Z Kožuškova

Dneska jsem to vzala do pracek zase já. 

Panička tu má spoustu fotek,

tak ji to trochu protřídím. 

Zlobí se na mě, když sedím na stole.

 Nechápu proč, když mi to tu tak sluší.

S focením mám zkušenosti, vím jak se naštelovat, abych se líbila.

Cvalíček mě naháněl po zahradě, strašně jsem ječela.

To víte, chtěla jsem mu udělat radost.

Nakonec přišla panička sprdla mě, že řvu a Cvalíka zase, že mě honí.

Tak mě to pěkně naštvalo, však on si začal.

Už jsem byla nějaká utahaná, tak jsem si šla lehnout do kůlny do našich krabic.

Panička říká, že tam máme pěkný binec, ale my ty deky nechceme vyprat.

Jednou nám je vyprala a už jsme tam nechtěli chodit.

Tak teď nám je jenom sem tam vytřepe, teda když jí to dovolíme.

Pak za mnou přišel Cvalíček, strašně chrápal, tak jsem odešla.

Jonášek taky umí zapózovat, ale na mě nemá.

Taky se hodně rád mazlí a nosí v náručí, 

to si vrní a chrochtá blahem.

Páníček ho škrabká a Jony si libuje.

To já nemám ráda, když mě někdo bere do náručí. 

Kdepak to je pro mě brrr, vždycky mi pocuchají kožušek.

Pohladit mě můžou, ale jenom, když chci já.

Jony je v sedmém nebi, je vděčný když ho někdo podlábí.

Tady čouhají nějaké packy, komu patří, musím to zjistit ...

Ááá, to je Brunda na židli pod stolem.

Raději jdu potichu pryč, nemá mě v oblibě, nevím proč.

Panička říká, že ji furt provokuju, ale já nevím čím?

Už jsem z toho psaní utahaná jak pes.

Jdu si schrupnout.

Krásný den všem

a moc děkujeme, že k nám chodíte každou neděli na návštěvu.

💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