🎄Dostala jsem ...

✨✨

... od ježíška kalendář.

Takže příští rok vám budu dávat každý měsíc,

 kromě Kamily Skopové i obrázky a počteníčko od Kláry Trnkové.

Zdroj: Kalendář Kláry Trnkové

🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄

✨Na Štěpána

Opět článek z mých začátku blogování r.2014

 

Koleda, koleda Štěpáne ...

✨✨✨✨✨✨✨

Svatý Štěpán byl ohnivým vyznavačem a šiřitelem Kristova učení,

za to byl také obviněn a ukamenován.

Štěpánovi jsou zasvěceny četné chrámy.

Šíření svatoštěpánského kultu po Evropě dosvědčuje 

již roku 449 zasvěcení katedrály v Arles,

jméno sv. Štěpána nesou i katedrály v Litoměřicích, ve Vídni

 a na mnoha jiných místech.

Štěpán se mimo jiné uctívá jako patron Říma (kde je od roku 585 údajně pohřben v chrámu San Lorenzo fuori le Mura), kameníků a zedníků (kvůli způsobu své popravy) nebo šťastné smrti.

Znázorňuje se s jáhenskými a mučednickými atributy,

jeho hlavním atributem jsou kameny.

V českých zemích byl dnešní den spojen s odchodem čeledínů

 a děveček ze služby.

Ti dostávali na odchodnou zvláštní koláč,

tvořený třemi spletenými prameny do kruhu a ozdobený ořechy,

rozmarýnem a pentlemi.

🎄🎄🎄

Svátek sv. Štěpána byl spojen s tradiční vánoční koledou -

ta kdysi souvisela s magickými pohanskými obřady.

Věnovala se jí velká pozornost,

protože z darovaných předmětů se soudilo, co na koho čeká.

Křesťanství však postupně vytlačilo pohanské obřady a z koledování se stala zábava dětí

a skrytá žebrota dospělých.

V tento den by se také měly vzájemně navštěvovat rodiny přátel

a známých a vyměňovat si dárky

a přát mnoho zdaru a úspěchů.

Nezapomeňte jít koledovat.

Zdroj: Internet

🎄🎄🎄🎄🎄

Pohodový druhý svátek vánoční

Přeje

✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨

🎄Boží hod ...

... vánoční, zvyky a tradice

První svátek vánoční neboli Boží hod, který připadá na 25. prosince, by nám měl podle křesťanských tradic připomínat den narození Ježíše Krista. Podle Bible se tak stalo v Betlémě ležícím nedaleko Jeruzaléma, kam putovala i dívka Marie se svým snoubencem Josefem kvůli sčítání lidu. Již ve 4. století určila starokřesťanská církev na tento den Ježíšovo narození, aby vytvořila protiváhu starším pohanským slavnostem "nepřemoženého slunce", které se připomínaly u příležitosti zimního slunovratu. Poprvé byla slavnost Narození Páně slavena jako samostatný svátek dne 25. prosince roku 336 v Římě.

A proč vlastně Boží hod? Je to jednoduché. Nejenže "hod" znamená hostinu, ale s východem hvězdy na Štědrý večer skončil půst, který tradičně trval celý advent. Proto k Božímu hodu patří také dobré jídlo. V ten den se vždy připravovalo to nejlepší, co domácnost měla, a to byla často dozlatova upečená husa nebo kachna se zelím a knedlíkem. Nebo se pojídalo maso z prasat, které se zabíjelo před svátky.

Pokud budeme vysvětlovat pojmenování Boží hod vánoční z té duchovní stránky, tak se pojmenování ujalo z důvodu, že lidí mnohem častěji než kdy jindy "slavili duchovní hody", protože přicházeli do kostela a přistupovali ke svatému přijímání. Jiní autoři tvrdí, že jde pouze o pojmenování "času zvláště zasvěcenému Bohu". Tímto dnem také začíná osmidenní cyklus oslav narození Ježíše Krista.

Tento den měl probíhat v klidu a lidé měli zbožně rozjímat a bývalo zvyklostí zajít do některého z kostelů ve kterých jsou od Štědrého dne vystaveny jesličky na mši, které se říkalo ,,hrubá“. V kostele bývalo plno, a zvláště ve vinařských krajích dávali přítomní věřící obzvlášť bedlivý pozor, ozáří-li slunečko pana faráře, neboť to bylo neklamným znamením, že se urodí hojnost dobrého vína. Kolem třetí hodiny odpolední se v kostele slavily zpívané božíhodové nešpory a četly se pasáže z evangelií, které o narozeném spasiteli vypovídají.

