Z Kožuškova ...

Dnes se hlásím já, zvláštní zpravodaj Jonášek.

Panička je v poslední době samá návštěva,

 tak jsem se rozhodl, že ji trošku s tím psaním píchnu, jak říkáte vy lidé.

Když mi nikdo nevěnuje pozornost, tak si ji vymůžu sám. 

Jak radil pan Kemr v Chalupářích Jiřímu Schmitzerovi - Musíš kurizovat.

Já to znám, dívam se s páníčkama na všechno, teda než usnu.

Panička mi pak řekne abych šel za ní a já se na ní uvelebím

  a dívám se ji zamilovaně do očí.

Tady je mám přivřené, vadil mi blesk.

Panička mě pak škrábe pod krčkem ...

... a na hlavičce ...

Mám to hrozně rád, vrním až chrochtám.

To je pošušňáníčko, takový veget.

Brundo, nechrápej! Rušíš mě a páníčci neslyší televizi.

Pak na mě z té slasti přijde spaní.

Krásně se to spí, panička je taková měkoučká, jak polštářek.

Ale pšššt, né aby jste ji to řekli!

Bětka si leží i večer ve svých košíkách.

Tady sedí jak kvočna na vajcach.

Cvalíček ten vyhlídal z okna a díval se na to nadělení, 

že netaje a netaje. To bylo v týdnu, ale dnes už je sníh pryč.

Jenom sem tam v koutku zahrady, kde sluníčko nesvítí je malá hromádka.

Tak, dnes jsem si zahrál na správného blogera.

Doufám, že se panička poučí, jak se má psát.

Viděli jste nás všechny.

Co? Že Brundu né? Ale byla tam,

 jak mi chrápala za uchem na radiátorovém pelíšku, pamatujete?

Že ji bylo málo vidět? Tak vám ji dám ještě jednou, stačí?

Tož se s vámi pro dnešek loučím.

Přeju vám klidný a pohodový den

 a děkuju, že jste si můj článek prohlédli až do konce, šak sem se snažil.

💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