... anděla strážného.
Každou z vás už určitě někdy zachránil,
ale třeba tomu říkáte jinak a né anděl strážný.
Nikdy jsme doma nechodili do kostela,
ale mě se jako malé moc líbily sešitky co měly děcka v náboženství.
Samé obrázky andělíčků, taky jsem toužila chodit do "nábožka".
Když jsem to přání doma vyslovila, myslela jsem, že naše klepne Pepka.
Taťka v KSČ a ještě předseda,
tak to by měl průser, mít děcko v náboženství.
V 69 roce ho stejně ze strany vyrazili při prověrkách,
ale to už jsem zase já netoužila po náboženství
a měla ve třinácti létech jiné starosti.
Na druhou stranu je sranda,
že jsme měli odjakživa nad dveřmi v kuchyni oválný obrázek andělíčka
a pod ním napsáno - Kde Bůh hospodaří tam se dobře daří.
Návštěvy si dělaly z taťky srandu, že si tam má napsat -
Kde komunista sídlí, tam se dobře bydlí.
Líbí se mi sošky andělíčků, pár jsem jich už dostala jako dárek.
Mám spoustu i takových těch malých vánočních,
každý rok si nějakého přikoupím, jsem na ně fakt zatížená.
Chtěla jsem vlastně psát o tom, jak mě ten můj Anděl strážný zachránil.
Poprvé to bylo, když jsem šla po chodníku
a z boční ulice zleva vyjelo auto s přívěsem.
Pán asi zapomněl že má za autem přívěs a přejel s ním celý roh chodníku ...
Stačila jsem uskočit, ale byl to pro mně šok.
Chlápek jel dál, jako by se nechumelilo.
To bylo poprvé co mě zachránil, určitě by to odnesly aspoň kosti.
Podruhé byl nablízku, když jsem jela se známým v autě,
on odbočoval z hlavní silnice doleva na vedlejší.
Bylo pošmourno a pršelo, proti nám jel motorkář,
tehdy se ještě ve dne nemuselo svítit.
Známý ho neviděl a já jsem si ho, bohužel všimla až před námi udělal myšku
a zepředu nás objel . Musel z toho být ten kluk chudák pěkně vyklepaný.
O vteřinku později by vrazil rovnou do dveří na mé straně
a já bych se už asi někde popelila.
Dlouho jsem z toho měla noční můry.
A do třetice mě zachránil v jeden zimní den,
když jsem čekala na autobusové zastávce.
Stály jsme tam dvě, bylo štěstí, že jenom dvě.
Jelo bílé auto,
najelo na chodník a projelo v docela velké rychlosti přes zastávku.
V ten moment by se v nás krve nedořezal, stačilo pár centimetrů ...
Pak sjelo na cestu a pokračovalo v jízdě. Řidič asi usnul.
Jinak si to nevysvětlím.
Kdyby se to stalo ráno, jak je zastávka plná lidí ...
ani nemůžu domyslet ...
Skoro pokaždé, jak čekám na autobus si na to vzpomenu.
Říká se "do třetice" nebo "třikrát a dost",
ale já pevně věřím,
že v tomhle případě to tak nebude a ten "můj" se o mně zase postará.
Mějte se hezky a nebojte se, každý máme svého ...
Někdo si myslí, že né, ale to bude tím,
že ho ještě nepotřeboval ...
Ten můj už je pěkně ulítaný.
Děkuju za návštěvu a taky za to,
že jste dočetli až do konce.
✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jste hodní,
že jste si udělali čas a napsali mi komentář :-)
Jestliže nemáte účet na google, tak pro vložení komentáře zvolte možnost
"název/URL" (pouze kdo máte blog či webové stránky) nebo
"anonymní" (ostatní) - v tomto případě zanechte i svůj podpis, abych věděla, kdo byl na návštěvě.