Na Boží hod vánoční se nepracovalo ani v domácnostech, byl to den oslav v rodinném kruhu. Ráno všichni čekali v peřinách, až vstane hospodář, což mělo zajistit dobrou úrodu. Světnice se nemetly, ba ani lůžka nestlala a pokud by vyhasl oheň, bylo přísně zakázáno pokoušet se o jeho rozdělání. Nebyla to lenost hospodyň, nýbrž veliký strach před znesvěcováním svátku. Vždyť dokonce i dobytku zavazovali huby, aby přežvykováním tento sváteční den se neznesvěcoval. V tento den se většinou nechodilo ani po návštěvách, poněvadž všude se hroužili hospodáři do zbožného rozjímání. Když však někdo do stavení přišel, měl přinést koledu a vinšovat:

✨„Vinšuju vám šťastné a veselé svátky Krista Pána narození, co jste si na milém Pánu Bohu vyžádali, menší hříchy, větší radost a po smrti království nebeské. Pochválen buď Ježíš Kristus!“✨

Podle toho, kdo přišel na první návštěvu, tak se usuzovalo, co se bude dít v příštím roce v hospodářství: Vešel-li jako první do stavení muž, měli mít v hospodářství samé beránky a býčky, vstoupila-li jako první žena, měly se rodit samé ovečky a jalovičky. S mladým člověkem přicházelo štěstí, se starým neštěstí. Dítě nebo děvče znamenalo štěstí, svobodný chlapec veselost, těhotná žena nemoc. V některých vsích se magie prvního příchozího udržovala již na Štědrý den.

Na Chodsku se nesmělo chodit na hyjtu, návštěvu. Pokud přece jenom někdo přišel, pohostil se, ale žádné „světské" řeči se nevedly. V mnoha rodinách se nejedlo maso, ale jen smetanová omáčka s knedlíky, na Chodsku zvané buchty.

Věřícím Šumavanům nebyla nijakou prázdná fráze prosebná slova otčenáše: „… a odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům.“ Doma se neuklízelo, postele se nestlaly, pokoje ani zápraží se v tento den nemetly, nechodilo se ani po návštěvách a přišel-li přeci někdo, měl přinést koledu a popřát veselých a šťastných svátků narození Pána Krista a již druhý den začínala koleda ...

🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄

🌟Přání z Kožuškova

🌟🌟

🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟

🎄Jak přijímat ...

✨✨

... dárky radí František Nepil

Vyprávěnka laskavého spisovatele Františka Nepila,

 která kdysi zazněla v rozhlasovém pořadu Dobré a ještě lepší jitro,

 vás uvede do umění přijímání dárků.

S jeho radami budou vaše Vánoce dobré a ještě lepší.

Komu se nechce číst, 

může si poslechnout přímo hlas pana Nepila. 

Poslouchám milé rady každý rok a ještě se mi to neomrzelo.

Pan spisovatel měl pohádkový hlas.

Mám ráda jeho vyprávění, 

když čtu jeho knížky slyším jeho hlas,

jako by mi je četl on.

Tak vidíte. Máme zase Vánoce, jak když je člověk vymaluje. A hlavně jsme moudřejší a chytřejší. Už víme, jak to uděláme napřesrok. Víme, že napřesrok většinu dárků seženeme mnohem dřív. Ano, tak se to má dělat. Kupovat dárky v září a říjnu, když má člověk po dovolené spoustu peněz, kdy má v jedné krabici od bot samé pětistovky, v druhé samé stovky a ve třetí dvoustovky. Musíte mít ovšem na paměti, že sehnat dárky a položit je pod stromeček, to není všechno. Toho druhého nejčastěji připravujete o radost totiž tím, jak dárky od něho neumíte přijímat. Přijmout dárek je podobné umění jako balet nebo rozhoupání zvonů. A podobný obřad jako přijímání do šlechtického stavu, uzavření manželství nebo otvírání studánek. Vždyť si uvědomte, že někdo na vás myslel, že si lámal hlavu, co by vám udělalo potěšení, že si utrhl od úst a že je celý nesvůj, jestli vám ten dárek udělá alespoň takovou radost, jako jemu dělal starost.

