Zbourali nám hospodu ...

Měli jsme u nás vyhlášenou hospodu po celém okolí.

Po 89. roce jak všechno měnilo majitele,

ani naší hospodě, vlastně hotelu se to nevyhnulo

a to byl začátek konce.

Hotel nejdříve zvelebovali a přestavovali,

ale nikdy nedodělali, protože majitelka před dluhy utekla do Ameriky ...

A tak hotel chátral a chátral, co měl jiného dělat, když byl už léta letoucí opuštěný.

Bylo to oblíbené a známé místo.

Budova byla postavena poblíž železnatosírného pramene.

O kterém se píše už někdy v létech 1746.

Kolem roku 1861 tu byly malé lázně,

kde se využívalo jedlového jehličí - odtud pochází název hotelu - Jehličná.

Vzpomínám si, že když jsem byla malá,

stály za hotelem mosazné vany, asi pozůstatek lázní.

V neděli jsme se vydali na průzkumnou procházku, 

protože jsem dostala mejl od Mrijakes,

že z hospody už je jenom hromada sutě.

😕

Vypadá to, jako by tu byl konec světa, ale cesta pokračuje dál ...

Jak jsem se blížila k místu, přehrávaly se mi v hlavě vzpomínky ...

Nedělní vycházky s rodiči, kde mi koupili limču za 50 haléřů, 

ta byla mňam, pomerančová a bublinky špípaly do nosu, až jsem měla slzy v očích.

Venku bylo príma posezení ...

A těch tancovaček, co jsme si tam užili ...

Taky první rande jsem měla venku u hotelu na lavičce ...

Dokonce i svatbu jsem tu měla.

Ty tady bývaly každý týden, jedna v salonku a ty větší v sále....

To už nám zbyla jenom hromada vzpomínek ...

Tak vypadal hotel ještě loni v zimě ...

To už byla střecha rozkradená, okna dveře už si taky někdo cizí odvezl domů ...

Bohužel, tak to v tom našem státě chodí, od desíti k pěti.

💥

Aby to nebyl jenom smutný článek,

dám tu i pár zvířátek, co jsme potkali cestou.

Prvni to byl malý divočák v zahradě za plotem,

pěkně jim to tam pooral.

Pejsek roztomile vykukoval za plotem.

Kočiček jsme potkali víc ...

... ale tato si o focení přímo mňoukla.

Děkuju všem, kdo došel až sem.

Přeju pohodový den

🏰🏰🏰🏰🏰🏰🏰🏰🏰🏰🏰🏰🏰🏰🏰🏰🏰🏰🏰🏰🏰🏰🏰🏰🏰🏰🏰🏰🏰🏰