... po valašsku –
jak to bývalo kdysi.
Na Dušičky se dřív na Valašsku nezapalovaly jen svíčky na hřbitově, ale i v chalupách.
Lidé věřili, že se v tu dobu duše zesnulých vracejí domů, aby se podívaly, jestli je jejich rodina v pořádku.
A tak se nechávalo trochu chleba na stole, voda v hrnku a oheň v kamnech se nehasil, aby duším nebyla zima a měly světlo, podle kterého najdou cestu.
Nebyl to čas smutku, ale vděčnosti a ticha.
Rodiny se zastavily, pomodlily, povyprávěly si o těch, kteří už tu nejsou.
A děti se učily, že vzpomínat neznamená plakat, ale držet v srdci to, co bylo dobré.
Dnes už možná nechystáme krajíc chleba, ale plamínek svíčky na hrobě nebo doma má pořád ten samý význam — světlo, které spojuje světy.
Možná si večer před "Dušičkami " taky zapalíte svíčku a budete vzpomínat.
V tichu, v myšlenkách na ty, kteří vás naučili být tím, kým jste.
Zdroj:Internet
🕯️🕯️🕯️🕯️🕯️🕯️🕯️🕯️🕯️🕯️🕯️🕯️🕯️🕯️🕯️🕯️🕯️🕯️🕯️🕯️🕯️
