💖V Kožuškově

Brunda se vydala ven, to je zázrak,

 ještě pořád se denně na zahradu nežene.

Když se konečně odhodlala ...

... objevila se Bětuška.

 Holky se rády nemají, Bětka ji ubližuje.

Je to jasné, Brunda dnes zase ven nepůjde.

Doma nikdo není, tak je v ošatce v bezpečí.

Bětka se zabaví chytáním mravenců.

Sucho je veliké i Bětušce se to nezdá, 

že se tak na zahrádce práší.

Docela by mě zajímalo, co se jim honí v hlavičkách.

Kdepak na zemi sedět nebudu, 

ještě že tu jdou ty dlaždičky.

Nejlepší se sedí v jahodách, co mám okolo Ibišku.

Už i Jonášek mi na Bětušku žaloval.

Ta si tam na truc lehla a hotovo.

Cvalíček musel Bětku z jahod vyhnat.

Kdepak paničce se v jahodách válet nebude.

Ogaři kočičí se nudí.

Všude je plno prachu, jak je sucho, 

ještě k tomu pořád fouká studený, protivný vítr.

Tady ve dvorku je aspoň od něj klid.

Bětuška zůstala na zahrádce na stráži,

když všichni utekli.

Krásnou neděli přejeme všem našim návštěvám

a děkujeme, že jste se přišli na nás mrknout.

💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖

🌞🌷Proč se říká -

 Jedna vlaštovka jaro nedělá.

Vlaštovka odedávna patří k nejvýraznějším symbolům jara. Každý rok se po dlouhé cestě z afrických zimovišť vrací zpět do Evropy a její první objevení na obloze bývá pro mnohé znamením, že zima už ustupuje. Přesto platí staré přísloví, že „jedna vlaštovka jaro nedělá“ – její příchod je sice radostným náznakem, ale jistotu tepla a rozkvetlé přírody ještě nezaručuje.

Už filozof Aristoteles oceňoval příměr o první vlaštovce, která jaro nedělá. Prostě i on dobře věděl, že jeden polibek ještě neznamená lásku a první úspěch není úspěchem trvalým. Přeneseně to znamená, že jedna pozitivní událost ještě nezaručuje celkový úspěch nebo opakování v budoucnosti.

Antický filozof Aristoteles (384- 322 p. n. l.) v jedné ze svých knih věnovaných etice uvedl následující příběh: Nezvedený syn po smrti svého bohatého otce nejdříve vyprázdnil pokladnu a utratil všechny peníze. Potom prodal pole a dobytek, později došlo také na nábytek a šatstvo, a nakonec prodal i otcův dům. Nezůstalo mu nic jiného než šaty a lehký plášť. Bylo to v době, kdy zima předávala pomalu vládu jaru a když se objevila první vlaštovka jako posel jara, marnotratný syn prodal i plášť. Usoudil totiž, že se bez něj v teplém počasí obejde. Jaro však nijak nespěchalo. Znovu uhodily mrazy a nezvedný syn trpěl zimou. Jednou uviděl znovu vlaštovku, prokřehlou stejně jako byl sám. Nejdříve ji sice politoval, ale vzápětí ji osočil – nebýt jí, neprodal by plášť a nebylo by mu zima.

Aristoteles tedy mohl napsat, že jedna vlaštovka jaro nedělá (řecky: Mia chelídon ear ú poici) a z tohoto příběhu vyvodil, že první dojem ještě nemusí být rozhodující, protože konečný efekt prověří až čas. Podobná rčení se ovšem vyskytují v mnoha jazycích a obměnách.

Zdroj: ceskezvyky.cz

🌷🌞🌷🌞🌷🌞🌷🌞🌷🌞🌷🌞🌷🌞🌷🌞🌷🌞🌷🌞🌞🌷🌞🌷

🌷Co je nového ...

 Včelka se přišla posilnit na Pampelišku.

Docela dost toho už rozkvetlo.

Hraboši nechali i pár tulipánu.

Kvetou Koniklece.

Za chvíli pokvete Srdcovka, 

mohla by ještě chvíli počkat má být ještě mrazík.

Přikrývala jsem ji kýblem, ale už je moc vysoká.

Kvete Bledule letní.

Roztahuje se mi tu všude Pupkovec, 

ale mi to nevadí, aspoň budu mít míň pletí.

Jeho modrou barvu mám moc ráda.

Další modrá kytička Barvínek.

Hyacinty letos ještě pořád kvetou, 

to bude tím, že je pořád docela chladno.

Někdo mi na zahrádce hospodaří a přesazuje cibulky.

Ten trs Tulipánu tu rozhodně nikdy nebyl,

vlastně v tomto záhonku nebyly nikdy tulipány a už jsou.

Asi tu měli hraboši špajzku a ta jim vykvetla.

Opět dvě přestěhované narcisky na opačné straně domu, 

kde nikdy nebyly nasazené. Každá na jiné straně domu, samotářky.

Posekla jsem, teda je to spíš takové chlapské sečení.

Tam jsem byl a tam jsem nebyl.

Listy Sněženek musíme nechat trochu zežloutnout, než se posečou.

