně asi Hvozdík bradatý.

V truhlíkách se to už taky barví, ale o tom zase jindy.

Vějířovka.

Príma středeční den

a všem děkuju, kdo jste došli až na konec článku.

🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼

🍽️Okénko do kuchyně 580.

Dnes si uvaříme Gulášovku.

Když je hustá polívka, obvykle míváme sladký oběd.

Takže třeba Palačinky s marmeládou.

Vepřový plátek na paprikách a rajčatech s rýži.

Druhý den jsme k němu měli těstoviny.

Dlouho jsem měla chuť na ledvinky s bramborem a hlávkovým salátem.

Naše oblíbené jídlo Kuře na paprice s knedlíkem.

Míváme ho často.

Volí oko s míchanými bramborami s cibulkou a hlávkový salát.

Malý Jogurtový koláč s tvarohem,

 zbytkem angreštu a bílým rybízem z mrazáku.

Děkuju všem, kdo dnes nakouknul do mého kuchyňského okénka

a přeju klidný a pohodový den.

🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️🍽️

🍓Pro lepší náladu

🍓

🍓

🍓

🍓🍓🍓🍓🍓🍓🍓🍓🍓🍓🍓🍓🍓🍓🍓🍓🍓🍓🍓🍓🍓🍓🍓🍓

💖Z Kožuškova

Máme zase krásné počasí, sluníčko svítí a je teplo.

Kožušci začínají den na raním sluníčku.

Cvalíček to focení zase nenechal bez poznámek.

Jonáškovi je to fuk.

Brunda  v klídku posnídá, ven chodí až odpoledne.

Ještě to zapít a jde se dospat.

Jonášek dospává v zahrádce, hlídá Mečíky.

Kontroluje, jestli jsem na noc přikryla Okurky nakládačky.

Prý na to ještě dohlídne, že zajde sluníčko.

Naše bílá modelka je nejvděčnější objekt na focení.

Drží se v pergole, když tam sedím a pózuje a pózuje.

Už mě čeká ...

Tak prý už pro dnešek dost, dobrého pomálu.

Vidím, že už chytá modelkovské manýry.

Ogaři kočičí zjistili, 

že když si lehnou naopak, mají víc místa.

Cvalíček dělá zábranu,

 aby Jonášek nespadnul, kdyby měl divoké sny.

Každý chvilku, tahá pilku.

To jsou kámoši o všechno se dělí.

Krásný nedělní den přejeme všichni z Kožuškova

 a děkujeme, že jste se u nás zastavili

 a omrkli jak tu žijeme.

💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖

🐝Zaujalo mě ...

 Článek je opět vypůjčený z internetu. Vzpomínám si, že i Barunka v Babičce od Boženy Němcové šla říct včeličkám, že babička odešla ...

🐝🐝🐝

Když někdo zemřel, šeptali to včelkám – 

protože pokud ne, mohly odejít … nebo zemřít žalem.

V odlehlých zákoutích venkova, v časech, kdy byl svět tišší a lidé žili blíž k zemi, přežívala prastará tradice – vyprávění včelám. Nebyla to povinnost, ale posvátný akt. Včely nebyly vnímány jen jako tvorové s křídly, co přinášejí med – byly považovány za jemné bytosti, nositele duší, strážce rovnováhy mezi světem živých a světem mrtvých.

Když někdo odešel z tohoto světa, narodil se, nebo vstoupil do svazku manželského, kroky pozůstalých tiše zamířily k úlům. Jemné zaklepání, tiché zašeptání jména. Včelám bylo sděleno, co se stalo. Úly se zahalovaly do černé látky, jako by i ony truchlily. Vždyť včely, říkalo se, mohou cítit bolest a lásku, mohou se radovat – a také zlomit smutkem. Pokud by nebyly zpraveny, mohly by přestat tvořit, odletět, nebo prostě zemřít.

Tato praxe sahá hluboko do minulosti, do keltských mýtů, kde včely byly považovány za duchovní poslové, schopné překračovat hranice mezi světy. Včela, která se zjevila po smrti blízkého, byla vnímána jako duše v letu – svobodná, ale stále přítomná.

Někteří včelaři sdíleli se svými včelami nejen smutek, ale i radost. Přinášeli jim kousky svatebního dortu, kapku vína, a zvali je, aby oslavily s nimi. Byl to vztah hluboce vzájemný – včely, když byly ctěny, darovaly požehnání v podobě sladkého medu a hojnosti.

V dnešním hlučném a odpojeném světě je tato tradice tichým šepotem z minulosti. Připomíná nám, že naši předkové nevnímali přírodu jako něco vně sebe – ale jako součást duše. Nejen že půdu obdělávali a zvířata chovali – oni s nimi mluvili. A včely, ty maličké poslové, prý rozuměly. Nesly s sebou tajemství života, smrti... a všeho mezi tím.

S vděčností Ester Katte.

Zdroj: Internet

🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝🐝

🌼Mám vypleto ...

Hned v úterý jsem se do toho pustila a opravdu s chutí.

Chodníčky byly zarostlé na těch je to vidět nejvíc.

Pepan mi pomohl dát nové okrajníky.

Další den jsem nasadila na připravený záhonek Okurky nakládačky.

Ještě je budu na noc přikrývat, dokud vejdou pod sklenky.

Dobře že mám svého zeleného pomocníka, jinak bych se uchodila.

Záhonek pod okny je taky vypletý.

Na něj většinou zapomínám na tu stranu moc nechodím.

Chodníček jsem taky dala do pořádku, byl hodně zarostený.

Ještě tady musíme dát nové okrajníky, 

ale musím počkat, až na to bude mít Pepan náladu.

U kompostu měli sraz Šneci.

Tito dva se bavili po svém a to hodně dlouho.

Láska je láska ...

 Připomnělo mi to dokument Mikrokosmos.

Mrkněte TADY trvá to jenom dvě minuty.

Celý dokument měl víc jak hodinu, 

viděla jsem ho v televizi před mnoha lety.

Dokument o přírodě byl moc zajímavý,

 pořád ho mám v hlavě i po tolika létech.

Krásný páteční den,

všem návštěvám děkuju, že jste přišli a pobyli.

🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼🌼