Docela mokro ...

Poslední týden prší skoro každý den, nebo alespoň obden.

Nevadí, vody je třeba. Kdybych nesypala slimákům granule,

tak už na zahrádce nic nemám. Ale hlavně, že není sucho.

V pondělí bylo Medarda.

Pranostika praví :

Medardova kápě, čtyřicet dní kape.

Když jsem kdysi dávno chodila do školy, tak tomu tak opravdu bylo,

kolikrát nám propršel celý červenec.

Necháme se překvapit, jak to bude letos,

zatím se pranostika plní.

Odborníci pravdivost pranostiky potvrzují,

kolem Medarda skutečně často prší,

ale utěšují, že "čtyřicet dní" je obrazným vyjádřením.

Tvůrci pranostik je zřejmě převzali z bible

(biblickou potopu vyvolal déšť trvající čtyřicet dní.)

Svátek má Medard,

jméno vzniklo spojením slov "macht" - moc a "hartus" - tvrdý.

Vykládáme ho jako silný, mocný nebo udatný.

SVATÝ MEDARD (Medardus)
Medard z Nyonu se narodil v Salency Francii v bohaté rodině,

asi kolem roku 472.

Otec byl francký šlechtic a matka gallská římanka.

Vybral si duchovní dráhu a v roce 505 přijal kněžské svěcení.

Ve svém rodišti se svému povolání věnoval poctivě a obětavě,

a tak ho kolem roku 545 arcibiskup sv. Remigius povolal na biskupský stolec

do Nyonu(město severovýchodně od Paříže)

a zároveň taky řídil diecézi v Tournai.

Pověst o jeho svatosti, řečnickém talentu

a hlavně obrovské empatii k chudým se rozšířila po celé severní Francii.

Je patronem sedláků i vinařů. Rolníci jej vzývají za suché počasí při senách.

Legenda o sv. Medardovi totiž vypráví, že když byl Medard v chlapeckém věku,

zastihla ho v polích bouře a liják.

V té chvíli se nad něj snesl obrovský orel,

který ho svými roztaženými perutěmi ochránil před promoknutím.
Prý proto, že Medarda často zobrazovali s úsměvem,

je považován i za patrona proti bolestem zubů,

ale také proti horečce a choromyslnosti.
Medard byl velmi ctnostný člověk a o to samé usiloval i u svého lidu.

Zavedl takzvané růžové slavnosti.

Jakási komise vybírala dívku,

která byla v kraji v uplynulém období nejpracovitější,

nejhodnější k rodičům a nejlaskavější ke svým bližním.

Dotyčná pak dostala korunku z bílých růží a 12 tolarů,

což byl celoroční výtěžek "přídělu půdy", který náležel k Medardovu úřadu.
Po bohoslužbě následovala veselice v mariánském duchu.

Slavnost se pak konávala poctivě po staletí a rozšířila se i na Moravu.

Tam se konávala do r. 1795 v Mikulovickém panství,

kde nejhodnější chudá panna dostávala k věnci 150 zlatých

a měla je pak jako věno i s úroky.
Medard zemřel r. 560

a po jeho smrti dal král Chlothar I. (vládl v létech 511 - 561)

zřídit v Soissons, městě franckých králů,

opatství s nádherným kostelem

ve kterém byly Medardovy ostatky pietně pochovány.

Klášter přijal jméno po Medardovi,

dodnes zůstala zachována krypta.

V roce 1356 Karel IV. získal pro pražský chrám rámě z těla sv. Medarda,

takže u jeho ostatků můžeme prosit i ve své vlasti.

Medardovské období

Samotné medardovské období obvykle trvá do prvních srpnových dnů

a rozpadá se na pět tradičních dešťových vln,

které naši předkové označovali jako deště vítské(15.června),

svatojánské(24.června), prokopské (4.července),

magdalénské(22.července) a petrské(1.srpna)

A protože u nás souvisle od Medarda čtyřicet dní v celku snad ještě nepršelo,

Pravděpodobně se počet dní do pranostik dostal podle biblické potopy světa,

která trvala čtyřicet dní a čtyřicet nocí.

Zdroj:čerpáno z internetu

💦💧💦💧💦💧💦💧💦💧💦💧💦💧💦💧💦💧💦💧💦💧💦💧💦💧💦💧💦💧💦💧💦