Chtěla bych vám napsat něco o tom mém psaní.
Nikdy jsem nebyla žádný spisovatel a ve škole spíše průměr.
Šla mi spíš matematika.
Jednou jsem měla při slohové práci z pekla štěstí.
Chodila jsem asi do sedmé třídy.
Naše škola se stěhovala do vedlejší nové budovy.
Neúčastnila jsem se toho, protože jsem byla v tu dobu nemocná.
Když jsem se po nemoci vrátila, spolužáci mi hned vykládali co se při stěhování dělo za srandy.
Taky jsem se dozvěděla,
že jsme na ten den měli mít slohovou práci z názvem "Jak jsme stěhovali školu".
Bohužel jsem žádnou slohovku neměla.
Učitelka z ČJ mně moc v oblibě neměla a taky neuznávala,
když někdo marodil a po nemoci nedonesl domácí úkol.
Měli jsme se přece informovat.
Když jsem si to uvědomila popadla jsem sešit a začala jsem fofrem psát,
abych ji nedávala záminku k dalšímu jejímu řvaní.
Ona totiž po nás tak ječela, že to slyšeli i ve vedlejší třídě a to kvůli kravinám.
Když přišla na hodinu, museli jsme se postavit, ale to asi bylo v té době všude.
Chodila po třídě a ječela, "zákryty",
museli jsme stát v pozoru v zákrytech a nikdo nesměl vyčuhovat.
Brrr jak si na ní vzpomenu, ten její ječák slyším i teď.
Ale to jsem nějak odbočila, tak k mé slohovce.
Uvědomila jsem si co bude zase za cirkus a začala jsem v rychlosti psát co mi slina na jazyk donesla.
Psala jsem a stihla jsem to asi za deset minut.
Vzpomněla jsem si,
jak nám úča vždycky říkala,
ať ve slohových pracích používáme hodně přímé řečí.
Sešit jsem měla samou uvozovku a doufala jsem, že se Kučerce zavděčím.
Dopisovala jsem úlohu a už jsem slyšela
-"posbírejte pod sebou papírky, zákryty, Kadrnožková vyčuhuješ, pěkně do zákrytu ...."
Úkol jsem stihla a odevzdala.
V další hodině ČJ přinesla úča opravené slohovky.
Jeden sešit si nechala na stole, byl to ten můj.
Už jsem slyšela zase ten ječák, jak jsem nesvědomitá ...
ale nic takového se nestalo.
Řekla, že nám přečte nejlepší slohovou práci.
Prý jedna z mála jsem používala přímou řeč a moc se jí to líbí,
jenom úprava mohla být lepší.
Jakápak úprava v těch fofrech, byla jsem ráda, že jsem to stihla.
Měla jsem jedničku jako bič. Příma řeč zabrala.
Taky jsem ocenila, že na mně nikdo neprásknul,
když jsem slohovku psala až před vyučováním.
Byla jsem z toho docela vedle s takovým oceněním od Kučerky jsem nepočítala.
Chyby prosím přehlížejte, vždyť jsem psala,
že jsem nebyla žádný premiant a na slohové práce už vůbec ...
Vždyť to bylo jenom mých pět minut slávy ...
Děkuju všem, kdo dočetl až do konce
A jsem moc ráda, že ke mně chodíte
🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞
