Nejdříve vám musím požalovat na Bětku, jak nám zahrála na nervy.
Jedno odpoledne, když Pepan něco dělal ve dvorku mi říká,
že pořád slyší někde ňamčet kočku.
Vtom sem si uvědomila, že sem už hodnou chvíli neviděla Bětku.
Zaposlouchala sem se, ano byl to Bětčin uječený hlas.
I Jonášek nervozně pobíhal, bylo vidět, že ji poznal.
Mysleli jsme, že je někde zavřená, nebo někde spadla.
Nejhorší bylo, když na půl hodiny utichla ...
Pak se ozvala znovu.
Pepan šel k sousedovi, hledali, ale nic nenašli.
Pak se vrátila z práce další sousedka, hledali a taky nic,
ale zjistili, že to bude za potokem ...
Potok je u nás taková rača, hluboký aspoň při metry, ale skoro žádná voda.
Pepan po žebříku slezl do potoka a hledal, mňoukání zase utichlo, tak nenašel nic.
Měla sem nervy na pochodu, říkala sem si jak to musí být hrozné, když se ztratí dítě.
Vím sem blbá, tohle srovnávat, ale já to v tu chvíli tak cítila.
Asi za dvě hodiny volala sousedka,
že ji vidí za potokem na obrovské staré lípě, až nahoře.
Volali jsme na ní, ale Bětka se bála slézt dolu.
Za potokem mají vlčáka,
asi ji prohnal a tak ve zmatku vylezla až nahoru.
Co teď, blížil se večer v noci mělo pršet ...
hrozná představa. Volala sem synovi, jestli neví,
kdo by nám pomohl kočku sundat, ten mi řekl ať nestresuju,
že je to kočka a když tam vylezla, tak taky sleze ...
No, nebudu to prodlužovat, to všechno trvalo tak tři hodiny.
Na nic sem se nemohla soustředit, no prostě nervy.
K večeru vyjdu na zahradu a najednou Bětka vedle mě, jako by se nechumelilo.
Vůbec nebyla vylekaná, prostě se jenom asi potřebovala
ze stromu podívat do okolí.
Hned sem šla zavolat na Pepana, ten mi hlásil, že už Bětka na stromě není.
Oddychnul si, když viděl jak mě ta bílá kulička doprovází.
Syn měl nakonec pravdu, zbytečně jsme se nervovali.
Nejhorší bylo, když jsme nevěděli odkud ji slyšíme naříkat
a když utichla ... to jsme měli blbé myšlenky.
Fotky nemám na nějaké focení jsme si ani nevzpomněli
a byla tak vysoko, že ji ani pořádně nebylo vidět ...
Musela sem vám to napsat, aby jste viděli,
že to není jenom tak mít doma kočku.
Snad se poučí a už se bude držet doma a nebude chodit tam, kde nemá co dělat ...
Druhý den ji dal Jonášek za vyučenou,
musela klečet a on na to dohlížel ...
"Bětko, nešvindluj, dám ti přes kožušek ..."
Hup a už s ní dělal pořádek, poslouchat se musí.
Dnes mám ještě jeden horový příspěvek, ale nebojte, jedná se jenom o myšku ...
Při snídani mi Pepan říká, že je venku velký vítr, že se růže pod oknem třepe.
Odpověděla sem mu, že venku ani žaba uchem nehne, kde na to přišel.
Mrknu ven a fakt, růžička se třepe,
ale třepe s ní Jonáš a okolo ostaní kožušci.
Na samém vršku růžičky se krčí myška a třepe se jak sulc, chudinka.
Jonášek se ji snažil dostat, ale byla tam krásně zaklíněná v takovém véčku ...
Už sem podezírala Cvalíčka, že mu ji tam dal,
protože ho jenom sledoval z povzdáli a "usmíval" se pod fousy ...
Přišla asistovat i Bětka ...
Bylo mi myšky líto, dokonce sem ji pohladila,
co má kožušek to mám ráda.
Děsně se třepala, ale nakonec sem Jonáška zvedla a on ji ...
Neměla sem dobrý pocit, ale musela sem ji ukončit trápení.
Dnes to bylo docela hororové a taky víc psaní než fotek.
Musíte být přece v obraze, aby jste věděli co se děje v Kožuškově
a že to tu není jenom pohodové.
Krásnou neděli a děkujeme, že jste došli až na konec článku.
🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jste hodní,
že jste si udělali čas a napsali mi komentář :-)
Jestliže nemáte účet na google, tak pro vložení komentáře zvolte možnost
"název/URL" (pouze kdo máte blog či webové stránky) nebo
"anonymní" (ostatní) - v tomto případě zanechte i svůj podpis, abych věděla, kdo byl na návštěvě.