💖Z Kožuškova

Popršelo a ochladilo se.

Ve verandě už není sauna a dá se tam zase odpočívat.

Cvalíček toho hned využil, focení se mu zase nelíbilo, jak je vidět.

Když jsem dělala lečo na zimu, snažil se mi pomáhat.

Vypadá to, že máme každý na pomoc jiný názor.

Asi si pořídím křídla.

Ale můžu ho odsud vyhnat, 

když tu tak krásně chrupká, miláček.

Na sudu už mě čeká Jonášek.

Kdepak do foťáku se nepodívám.

Ráno mě doprovází po zahradě.  

Dává pozor, abych dobře zalila skleník.

Vše hotovo, tak si mě vede domů.

Cvalíček ho zlákal, aby ještě zůstal venku.

Jestlipak najdete i Bětušku, jsou tu všichni tři.

Ano ano, vyhřívá se zase u rozpáleného obrubníku.

To je její oblíbené místo.

Tady ji taky často vidím.

Pomáhá mi u počítače.

Někdy si ji musím nejdříve očistit, pokud to nechci mít v počítači.

Většinou přijde s bodláky v kožušku.

Za veder se mnou takto lenošila v obýváku.

Večerní siesta.

Jonášek jako každý večer, váleníčko na stole.

Krásnou předposlední prázdninovou neděli.

To nám to uteklo.

Děkujeme, že jste nám věrní 

a chodíte za námi na blog, 

máme z toho radost i s paničkou.

💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖

⛅Proč se říká ...

... Nebe se kaboní

Když se někdo kaboní, netváří se vesele, je zamračený a zachmuřený, mrzutý a nevlídný. Kabonit se může i obloha. V tomto případě se obloha stává potemnělou, pokrývá se tmavými mraky, lze usoudit, že se schyluje k dešti. Slovník spisovného jazyka českého uvádí i spojení "kaboní se lesy" a "domy se kaboní", dokonce se prý užívá i spojení "situace se kaboní", když se chce říct, že situace začíná vypadat neutěšeně a nevesele.

Sloveso „kabonit se“ patří k těm českým výrazům, jejichž původ odborníci neznají přesně, jen se ho dohadují. A každý odborník se dohaduje trochu jinak. Například Holub a Lyer ve starším slovníku, upozorňují na to, že dříve se používalo i sloveso kabousit, které mělo stejný význam jako naše dnešní kabonit. Je to pravda, sloveso kabousit najdeme například u Karla Václava Raise a stejný spisovatel užívá i podstatné jméno kabous. Kabous a kakabus, tato dvě slova se starším etymologům zdála natolik podobná, že usoudili, že z kakabus vzniklo kabous, z něho pak kabousit a od toho nějak dnešní kabonit a kabonit se. V tom případě by sloveso kabonit nebylo české, ale vlastně přejaté, protože kakabus je nepochybně cizí, a to latinské, původem řecké slovo.  „Koukat jako kakabus“. Nebe se kaboní, zatahuje se mračny.

Zdroj: ceskezvyky.cz

⛅⛅⛅⛅⛅⛅⛅⛅⛅⛅⛅⛅⛅⛅⛅⛅⛅⛅⛅⛅⛅⛅⛅⛅

🌺Před ...

... deštěm a po dešti, žádná velká změna.

Ale ... včera večer zapršelo znovu, tak uvidíme, kolik napršelo.

Má pršet ještě v noci, píšu večer, tak se dnes ráno uvidí.

Jediné dva Mečíky, co letos vykvetly.  Červený má tak malinké květy, jak nikdy.

Kvetou Kany, denně je zalívám.

Ibišky sýrské to taky dávají a celé léto bez vody.

Pokojový Ibišek, co se letní venku, měl první květ,

poupat má ještě hodně.

Ve břehu pod sousedovým plotem se roztahuje Janeba čím dál víc, 

ale to mi nevadí.

Je ve stínu, tak se největšímu sluníčku vyhnula.

Motýlí keř, to vedro odnesl hodně.

