Cesta ...

... na poštu

V neděli nám připadlo trochu sněhu

a v noci to přimrzlo.

Pondělní ráno se začalo škrábat z mraků sluníčko, ale pořád bylo pod nulou.

Vydala jsem se po osmé hodině na poštu a vzala sebou foťák.

Cesta byla letošní zimu poprvé posypaná,

předtím to nebylo třeba, sníh vždycky hned odtával ...

Obloha se krásně modrala ...

Na druhé straně vstávalo sluníčko a krásně se usmívalo na svět.

Už se blížím ke škole ...

Vezmu to zkratkou, kolem školy ...

Přejdu dětské hřiště u školy,

je mi docela líto, že už nechodím pro Matyho a Marečka do družiny.

Hold kluci už vyrostli, Mareček už chodí do města

a Maty má školu v Novém Jičíně kam se odstěhovali.

Ještě přejdu fotbalové hřiště ...

Mrknu zpět na školu ...

A jsem u pošty.

Vedle u kapličky je na stromě ozdoba v podobě žlutého pytle na plasty,

vítr tu pěkně úřadoval.

Šlo se krásné, sníh křupal pod nohama, to mám ráda.

Kam jsem šla z pošty to vám povím zase někdy příště.

Pohodový den a děkuju, že jste ke mě zašli a pobyli.

🍀🍀🍀🍀🍀🍀🍀🍀🍀🍀🍀🍀🍀🍀🍀🍀🍀🍀🍀🍀🍀🍀🍀

Okénko do kuchyně 146.

Polívku si dáme dnes rajskou s rýži.

Druhý chod budou kuřecí plátky na mexickém koření ...

... s bramborem a domácí tatarkou.

Ke kávě byla bábovka.

I když nevypadá nic moc byla brzy pryč,

proto jsem ji nestihla vyfotit rozkrojenou.

Byla s kandovaným ovocem, rozinkami a politá citrónovou polevou ...

Děkuju, že jste nahlédli do okénka

a mrkli co jsme měli dobrého k obědu.

Pěkný úterní den přeje

🍩🍩🍩🍩🍩🍩🍩🍩🍩🍩🍩🍩🍩🍩🍩🍩🍩🍩🍩🍩🍩🍩🍩🍩

Vtipy na čtvrté lednové pondělí

Chlapeček vypráví, jak to bylo na procházce s tatínkem:

"Jeli jsme autobusem. Pak nastoupila nějaká mladá paní.

Tatínek řekl, abych vstal, aby si ta paní mohla sednout."
"Tak je to správné, drahoušku. Dámám se musí vždycky uvolnit místo."
"Ale já jsem seděl tatínkovi na klíně!"

💥 

Kouří chlap na balkoně ve druhém patře cigaretu,

pohoda klídek a najednou si všimne, že mu po zábradlí leze šnek.

Tak ho zcvrnkne dolů, típne vajgla a jde dovnitř.

Za dva roky zvonek, chlap otevře dveře a tam šnek -

"Tak to si po*ral frajere."

💥

Dva lenochodi sedí nehybně na větvi stromu.

Sedí tak tři dny, když jeden začne pomalu otáčet hlavou.

Ten druhý si toho všimne a říká: "Ty vole, co stresuješ?"

💥

Manželé sedí u stolu a večeří.

Žena si na blůzku ukápne trošku omáčky

a vykřikne: "To jsem ale prase!"

Muž přikývne: "No a ukápla sis na blůzu trochu omáčky."

💥💥💥💥💥💥💥💥💥💥💥💥💥💥💥💥💥💥💥💥💥💥💥💥

Nedělní kočičiny

"Ne, ne, koberec nemám rád natažený ..."

" ... krásně si ho pomuchlám a potom si lebedím ..."

"... to je jiné poleženíčko i když se to paničce moc nelíbí"

"Na zádech se válím nejraději, to je bašta ..."

Lednička, ta je jenom moje, nikoho k ní nepustím ...

teda pustím, jenom paničku, aby doplnila šunčičku.

"Tady mě načapala, prý si brousím zuby na ptáčky v budce.

To není vůbec pravda, já je mám rád."

"Tak jsem ji trochu zapozoval a mám od focení na chvíli pokoj."

"Cvalík využil situace, že nespím a už se mi válí po gauči, no to to."

"Ještě ho chvilku nechám, ať si to užívá,

ale jde na mě únava, taky si půjdu schrupnout, vejdeme se tam oba."

Krásnou a pohodovou neděli

a taky Vám moc děkuju,

že jste se na nás přišli podívat.

💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖

Špacír do města

Dáme si dnes ještě jednu, zase podzimní procházku,

tentokrát do města do nákupního centra.