Především si musíte Štědrý večer zorganizovat tak, že vyzvedáváním dárků zpod stromečku někoho pověříte. Když vám stojí stromeček na podlaze, pověřte tím někoho, kdo je jako proutek a komu to shýbání, dřepy a vstávání nedělá potíže. Pokud máte stromeček na stole, může tuto funkci zastávat i někdo, kdo nemůže nic dopnout. A taky musíte mít někoho, kdo se umí po štědrovečerní večeři nepozorovaně vytratit a udělat cililink v předsíni nebo v pokoji. Musí to být ten, kdo má nejvyjevenější tvář, nebo ten, kdo umí hodně užasle strčit hlavu do dveří a říci: "Víte, že tady byl Ježíšek?" Na to vy musíte stejně užasle zakroutit hlavou a odpovědět: "Opravdu?" nebo "No ne!" 

nebo cokoliv jiného vhodného. Ale vhodného! 

Je přeci svatý den, tak žádné klení nebo něco takového.

Nu a pak se odeberete ke stromečku k tomu nadílení. Až dostanete dárek, nezačínejte ho honem honem rozbalovat, jako by bylo samozřejmé, že máte dostat vlastně všechno, co je pod stromečkem. Nejdříve se zeptejte: "Cože? Tohle je pro mě?" Pak si přečtěte jmenovku a řekněte: "Vidíte, že to není pro mě." A když vám budou říkat: "Je, je, je..." Přečtěte si ještě jednou jmenovku a opravte se: "Ba jo, je to pro mě." Mějte totiž na paměti, že předehra ku spatření dárku je více vzrušující než jeho vlastní prohlížení. I když je tedy jasné, že dárek je opravdu váš, nesmíte se na něj vrhnout,

 jako nedočkavý hafan na hozený kousek klobásy. 

Kruťte nad ním ještě chvilku hlavou se slovy: "To jsem blázen, co to může být?!"

Ani nadále však nepospíchejte. Mašličku rozvazujte pomalu a stočte si ji do klubíčka s tím, že tak pěknou stužku si musíte schovat na příští Vánoce. Přesně totéž pak uděláte s papírem, ve kterém je dárek zabalen. A teprve pak přijde chvíle, na kterou čeká dychtivěji dárce než obdarovaný. Otevřete krabičku a vyjměte dárek. Nezapomeňte, že tento okamžik je úplně nejdůležitější. Nechoďte mi tedy na oči, jestli řeknete jenom: "Aha, voda po holení." nebo "Aha, násada na kosu." či "Aha, klobouk." Naučte se nejdříve nevěřícně vydechnout: "Neee..." A po třech vteřinách rozsvítit oči a dodat třeba: "Voda po holení. Jak víte, že ji tak potřebuju?" Potom si dárek prohlížejte ze všech stran, nechte si ukázat, jak se rozšroubuje klobouček, aby tekla, několikrát se pocmrndejte a několikrát dárek pochvalte. Pak za něj Ježíškovi hezky poděkujte, a než dostanete další, pěkně si ho třeba i beze slova prohlížejte. Ten, kdo vám ho dal, to moc dobře vidí, i kdyby byl k vám zády. Prosím vás, nezapomeňte na to, že největší surovost je dárek vůbec nerozbalit a položit ho stranou. Může vás ovšem potkat i to, že klobouk, který dostanete, si nasadíte na hlavu a on se vám zastaví až pod nosem. Prostě bude o pět čísel větší. To se může stát, ale nesmí se stát, že vyhrnete jako nějaký Vincek z pazderny: "Jé, vždyť je mi velkej." Naučte se být taktní. Naučte se říct například: "Podívejte se, von je mi div ne akorát!" Významově je to totéž, ale snáší se to o mnoho líp.

Tohle všechno jsem vám chtěl říct ještě ve chvíli, kdy už se toho moc zachránit nedá, ale jestli jste dobře poslouchali, mohl by vás uchránit od toho nejhoršího. Nemluvě o tom, že teď už víte, co učit na Štědrý večer své děti. A pak, já si tím hlavně čistím svědomí vůči všem, kdo mi kdy v životě něco dali, a já to neuměl přijímat. Ať mi o těchto svátcích lásky odpustí, že to umím až dneska, kdy už na ty dárky skoro nevidím.

Zdroj: Internet

🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄

✨Vánoce u nás

Opět článek ze začátku mého blogování, tentokrát z r.2015

 🌟🌟

Napečeno máme, uklizeno už taky máme.

