🕯️Památka ...

... zesnulých, lidově Dušičky 2.11.

V tento den se v kostelech konají zádušní mše a věřící se za mrtvé modlí, neboť podle křesťanské víry duše zemřelých se v očistci očišťují z hříchu pozemského života. Jejich utrpení pak lze modlitbami, zádušní mší a konáním milosrdných skutků zmírnit. Podle lidové tradice duše zemřelých v předvečer svátku vycházejí při večerním zvonění z očistce, aby si v noci odpočaly od svých útrap, vracejí se ke svým blízkým, do domu, kde působily za svého pozemského života. Při ranním zvonění se vracejí zpět.

Dušičky jsou podle katolické terminologie svátkem Všech věrných zemřelých. Svátek se začal slavit v roce 998 ve francouzských klášterech benediktinů, kde ho ustanovil jejich opat Odilo a odtud se šířil do dalších zemí křesťanské Evropy a roku 1300 byla údajně schválena v Římě. V Aragonii toho dne začali kněží slavit tři mše svaté za zemřelé. Papež Benedikt XIV. tento zvyk potvrdil r. 1748. K rozšíření na celou církev došlo až v roce 1915.

K určení těchto vzpomínkových svátků na počátek listopadu měla církev dobrý důvod, překrýt tak pohanské zvyky a rituály, které se zejména v tomto čase vztahovaly ke světu zemřelých. U nás se ve starých slovanských zvycích udržovaných ve starších dobách a místy i v 19. století, se na dušičkových hrobech k uctění nebožtíků symbolicky hodovalo nebo se ponechal na hrobě díl pokrmu.

Svátek zemřelých ctí nejen věřící, ale málokdo opomene na hřbitově zapálit svíčku, a tak tisíce plamínků na chvíli prosvětlí ponurost dušičkového podzimu. Podle staré víry dušička svou cestu najde v temnotě noci právě podle rozžatého světýlka. Památka zemřelých je největším svátkem vedle Vánoc, který v Česku „slaví“ jak křesťané, tak i nevěřící a to vzpomínkou, s láskou vyzdobených rodinných hrobů či zapálením svíčky. Pro katolíky znázorňují živé květiny víru ve věčný život a mají demonstrovat přesvědčení, že život hrobem nekončí. Hořící svíce mají symbolizovat přítomnost zmrtvýchvstalého Krista, stejně jako o Velikonocích nebo při mši.

Nemůže-li stará osoba na Dušičky na hřbitov, slavívá slavnost za zemřelé aspoň v domácnosti. Večer na Dušičky přilepí rozžaté svíčičky po stole, při každé jmenujíc dušičku, za kterou ji rozsvěcuje. Ke konci přilepí ještě několik beze jména, řkouc: »Ty ať hoří za ty, na něž nikdo nepamatuje.«"

- Pověra o nahlédnutí do budoucnosti:

O dušičkách se o půl noci otevírají všechny hroby a mrtví v rubáších jdou průvodem do chrámu modlit se při službách Božích, jako za živa. „Pouhým zrakem jich však nelze spatřit. Když si však vezmete nahnilé prkno z rakve, kterou hrobař naposledy vykopal a ve stoje o půl noci se dírkou, vyraženým sukem utvořenou, na hřbitov se budete dívat, uzříte všechny zemřelé až do desátého kolena. Ale nejen zemřelé, nýbrž i všechny ty, kteří v příštím roce až do dušiček na věčnost se odeberou.“ Tolik z vyprávění venkovana Vávry z roku 1863.

- Dušičkové pečivo:

Na tyto svátky se také peklo pečivo „kosti svatých“, bochánky či rohlíky ve tvaru kostí. V jižních Čechách ještě na počátku 20. století chodili koledníci na Dušičky prosit o toto pečivo. V okolí Českého Krumlova nazývali tuto koledu „chodit po rohlíkách“. Pečivem „dušičkami“ se obdarovávali chudí, pocestní a žebráci u kostela. Na území jihočeského Doudlebska se pekly tzv. všesvaté rohlíky, nebo všesvaté dušičky, toto pečivo bylo větší než jinde.

- Prapůvod svátku je v keltské tradici:

V noci z 31. října na 1. listopadu slavili Keltové konec léta a nový rok svátkem Samhain. Ten byl podle keltské tradice časem, kdy se duše zesnulých vrací domů a jejich příbuzní jim svítilnami z vydlabaných řep pomáhají na cestě do podsvětí. Na ochranu před zlými duchy se lidé převlékali do hadrů a malovali si obličeje. Keltové také věřili že se v tento den duše zemřelých přijdou ohřát, proto zakládali ohně, dnes už se jen symbolicky zapalují svíčky. Svátku Samhain je svou podstatou a znaky nejvíce podobný svátek Halloween slavený večer 31. října.

Zdroj: ceskezvyky

🕯️🕯️🕯️🕯️🕯️🕯️🕯️🕯️🕯️🕯️🕯️🕯️🕯️🕯️🕯️🕯️🕯️🕯️🕯️🕯️🕯️🕯️🕯️🕯️