Květy už rozkvétaly upečené. Teď jsou konečně nespálené.

Stračka je pohotová, malý deštík a už kvete.

Růžička pod okny, má stín od ostružin, to ji letos vyhovuje.

Děkuju všem, kdo se dnes se mnou prošel po zahradě

a přeju pohodový den.

🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺🌺

🐈Legenda o kočkách

 – strážkyních tajemství

Kdysi dávno, ještě v době, kdy lidé rozuměli řeči stromů, hvězd a větru, se Země ocitla v nebezpečí. Mezi světem lidí a světem neviditelným se začaly otevírat trhliny. Do lidských domovů pronikal strach, neklid a smutek.

Tehdy se Bohyně Měsíce rozhodla poslat na Zemi své strážce.

Seslala dolů kočky.

Každé kočce darovala zvláštní schopnost. Jejich oči měly vidět to, co lidské oči přehlédnou. Jejich vousky měly vnímat změny energie v prostoru a jejich tichý krok měl procházet mezi světem viditelným a neviditelným.

Kočky proto nikdy nebyly obyčejnými zvířaty.

Říká se, že když kočka dlouho pozoruje prázdné místo, možná tam nevidí prázdno. Možná sleduje někoho, koho my lidé ještě nedokážeme spatřit.

Když si lehne vedle člověka, který je smutný, ne vždy chce jen společnost. Podle staré legendy na sebe bere část jeho bolesti a pomáhá mu znovu najít vnitřní klid.

A když kočka náhle změní místo, na kterém spává, staří lidé říkávali:

„Kočka ví, kde se mění energie.“

Kočky prý také dokážou poznat člověka s čistým srdcem. Proto si svého člověka nevybírají podle slov. Vyberou si ho podle pocitu.

A právě proto se říká:

„Člověk si nemůže vybrat kočku. Kočka si vybere člověka.“

Když si kočka lehne k tobě, zůstane u tebe a dovolí ti pohladit ji, přijala tě do svého světa.

Možná právě proto kočky někdy přijdou do našeho života ve chvíli, kdy je nejvíce potřebujeme.

Přijdou tiše.

Bez vysvětlení.

A často odejdou stejně tiše.

Ale něco po nich zůstane.

Pocit, že jsme nebyli sami.

Staré legendy také říkají, že každá kočka má devět životů proto, že dokáže procházet mezi devíti světy. V jednom žije s námi, v dalších hlídá naše sny, vzpomínky, tajemství a místa, která lidské oko nevidí.

A když kočka v noci sedí u okna a dívá se do tmy, možná jen plní svůj dávný úkol.

Hlídá hranici mezi světy.

Proto se neboj kočky, která se na tebe dlouze dívá.

Možná tě nepozoruje.

Možná tě poznává.

A možná si jen ověřuje, že člověk, kterého si kdysi dávno vybrala, je stále tam, kde má být.

Protože podle nejstarší kočičí legendy platí:

-Kočky jsou tichými průvodci, 

kteří si na chvíli půjčili naše domovy.-

Zdroj: Internet

🐈🐈🐈🐈🐈🐈🐈🐈🐈🐈🐈🐈🐈🐈🐈🐈🐈🐈🐈🐈🐈🐈🐈🐈

🌻Tak i nám ...

... konečně v pondělí navečer zapršelo.

... nebylo toho moc, ale radost je veliká.

Ráno vyšlo sluníčko a kapky osušilo.

Žádné vedro nebylo, počasí akorát na práci.

Ostříhala jsem další suché kytky.

Letos na podzim nebudu mít tolik stříhání, když už to dělám teď.

Otrhala jsem rajčata, doma na okně dojdou.

Do okna nám nakukuje Slunečnice

a podpírá si přitom "rukou" bradu.

Krásnou středu všem návštěvám

a děkuju, že jste se přišli podívat na můj blog.

🌻🌻🌻🌻🌻🌻🌻🌻🌻🌻🌻🌻🌻🌻🌻🌻🌻🌻🌻🌻🌻🌻🌻🌻