🍮Jak ...

... bábovka ke jménu přišla.

Bábovka patří k nezdolným klasikám pečených moučníků, v mnoha případech nám připomene dětství a prázdniny u babičky. Podává se nejen při svátečních příležitostech, ale potěší naše srdíčka a mlsné jazýčky i když je upečená jen tak, pro radost.

Péct ji lze z mnoha těst od piškotového až po třené, které patří mezi nejoblíbenější. U nás se nejčastěji připravuje dvoubarevná – se světlou a tmavou částí, přičemž tmavá část je tvořena z těsta obvykle barveného kakaem, místy se pekla bábovka maková. V některých oblastech se do těsta před pečením přidávají rozinky, mandle, kandované ovoce, kokos či kousky čokolády. Bábovka se připravuje ve stejnojmenné speciální formě, která dává pečivu typický tvar s otvorem uprostřed, a dekoruje se posypáním moučkovým cukrem.

Kde přesně se bábovka vzala, není tak docela jasné. V zemích, jako jsou Česká republika, Slovensko, Rakousko, Polsko a Německo se ale připravuje již stovky let. První zmínky o ní se objevují již ve spisech z 15. století. Jisté však je, že bábovka byla původně jen forma, pekáč na pečení a že hotovému pečivu se říkalo bába. V bábovce se tedy pekla bába. Ostatně byla to nejen tato bába, ale také semlbába, tedy jak spisovně říkáme, žemlovka. Původ slova však může pocházet z polského slova bába, v překladu dětské jídlo.

Když slyšíme slova bábovka a bába, napadne nás otázka po souvislosti mezi druhem pečiva a starými ženami. Vznikají pak teorie, jak by bábovky a matky našich rodičů mohly souviset. Někteří soudí, že jde o jídlo, které starým ženám chutná. Jiní říkají, že babičky bábovky rády pečou. Třetí, podloženější, teorie praví, že původní bábovka, tedy forma na pečení, mívala podobu obličeje staré ženy. V Etymologickém slovníku jazyka českého J. Holuba a F. Kopečného se naznačuje, že toto pečivo mohlo dostat takové jméno proto, že se obvykle předkládalo během porodu porodním bábám, babičkám, jinak řečeno babicím. Samozřejmě, že všechno může být jen teorie, ale jisté je, že bábovka se pekla jen ke zvláštním příležitostem a jednou z nejčastějších byla návštěva „kouta“ tedy místa v koutě světnice, kde odpočívala šestinedělka.

Takto se příprava na návštěvu do "kouta" popisuje v dobových textech:

Stane-li se a hospodyně strojí v příbuzenstvu nebo sousedství do „kouta", tu hledí, aby se každá co nejlépe „nechala vidět". Zabije se slepice a uvaří s nudlemi, jiná se nadije krupičnou nádivkou a upeče, k této se uvaří suché švestky; pak se upeče bábovka a koláče nebo koblihy, někde dají udělati u pekaře věnec z těsta, i nějaká láhev rosolky ovšem neschází. Kmotře nebo kmotru odslouží se pak koutnice „vazným", pošle jim totiž k svátku pečivo a kořalku.

Bábovka se peče z nejlepší mouky, na niž mají v každé řádné domácnosti zvláštní formu hliněnou; moderní formy plechové netěší se valné oblibě, protože se v nich pečivo snadno připálí. Má-li bábovka býti dobrá, aby se „jen rozsejpala", nesmí hospodyně šetřiti smetany, másla a vajec; čím více toho obětuje, tím chutnější jest její výrobek. A šetřiti tu není na místě již proto, že bábovka se dělá málokdy, jsouc vlastně pečivem příležitostným. Hospodyně ji dává např. darem k jmeninám, veze ji s sebou, jak již řečeno, jede-li návštěvou někam, kam se zřídka dostane, posílá ji, chce-li někoho zvláště uctíti a podobně. Do bábovky dávají nejčastěji mák nebo skořici s cukrem a hrozinkami, někdy též rozstrouhaná jablka. Bábovka do formy se peče jen někdy darem „do kouta“ nebo „vaznýho“ kmotrům anebo na svatbu. (1892)

Jak vzniklo pojmenování bába?

Staří Slované slovem bába označovali nejen staré ženy, bába pro ně byl i duch, mýtická postava, která měla na starosti úrodu. Bába byla dárkyně úrody, takže i mraku přinášejícímu déšť, tedy úrodu, se říkalo bába. Místo na obloze, odkud obvykle přicházely deštivé mraky, byl pro naše předky babí kout. Úroda a porod, nový život, bába přináší novou úrodu, nový život. Tady je možná souvislost mezi bábami na obloze a u porodů.

Čerpáno z ceskezvyky .cz

🍮🍮🍮🍮🍮🍮🍮🍮🍮🍮🍮🍮🍮🍮🍮🍮🍮🍮