Z Kožuškova

Vyšla jsem ven a naproti nám na cestě stála malinká růžová čtyřkolka.

Nikde nikdo. Komu asi patří?

Takovou otázku si asi položil i náš Jonášek.

Sledoval ji od plotu, ale nedalo mu to a pomalu se k ní vydal.

Oňufával ji, chodil dokola ...

Co se mu asi honilo v té jeho rezavé makovičce?

Jednu chvíli jsem si myslela, že na ní nasedne a odjede.

Pak vyšla z ulice u školky, paní s malou holčičkou.

Obě jsme se zasmály, protože paní měla stejné myšlenky jako já ...

... už viděla Jonáška, jak na čtyřkolce odjíždí. 

Tady už Jonášek všechno Cvalíčkovi povykládal,

 jak se chtěl projet, ale paní mu to překazila.

Kožušci už vyhledávají sluníčko, ale toho je už hodně málo.

Bětuška se diví, kde jsou kapradiny, 

vždyť ještě nedávno se do nich schovávala před sluníčkem.

Chudák lítala po zahradě a nemohla najít žádnou skrýš.

Po zahrádce se špatně chodí, jak je porytá.

"Ještě, že mi tu panička nechala chodníček."

Bětuška obcházela zahrádku po okrajníku, pořád dokola.

Říkala si, že se schová pod Chryzantému.

Chtěla šlápnout na porytou hlínu, ale hned se vrátila.

Brr, to bylo na pacičky moc nepříjemné.

"Tak mě vyfoť u té malé Chryzantémy a jdu domů, 

dnes mě to tu nebaví."

Brunda se přes den ani neobtěžuje jít ven.

Pořád dělá noční, vrací se až ráno a prospí celičký den.

Pozdě večer opět vyrazí "do práce".

Děkujeme všem, kdo dnes zavítali do Kožuškova.

Vážíme si vašich návštěv

a přejeme pohodovou první listopadovou neděli.

💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