Pašijový týden

Barvy dnů v pašijovém týdnu.

V předvelikonočním týdnu má každý den své pojmenování.

Proč se tomuto týdnu říká pašijový

a od čeho se odvodilo pojmenování jednotlivých dnů?

Celý pašijový týden vděčí za své pojmenování pašijím - biblickým vyprávěním

o utrpení Krista, které sepisovali Ježíšovi apoštolové.

Nejčastěji se čtou pašije svatého Marka,

podle nichž se také provozovaly lidové pašijové hry,

jejichž tradice opět ožívá.

Týden začíná Květnou neděli

První den předvelikonočního týdne bývá pojmenován jako Modré pondělí,

po němž následuje Šedivé úterý.

Neveselé barvy patrně symbolizovaly nadcházející utrpení,

jímž procházel Ježíš před svou popravou.

Známější jsou názvy dalších dnů v týdnu:

Škaredá středa, Zelený čtvrtek, Velký pátek a Hod Boží velikonoční.

Po něm následuje druhý svátek, kterým je Velikonoční pondělí.

Škaredá středa

Prostřední den týdne byl poznamenán velmi přísným půstem

a smutkem nad tím, že všechny zvony v ten den chystají na odlet do Říma.

Až do neděle pak nebylo slyšet jediný zvon

a místo hlaholení zvonů nastoupili mládenci a děti s řehtačkami,

hrkačkami a klapáči.

Zelený čtvrtek

Pátý den od Květné neděle připomíná poslední Kristovu večeři s apoštoly

a jeho zajetí při modlitbách v Getsemanské zahradě.

Vzpomíná se i Jidášova zrada pro třicet stříbrných.

Proč se čtvrtek jmenuje právě Zelený, není tak úplně jasné.

Některé prameny uvádějí jako důvod zelené mešní roucho kněží,

užívané už ve dvanáctém století.

Jiné prameny uvádějí, že jde o zkomoleninu německého pojmenování,

znějícího původně Greindonnerstag = lkavý čtvrtek.

Postupně se přešlo ke jménu Gründonnerstag = zelený čtvrtek.

Podle pověry se v tento den jedla zelená strava, zelí, špenát atd.

aby byl člověk celý rok zdravý.

O Zeleném čtvrtku se svěcenou vodou vykropil pomocí slaměné otýpky dům,

boucháním hmoždíře se vyháněla myší a hmyzí havěť z domu.

Nametené smetí se vynášelo za první křižovatku,

aby se dům uchoval v čistotě po celý rok.

Velký pátek

Tento den má v sobě plno tajuplného a magického.

Určitě si vzpomenete na Erbenovu baladu o pokladu ze sbírky Kytice.

Pověst vypráví, že v tento den se na několik hodin otvírají poklady země ve skalách,

jeskyních i ve sklepeních.

Běda tomu, kdo se nechá bohatstvím okouzlit tak,

že zapomene na čas: skála se zavře

a nešťastník tam zůstane na celý rok uvězněn.( Vzpomínáte na Trautenberka )

Také prý v tento den jezdí v Čechách vodníci na koních,

a co je ještě zajímavé? Můžete se jít podívat na naše rytíře spící po staletí v Blaníku,

jen o Velkém pátku se hora otevírá.

V pátek se nemělo prát v potoce prádlo,

ale plavili se koně, aby byli zdraví a bujní.

Nesmělo se také hýbat zemí, to znamená žádná orba,

setí či okopávání.

Hospodáři se modlili za stromy, aby dávaly bohatou úrodu

a lidem dávala léčebnou sílu tekoucí voda, v níž se myli za úsvitu.

Velký pátek je dnem Kristova ukřižování a uložení do hrobu,

dnem bolesti věřících nad jeho utrpením.

Mše se slouží kolem patnácté hodiny, považované za hodinu Ježíšova skonu.

Bílá sobota

Hlavně sobotní dopoledne se nese ve znamení smutku u Ježíšova hrobu.

Večer a v noci pak nastávají oslavy Kristova vzkříšení.

Bývalo zvykem světit ohně před vraty kostelů,

každý si pak mohl odnést posvěcené přinesené polínko,

nebo žhavé uhlíky.

Starý oheň doma se uhasil,

popel odnesl na louky a pole, aby lépe rodily a založil se nový oheň ze svěceného dřeva.

Večerní pobožnosti už v sobě mají ducha radosti nad zmrtvýchvstáním Ježíše Krista.

Na oslavu vzkříšení se vrací i zvony z Říma, aby doprovodily nedělní bohoslužby svými hlasy.

Konec půstu, pečení velikonočních beránků a mazanců,

poslední hrkání chlapců s koledováním.

Boží hod 

Neděle velokonoční

Končí postní období, křesťané slaví návrat Krista a nastává období radosti.

Na Boží hod byly svěceny i pokrmy, po období půstu obvykle střídmé a netučné.

Neděle velikonoční je prožívána ve znamení pobožností, radosti, pohody a klidu.

Posledním dnem Velikonoc je pondělí, u nás od nepaměti spojené s pomlázkou,

koledováním a říkankami koledníků.

Na vesnicích se tradice udržuje ve větší míře,

ale pomlázky, malovaná vajíčka

a zelené osení s kuřátky patří k symbolům jarních svátků i ve městech.