Z Kožuškova

To mě tak jednou zapomněli na chodbě, 

no a když jsem se tam už nudila,

 objevila jsem na schodišti krabici a v ní spoustu papírových sáčku.

Zajímalo mě, co v nich je, tak jsem tam začala šramotit.

Panička to slyšela až v kuchyni a vylekala se, co to je za rámus.

To už jsem objevila, že v sáčkách má panička nové kytky.

"No co co, kontroluju jestli by to už nechtělo nasadit.

Aha, nechtělo tak nic."

"To se mi tu krásně sedí na šití."

"Co se mi smějete? Mně to tu fakt vyhovuje, je tu teploučko ..."

"Ovšem tady, to vážně nemá chybu. Ten rozhled, tu mi nic neujde ..."

"... teda pokud mě nespatří páníčci a nedostanu lepanec. 

To potom letím rychle na zem,

 ale já se stejně nedám za chvíli tam sedím znovu."

Tož už by těch mých fotek mohlo pro dnešek stačit,

  dám tu ještě spolubydlící. Tak třeba můj brácha Jonášek si zalezl do peřin,

 co byly nachystané pro návštěvu. 

Je mazaný, vlezl dovnitř, tam se otočil a nechal vykukovat jenom hlavu.

Když mu bylo horko, tak si vystrčil pacičky."

"Cvalíček je na svém místě na sedačce, to je jeho nejoblíbenější místo.

Nedávno nad ním byl vánoční stromeček, teď jenom kytka."

"Brunda, když je otevřené okno, 

tak je jí ve svém pelechu na radiátoru zima, zaleze si mezi polštářky.

Najdete ji?"

To sem se nějak rozjela, musím končit,

 nebo mi panička vypráší kožušek, že ji tu zase hospodařím.

Jdu vyhlížet pěkné počasí a vy se tu mějte hezky

a taky vám děkuju, že jste se přišli mrknout do Kožuškova.

Hned jak to půjde, tak zase písnu a udělám tu paničce vítr ve fotkách.

💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