Něco k snědku na pohoštění návštěvy,

co přijde na koledu už je taky v ledničce..

I ovoce je na mísách na vánoční stůl. Těsto na vánočku, kyne v míse.

Na štědrý den míváme klasicky hrachovou polívku,

smaženého kapra a bramborový salát.

Ten si dělám už den dopředu, máme ho rádi proležený

a hlavně už chci mít na štědrý den od většího vaření klid.

Navařeno máme a je tu štědrý večer.

Po rozbalování dárků zůstává u stromečku pěkný binec, asi jako všude.

Mamka vždycky papíry rovnala a pak nám do toho znovu balila.

Bóže, jak já to nenáviděla, proto to nedělám, ale nějaké mašle, ty si schovám.

Ony se pak sejdou … ach jó, jak to tak vidím za pár let budu schovávat i ty papíry.

Párkrát se stalo, že jsme nějaký dárek zapomněli vytáhnout a dát pod stromeček.

Dcera si kdysi přála do pokojíku odpadový koš, koupila jsem ji ho.

Jak jsem přišla domu, pověsila jsem ho v tašce ve špajzu,

nahoře na háček a tam chudák visel nezabalený až do štědrého dne.

Až u stromečku, když se M. ptala proč nedostala co chtěla,

 jsem si vzpomněla, kde chudák koš je.

Jednou se nedopatřením dva dárky dostaly až za ubrus,

který na stolečku se stromkem visel až na zem.

Na druhý den je děti objevily a to bylo radosti, protože to byly dárky zrovna pro ně dva.

Jindy jsem zase koupila dceři už někdy v září v Polsku deštník, 

takový s volánky, jak se kdysi nosil.

Jednou jsme šli ven a pršelo, tak ji říkám, proč nenosí ten nový deštník

a ona, že žádný nový nemá.

Říkám ji, jak že nemáš, vždyť jsem ti ho koupila na vánoce a v tom mě to napadlo ….

Chudák deštník ležel ve skříni a čekal na vysvobození …

No a mamka, ta mi vždycky dála peníze, ať ji dárky pro nás nakoupím.

Já jsem ji dárky předala s tím, ať už nám je zabalí i papír jsem ji k tomu dala.

Jedny vánoce se ptám, kde mám dárek ...

mamka si vzpomněla, že má dárky ve skříni, tak jak jsem ji je dala nezabalené.

Horší to bylo u sousedu, tam hledali lyže ve stodole v seně ….

To si pěkně zamakali, měli hospodářství a sena fůry.

Jó, když jsme u těch lyží …

Když jsem byla malá, doma mi říkali, že nosí Ježíšek dárky komínem.

Vrtalo mi hlavou, jak ten Ježíšek ty bráchovy lyže protáhl rourou,

která nám vyhřívala ložnici od kamen z kuchyně.

No a když dostal brácha kolo, to už jsem z toho byla jelen.

Proto jsem dětem vždycky říkala, že Ježíšek nosí dárky oknem,

to jsem nechala pootevřené, aby tam Ježíšek prošel …

Když byl sníh ještě jsme udělali pod oknem stopy

a to dokonce i od saní na kterých jim Ježíšek vozí dárky.

Někdy jsme i šoupli trochu sněhu na okno,

teda pokud byly zrovna bílé vánoce.

Ale, tenkrát ještě bývaly, aspoň mi to tak připadá.

Takové vzpomínky mám na vánoce já.

Ať i ty vaše jsou krásné, plné pohody, dárků

a spokojených úsměvů.

✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨

✨Z Kožuškova

🌟🌟

Cvalíček už je vylítaný, chce domů ...

✨

Pro změnu chce jít ven zase Bětuška.

✨

Jonášek čeká na večeři.

✨

Jasně, že se dočkal a ještě si pošmáknul.

✨

Máme už nazdobený stromeček,

to se to Brundě pod nim chrupká.

✨

Cvalíček přišel z lítačky zmrzlý a hned spokojeně usnul.

✨

Už je i Bětuška vylítaná a chce do tepla.

✨

Moc dlouho tam nebyla.

Asi jí venku vyhládlo.

Pohodovou a klidnou čtvrtou adventní neděli

přejeme z Kožuškova všem našim návštěvám.

✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨

🎄Víte ...

... proč zdobíme vánoční stromeček 

a kde se vzaly ozdoby?

