Dnes je tomu přesně rok,
co nám paní Andrea z Kocourkova - Jarcová
přivezla k adopci Bětušku se Zrzečkem(Jonáškem).
Jejich bráška šedobílý Tomík bydli vedle ve městě,
ten už byl dávno zadaný, jinak by byl taky určitě u nás.
Tříbarevná Hvězdička našla svůj spokojený domov v Ostravě.
První den v naší rodině, první svačina.
Vylekaní z nového prostředí, zalezení v koutě ...
Než se dostali do Kocourkova Jarcová starala se o ně Ivanka, jejich zachránkyně.
Takoví to byli drobečci, když se jich Ivanka ujala.
Bětuška prý ještě ani neuměla sama žrát ...
Tak si hověli u Ivanky v práci ...
Po čase jsem se dozvěděla, kdo koťátka zachránil
a toto mi o malých kožuškách na jaře Ivanka napsala.
Doufám, že se Ivanka nebude zlobit, že její dopis ve zkrácené verzi zveřejňuji.
... Pracuji v jednom areálu za městem a občas se stane,
že nám tady někdo pohodí kočičky.
Vloni se mi stalo, že přišel jeden starší pán a v ruce přinesl vašeho Jonáška/Zrzečka.
Já se vyděsila, protože i když jsem odjakživa kočičí máma,
tak malé koťátko jsem od dětství neviděla.
Nechtěla jsem ho, co s ním tady budu dělat a on sáhl do kapsy,
vytáhl Bětušku a ještě brášku Tomíka.
Píši Vám to proto, že vím, jaká je Bětulinka velká bojovnice.
byla nejmenší, ale brášky bránila vrčením, syčením a vyděšeným kvílením.
Pán mě přemlouval tak dlouho, až mi řekl, že by je jeho kolega ubil klackem,
což mě tak vyděsilo, že jsem neváhala.
Kočičky u mne za chvíli usnuly a pak spaly celý den v krabici v mojí košili.
Jsem z paneláku a doma už jednoho takového nalezence mám 2 roky, tak co s nimi?
Kocourci byli takoví hodní a Bětuška pořád něco vymýšlela.
Jezdila jsem je krmit i přes víkend a jednou přijedu
a mezi ně někdo přistrčil ještě kočičku asi o měsíc starší.
Byla tak špinavá,drsná a vyděšená, že ani nechodila, úplně tuhá.
Ale syn si ji vzal do náruče, ona začala vrnět a chodit a hlavně si koťata myslela,
že je to jejich maminka a hned se k ní nakvartýrovala.
Do rána se kočička celá umyla a snědla vše, co našla v miskách a pak ty malé vychovávala.
Bylo to krásné divadlo. 6 dní jsem je měla v práci na zatarasené chodbě a
pak mi pomohl Kocourkov Jarcová, za což jsem jim velmi vděčná.
Kočičky se každému líbily, ale nikdo je nechtěl.
Bylo těžké se s nimi rozloučit, jsem ráda,
že posíláte jejich fotky, že jsou v dobrých rukou a to mi dělá velkou radost.
Jenom jsem vám chtěla napsat, jaký měly začátek života.
Moc je pozdravuji a přeji,aby Vám daly hodně radosti
a nejen neplechu, ve které jistě vyniknou.
Děkuji!!! I. M.
Děkuji!!! I. M.Tady už bydlela Bětuška u nás
a protože byla pořád malinka,
sedávala na stole, aby líp viděla, co se děje.
Jonášek pořád spal a zůstalo mu to dodnes.
Ivanku jsem jednou pozvala s jejim synem Honzíkem k nám,
protože mi bylo jasné, že ty dva kožušky zase oba rádi uvidí ...
Nezůstalo u jedné návštěvy, scházíme se často.
Rozumíme si, jako by jsme se znali odjakživa.
O tom svědčí i naše grilovačky,
kdy se rozcházíme až po půlnoci v údivu, jak ten čas letí.
Z Jonáška se stal postelový povaleč ...
... Bětuška má plno práce, jak doma ...
... tak na zahradě.
Původně jsem chtěla jenom Jonáška,
ale nakonec se mi Bětušky zželelo,
přece ji nenechám samotnou bez brášky.
Jsem ráda, že mě něco osvítilo
a mám Jonáška doma i s Bětuškou.
Děkuju, že jste se k nám dnes v takový významný den mrkli
a přejeme všichni krásný čtvrtek.
💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jste hodní,
že jste si udělali čas a napsali mi komentář :-)
Jestliže nemáte účet na google, tak pro vložení komentáře zvolte možnost
"název/URL" (pouze kdo máte blog či webové stránky) nebo
"anonymní" (ostatní) - v tomto případě zanechte i svůj podpis, abych věděla, kdo byl na návštěvě.