Byla neděle a my jsme se vydali na cestu.

Do města jsme jeli autobusem

a k nákupnímu centru na okraji města jsme došli po svých.

Nešli jsme vlastně nic nakupovat,

ale jenom na čumendu a projít se.

Nakonec jsme koupili pár věcí k vánocům,

ale nic těžkého, proto jsme šli zpět pěšky.

Šli jsme přes kopec zvaný Obora

a až tam jsem si vzpomněla, že mám sebou foťák.

Sluníčko už zapadalo ...

Všude zase spousta listí, Obora je listnatý lesík ...

Musíme přejít dvoje koleje,

jedny na Ostravu a druhé na Rožnov pod Radhoštěm ...

První kolej směr Ostrava, vlak jede přes naší dědinu, ale nestaví tam, 

druhá zpět k Valmezu na nádraží ...

Tady vede první kolej do Rožnova

a druhá samozřejmě k valmezáckému nádraží.

U koleji byly taky k mání boty, že by vypadly z vlaku.

Sprejeři jsou všude ...

Procházíme uličkou, která se nejmenuje Pod Oborou,

jak by se čekalo, ale Podhoří ...

Pomalu se blížíme k Lídlu, už je pěkně vlezlá zima, jak zašlo sluníčko.

V dálce se mi zdá, že vidím známou bundu, známé auto ... no jasně je to snacha,

ukládá nákup do auta.

Jak už jistě tušíte, zpět jsme se od Lídlu vezli autem.

Ušli jsme toho, ale hodně i pěšky, byla to krásná procházka.

Musíme si ji zopakovat, abych vyfotila cestu celou,

snad zase nezapomenu, že mám v batohu sebou foťák ...

Príma den a děkuju, že jste se prošli s námi.

🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟

Kde jsme to minule skončili ...

Jo, už vím, na zpáteční cestě z návštěvy domů

a zrovna u toho plotu, kde se pásly ovečky.

Obilí se ještě v červnu krásně zelenalo ...

Jelikož už bylo docela dost hodin na to,

aby se Alička vzbudila a domáhala se svačiny,

vzala jsem to zkratkou, přes louku a les.

Na cestě pod starou borovicí bylo spoustu napadaných šišek,

To jsem si nemohla nechat ujít a fotila, Alička to chápala a spala, dál.

Vcházíme do lesa a odtud už je to k nám domů jenom skok.

Už je vidět náš smrk a jsme z výletu doma.

U branky už čeká Aličku bráška na kole ...

Aličku jsem nakrmila a ta si pak spokojeně hrála ...

Tady byla ještě malá žabka v červnu měla teprve 4 měsíce.

To je konec moji výpravy za Maruškou na zahrádku.

Príma den přeju

a děkuju všem, co došli až na konec mého článku na pokračování.

⛄⛄⛄⛄⛄⛄⛄⛄⛄⛄⛄⛄⛄⛄⛄⛄⛄⛄⛄⛄⛄⛄⛄⛄⛄⛄

Pokračujeme ...

... ve vyprávění o cestě za Maruškou na zahradu.

Zahneme doleva a pokračujeme do dosti velkého kopce ...

Jdu tady poprvé po levé straně jsou zahrádky s chatičkami,

Připadá mi to tu dost soukromé, tak mě tu nikdy nenapadlo zajít ...

Konečně jsem i s kočárkem dofuněla na kopec,

to je pánečku výhled ...

Chvíli mi trvalo, než jsem našla branku s vchodem k chatám.

Na druhé straně cesty začíná les,

bohužel dosti vykácený, ale už se tam i zelenají nové mladé stromečky.

U Marušky na zahrádce jsem nefotila,

zahrádku znáte z jejího blogu.

🍀

Dostala jsem výbornou kávu a něco dobrého k ní.

Seděly jsme pod slunečníkem a povídaly a povídaly ...

Hrozně to u ní uteklo, Alička celou dobu spala

s Maruškou se príma povídá a čas letí.

Rozloučily jsme se, šla mě ještě doprovodit k brance a pořád bylo co povídat ...

Alička už měla dostat svačinu a já s ní byla tak daleko.

Pořád spinkala, ona ví, že babička si ráda splkne.

Tady byla ještě maličká, měla 4 měsíce, teď už bude mít za pár dnů rok.

Vydala jsem se tedy na zpáteční cestu.

Zase jsme míjely balíky sena ...

Dál už jsem se vydala jinou cestou, než kterou jsme přišly ...

Vidím, že dnes ještě domů nedorazíme.

Příště budeme v cestě poračovat a to už domů určitě dojdeme ...

Príma den

a děkuju, že jste se mnou zase absolvovali kus procházky

a návštěvu u kamarádky.

🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