Bez vánočního stromku a ozdob si dnes svátky dokáže představit jen málokdo. Dříve tomu tak ale rozhodně nebylo. Vždyť první zmínka o ozdobeném stromku pochází až ze 16. století. Kdo byl oním průkopníkem a proč se ozdobený stromeček stal jedním ze symbolů Vánoc?

Úplně první zmínky o oslavách vánočních svátků pochází ze 3. století našeho letopočtu, ačkoli tehdy veselení nepatřilo jen výročí narození Pána. Pohané v období kolem 20. prosince slavili slunovrat. Zprvu si lidé narození Krista připomínali především stavěním betlému a namísto stromku si doma zdobili větvičky jehličnanů. Vánoční tradice v českých zemích se začaly rozšiřovat zhruba v patnáctém století.

O tom, kdo nazdobil první vánoční stromek, se už dlouhá léta přou Estonci a Lotyši. První tvrdí, že oni jej postavili už v roce 1441, kdežto Lotyši až v roce 1510. Podle některých historiků to ale nemělo co společného s Vánoci, nýbrž jinými tradicemi. Takže za ten první je mnohdy považován stromeček, který byl ozdoben v roce 1570 na severu Německa.

Tehdy se na něj věšely především jablka a ořechy, jež si zdejší děti mohly po svátcích sníst. Akce měla úspěch a v následujících sto letech si začaly zdobit stromky všechny bohatší německé rodiny.

A přidávaly se další věci. Kromě jablek se na stromek začalo věšet cukroví, sušené švestky a barvené ořechy. Místo dnešních řetězů posloužily na provázek navlékané šípky či papírové řetězy a nesměly chybět ani svíčky. Později přibyly ručně vyráběné ozdoby ze slámy, šišek či brambor a některé rodiny si na stromek věšely náboženské obrázky.

První stromky v Česku

Do našich končin se tento zvyk dostal až v 19. století. První stromek ozdobil v roce 1812 pro své přátele režisér Stavovského divadla Jan Karl Liebich (1773–1816). Druhým průkopníkem pak byl pražský právník Josef Alexander Helfert (1820–1910), který k nazdobenému stromku zval spolužáky svých dětí a děti z okolí.

Ze zdobení se stal nový trend a zámožnější rodiny si ho rychle oblíbily. Vesničané v té době zůstávali věrní zdobení větví a někteří z nich stromky přijali až po první světové válce.

Proč máme skleněné ozdoby

První skleněnou ozdobu vyfoukl v roce 1858 sklář z francouzského Goetzenbrucku. Ten rok se pěstitelům příliš nedařilo a urodilo se jen velmi málo ovoce. Protože mnohé rodiny tím přišly o oblíbené ozdoby, nabídl jim sklář jablíčka alespoň skleněná. Lidem se to zalíbilo a z nápadu ovlivněného nepřízní přírody se stala tradice, kterou lidé milují dodnes.

Obliba skleněných ozdob strmě stoupala. V reakci na poptávku začala vznikat sklářská centra, tím hlavním se stalo německé město Lausche, které udávalo trendy do celého světa. Jejich šíření napomáhala spousta příruček a časopisů s návody, jak na správné zdobení. Trend vánočních stromků i ozdob obletěl celý svět a už koncem 19. století mu podlehla většina evropských a severoamerických domácností.

Do foukání skleněných ozdob se v 19. století pustili i skláři v našich končinách. Ozdoby vznikaly hlavně v Krkonoších a Jizerských horách a vyvážely se až do daleké Indie. Jenže krize po první světové válce zasáhla i sklářský průmysl. Z několika tisíců sklářů se sice stalo jen pár stovek, ale žádný z nich se nechtěl vzdát. Ve snaze svůj průmysl zachránit, si skláři z výrobny v Hradci Králové pozvali pro inspiraci německého odborníka.

Po řadě školení se do výroby naplno opřeli a od 30. let začali expandovat i na německý trh. Sklářský obor v té době získal podporu od státu a začalo se mu dařit i v průběhu ekonomické krize. Přestože se tu nejdříve vyráběly hlavně kulaté ozdoby, postupně došlo i na zkoušení dalších tvarů, jejich barvení a ruční malování. Oblíbené byly hlavně kousky inspirované přírodou, mezi nejpopulárnější patřili ptáčci, šišky nebo muchomůrky.

Zdroj: Internet

🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