Každý rok se u nás v létě na zahradě objevují ježci.
Bydlí u kompostu.
Večer, když sedíme venku,
tak chodí okolo nás a hledají jestli nám neupadlo něco k snědku.
V prosinci loňského roku bylo počasí jako na podzim.
Nic nenasvědčovalo tomu, že budou vánoc.
Před našim domem se potuloval malý ježek.
Dojídal zbytky po kočkách. Mě ani nepřišlo,
vzhledem k počasí, že by už měl dávno spát.
Pak jsem jednou četla,
že se teplem budí ježci a jakmile znovu neusnou, zimu nepřežijí,
protože nebudou mít co žrát.
A teď mi to všechno došlo, náš ježek chudák, byl opravdu malý,
ten by tu zimu určitě nepřežil.
Začala jsem mu venku sypat kočičí granule
a ježek k nám chodil pravidelně jako do bufetu.
Za týden jsem se rozhodla, že ho chytnu a zvážím jestli má těch předpisových 650g na bezpečné přezimování. Nachystala jsem si kožené rukavice a čekala.
K večeru se přibatolil a začal baštit granule.
Rychle jsem pelášila ven, ale už se místo ježka granulemi krmil náš kocou
Těch doma si moc nevšímá, ale ježkovy mu náramně chutnaly. První pokus bez úspěchu.
Druhý den byl opět marný, ježek mi utekl.
To by jste nevěřili, jak umí ježek rychle běžet.
Třetí den už jsem ho chytit musela kdyby co bylo.
Další den byl totiž štědrý den a to bych na něj musela pořád myslet.
Z celého svátečního dne bych nic neměla.
Bylo třeba ho překvapit a né se za ním opatrně plížit.
Vyrazila jsem ze dveří, skočila po ježkovi a byl můj.
To jsem ještě netušila na jak dlouho.
Položila jsem ježečka na váhu, chudák měl jenom 345g.
To měl ještě co dohánět. Dala jsem mu do krabice seno, granule a vodu.
Vybrala jsem mu místo v koutku v kuchyni. Vyčetla jsem,
že ježci musí byt v pokojové teplotě.
Během chvilky byl v krabici takový binec, granule vysypané, voda vylitá a všechno promíchané se senem.
Řekla jsem si tudy cesta nevede.
Přinesla jsem jednu velkou a jednu menší krabici (jídelnu a ložnici).
Vyřezala jsem do obou stejný otvor,
aby mohl v klidu procházet a krabice přilepila k sobě.
Ložnici jsem mu nacpala plnou sena.
Do jídelny jsem mu dala letáky z Lídlu
a dvě těžší misky z keramiky (půjčila jsem si je z pod květináčů)
na vodu a granule.
Jak jsem se tak na ten můj stavební výtvor dívala,
ještě něco by to chtělo, vždyť byly vánoce.
Jednu krabici jsem polepila vánočním papírem
a druhou (ložnici) jsem zabalila do kožíšku.
Nahoru jsem ještě položila vánoční řetěz.
Co říkáte líbí se vám ježčí 1+1?
Když se pozorně podíváte, tak ho i zahlídnete při svačince.
Ještě jsem si přečetla, že by měl dostávat kuřecí maso,
aby posiloval žvýkací svaly. Ježci žerou žížaly,
tak jsem mu kuřecí prsa krájela na žížalky.
Taky dostával piškoty přesně podle pokynu, jak jsem se dočetla.
Ježek si lebedil, přes den jenom spal a žral.
Ale v noci. Večer když jsme seděli u televize bylo slyšet,
jak ježek škrábe v krabici.
V noci nás vzbudil divný šramot,
ježek pochodoval po pokoji a uvelebil se na dece.
V krabici v rohu vykousal díru a přišel za námi.
Ve tři hodiny ráno jsem oblepovala krabici lepící páskou.
Už se sice ven z krabice oblepené páskou nedostal,
ale děsně celou noc škrábal.
Zjistila jsem, že takhle to s ním do jara nevydržím.
Po pár dnech jsem zavolala do Záchranné stanice.
Pán byl velice ochotný a že ho můžu přivést.
Denně jim prý vozí lidé aspoň dva ježky. Je teplo a nemůžou spát.
Byly vánoční prázdniny a autobusy jezdily málo,
do Bartošovic to mám víc jak 30km.
Bylo nutné s ježkem strávit i Silvestra.
Tak jsme si na něj zvykli, že mi najednou bylo smutno, že ho musím odvézt.
Utěšovala jsem se, že mu v ZS bude líp a hlavně nebude sám.
V pondělí 6. ledna jsem ježečka zabalila
do krabice vystlané starým ručníkem a senem.
V pravé poledne jsme vyrazili na autobus
v NJ jsme museli přesedat.
Počasí nám přálo bylo 12°C radovala jsem se, že nemrzne.
Na místo jsme dorazili asi za hodinu a půl, ježečka jsem předala.
Pán ho zvážil a říkal, že je čipera a v pohodě přečká do jara.
Za těch 14 dnů co jsme ho měli na zimním bytě přibral 155g.
Jela jsem domů a už mě po něm bylo smutno.
Doma jsem uklidila krabice a dala kuchyň do původního stavu.
Bylo mi do breku, ten bodlináč mi nějak chyběl.
Za pár dní byl v noci mráz -17,5°C a já měla krásný pocit,
že jsem zachránila jeden ježčí život.
Když přišlo jaro, tak jsem přemýšlela kde asi našeho ježečka vypustili
a jestlipak už má potomky.
Snad se letos na podzim dobře vykrmil a přespí někde v pohodě zimu.
Děkuju, že jste to moje vánoční povídání dočetli až do konce.
Mějte se a krásnou třetí adventní neděli
vám přeje
🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟🌟
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jste hodní,
že jste si udělali čas a napsali mi komentář :-)
Jestliže nemáte účet na google, tak pro vložení komentáře zvolte možnost
"název/URL" (pouze kdo máte blog či webové stránky) nebo
"anonymní" (ostatní) - v tomto případě zanechte i svůj podpis, abych věděla, kdo byl na návštěvě.