... žila mravenčí dělnice, která nebyla nijak výjimečná, ale měla jednu neobvyklou vlastnost – soucit s ostatními. Vždy pomáhala unaveným mravencům, zvedala ty, co upadli, a opravovala poničené tunely. Ostatní si na její pomoc zvykli a brali ji jako samozřejmost. Mravenec pracoval dnem i nocí, pomáhal ostatním, i když byl sám unavený, a neustále si opakoval, že to brzy bude lepší.
Jednoho dne se však mravenec zhroutil pod tíhou veškeré práce a starostí. Ostatní mravenci si jeho nepřítomnosti zpočátku nevšimli, ale brzy jim začala chybět jeho pomoc. Teprve tehdy si uvědomili, jak moc pro ně znamenal. Marně ho hledali, až jim starý mravenec řekl, že odešel, protože jeho práci nikdo neocenil. Mravenci si uvědomili svou chybu – nikdy se mravence nezeptali, jak se cítí, a brali jeho pomoc jako samozřejmost.
**Ponaučení:**
V každém kolektivu jsou lidé, kteří se obětují pro druhé, pomáhají a usnadňují jim život. Často se však stává, že si jejich práce nevšímáme, dokud neodejdou. Proto bychom si měli všímat lidí kolem sebe a ptát se jich, jak se mají a zda nepotřebují pomoc. Nikdy nevíme, kdy naše slova mohou něco změnit.
Zdroj: Internet
🐜🐜🐜🐜🐜🐜🐜🐜🐜🐜🐜🐜🐜🐜🐜🐜🐜🐜🐜🐜🐜🐜🐜
Hezké a pravdivé.
OdpovědětVymazatMěj pěkný den, Libuško !
Hanka
Obrovské poučení! V běhu života bereme něčí pomoc jako samozřejmost, aniž bychom ho potěšili uznáním aspoň dotazem, jak se cítí a jestli zase on nepotřebuje pomoc. Někdy i ve fungujících vztazích. I o přátele je třeba pečovat, myslet na ně.
OdpovědětVymazatDěkuji za připomínku a přeji co nejlepší den :-))
Jak pravdivé... pozdravy do Kožuškova... Alena
OdpovědětVymazat