Cibulky nejsou ještě zalezené v zemi.

Tráva hlavně kolem zahrádky byla vysoká a hodně hustá.

Hned to líp vypadá po jarním sestřihu.

Už končím, ať vás nenudím.

Hodně jsem se dnes s fotkami rozšoupla.

Príma páteční den

a všem děkuju, že jste mrkli na můj blog.

Vážím si vašeho času, co jste u mě strávili.

🌷🌷🌷🌷🌷🌷🌷🌷🌷🌷🌷🌷🌷🌷🌷🌷🌷🌷🌷🌷🌷🌷🌷🌷

🌺Čáp ...

 ... v bájích a pověrách lidu českého.

Naši tažní čápi se objevují na hnízdech okolo poloviny března, první přilétá zpravidla samec. Na 2-5 vejcích sedí čápi v průměru 33 dní a mláďata jsou krmena další dva měsíce. V péči i krmení se oba partneři střídají. Koncem července většina čápů svá hnízdiště opouští, shromažďují se na loukách a koncem srpna se vydávají na dlouhou cestu do Afriky.

Když Pán Bůh na počátku světa všechno ptactvo sehnal a rozkázal, aby pole vyčistilo, čáp se namáhal se vší silou. Když vytahoval veliký keř z bažin zamazal si křídla. Bůh ho pochválil a nechal mu na památku křídla černá. Když ptáci měli svého krále, tak se ozvaly žáby, že chtějí také svého panovníka. Bůh se na ně rozmrzele podíval a dal jim za krále čápa, kterého obdařil dlouhým zobákem a vysokými nohami. Žáby brzy poznaly, že chybily a zalézaly do bahna, aby je čáp nepolapil. Od té doby skrývají se ve dne a vylézají teprve po západu slunce, když král jejich do spaní je ponořen.

Na podzim prý se čápové shromáždí na nějaké louce a drží sněm, na němž se radí o nastávající pouti na jih, také drží soud nad některým provinilcem, kterého mají v kruhu mezi sebou. Klapají při tom všichni zobáky, pojednou se na odsouzence vrhnou a ubodají ho svými ostrými zobáky.

Odtáhnou-li čápové brzy, bude brzy zima, podobně jako časný jejich přílet na jaře věští brzké teplé počasí. Známé je pořekadlo: "Na sv. Řehoře letí čáp přes moře, žába hubu otevře a šelma sedlák, který neoře." Dlouhé nohy čápa jsou označením pro dlouhonohého člověka, z toho úsloví: "Má nohy jako čáp", "vykračuje si jako čáp" apod. Čáp býval u starých Čechů pro dobré vlastnosti velmi oblíben, a tak ho některé šlechtické rody mají v erbu.

Zdroj: ceskezvyky.cz

🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺

🌷Víkend ...

... byl krásný slunečný obzvláště sobota.

Prádlo krásně schlo. Vyprala jsem několik praček.

Konečně jsme vyklidili pergolu.

Pepan pořád neměl čas mi s tím pomoct.

Houpačka je na svém místě, Cvalíček na ní doslova čekal.

Bětuška se uvelebila v košíku.

Jonášek se přišel podívat, jestli už mám hotovo.

Kdepak, bylo tam práce jak na kostele.

To není jenom tak pergolu vyklidit a ještě uklidit.

 I když letos tam nebyl takový binec po zimních kočičích mejdanech.

Jonášek unavený z práce usnul.

Deka vypraná i polštáře z gauče.

Ty mi daly zabrat, musím vždycky odstříhat knoflíky, 

vyprat potahy a pak znovu knoflíky na polštáře pracně dát.

Mám to už za ty roky vymakané. Používám na to dlouhý háček na háčkování.

Na knoflík přivážu tenký potravinářský provázek,

pomocí háčku protáhnu přes polštář, utáhnu a přivážu druhý knoflík.

Polštáře jsou jako nové a voňavé. 

Už se těším jak se tu po práci natáhnu.

Jonášek raději spal než pomáhal.

Když jsem viděla Jonáška, 

jak si spokojeně chrupká na práci jsem se taky vybodla.

Zbytek pergoly uklidím jindy.

V pondělí večer zapadající sluníčko pilo vodu,

říká se, že bude pršet ...

... taky že jo, v noci na včerejšek nám pršelo.

Vzbudilo mě, jak voda z okapu tekla do prázdného barelu.

Když jsem přišla ráno do skleníku myslela jsem, že mě klepne.

Hned dostali modré granule, jinak s nimi bojovat nejde.

Taky venku mi ožrali Narcisy, zmetci jedni.

Jinak to s úrodou vypadá dobře.

Ředkvičky už trháme, 

salát bude na oběd o víkendu, kedlubny taky rostou.

Taky sazenice salátu a kedlubnů jsou pěkné, tak můžu sázet.

Děkuju všem, kdo dnes navštívil můj blog

a přeju príma středeční den.

🌷🌷🌷🌷🌷🌷🌷🌷🌷🌷🌷🌷🌷🌷🌷🌷🌷🌷🌷🌷🌷🌷🌷🌷