K babičce na Hukvaldy jsme jezdili jenom párkrát za rok,
většinou o prázdninách, nebo na dušičky.
Vzpomínám si, že jsem se už nemohla dočkat.
Měla jsem cestovní horečku týden dopředu.
Jezdila jsem tam velice ráda.
Autobus, kterým jsme jezdili, Zlín-Ostrava jel přes naší vesnici,
ale nestavěl tu, museli jsme do města na autobusové nádraží.
Pak jsme s ním vlastně projížděli skoro okolo domu.
To byla chvíle, kdy si mamka vždycky vzpomněla co zase zapomněla doma.
Jednou to byl velikonoční beránek, podruhé štangle salámu …
To cestování autobusem jsem zbožňovala.
Cesta tam vedla úzká a pořád do kopce a zase z kopce.
Z dálky to chvílemi vypadalo, jako kdyby před námi byla šedá stěna a já měla vždycky obavu, že tam nevyjedeme.
Okolo byla alej a v jednom stromě byl zaražený volant, památka na autonehodu.
Teď už je tam cesta nová rovná a několika proudá.
Vždycky jsem vyhlížela, kdy uvidím Rychaltický most,
to byl nadjezd nad cestou.
Tam byla zastávka, kde už čekala teta, mamčina sestra.
Teta bydlela hned u mostu, vlastně skoro pod mostem.
Vždycky jsme u ní počkali, až nám pojede autobus na Hukvaldy,
bylo to už jenom kousek.
Hukvaldský hrad bylo vidět od tety z okna.
Teta nám popovídala co je na Hukvaldech nového, aby byla mamka v obraze.
U tety jsem taky ráda nocovala, vždycky přijela babička a mamčiny sestry.
Večer bylo veselo a měla jsem moc ráda to večerní povídání v posteli.
Jednou jsem prý babičce, když se tak večer povídalo řekla,
ať už raději nemluví, že už nějak těžko dýchá.
Všichni se tomu smáli a vzpomínali to ještě spoustu let.
Ale já jsem o ní měla vážně strach.
Nikdy jsem si nedovedla představit, že by mi babička někdy umřela.
Letos už to bude čtyřicet let co mezi námi není.
Babička, když jí bylo 80let
a za mlada i s dědečkem, toho jsem už neznala.
💖
Když jsme nastoupili do autobusu k babičce,
tam už bylo plno mamčiných známých,
to bylo vítání a zdravení.
Když jsme vystoupili na Hukvaldech na podzámčí z autobusu,
na ten krásný pocit nikdy nezapomenu a mám to dodnes,
když tam přijedu, ale bohužel už není za kým.
Jak jsme procházeli úzkou uličkou k babičce, tak všichni na mamku povolávali,
jestli přijela na dovolenou, jak dlouho se zdrží a kdy se staví …
Moc ráda na to vzpomínám.
Babička už vyhlížela u její roubenky a z okna voněl oběd …
Odpoledne se sešla okolní rodina a povídalo se a povídalo ...
Na Hukvaldy už jezdím málo,
je tam špatné dopravní spojení a autobus už u mostu nestaví.
Postavila se nová cesta a na zastávku už není místo.
Hukvaldy byly, jsou a budou pro mně nejkrásnějším místem na světě …
💖
Děkuju, že jste moje povídání dočetli až do konce.
Přeju vám krásný den
a moc děkuju za vaši návštěvu.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jste hodní,
že jste si udělali čas a napsali mi komentář :-)
Jestliže nemáte účet na google, tak pro vložení komentáře zvolte možnost
"název/URL" (pouze kdo máte blog či webové stránky) nebo
"anonymní" (ostatní) - v tomto případě zanechte i svůj podpis, abych věděla, kdo byl na návštěvě.