💕💕Z Kožuškova

Dnes se hlásím po delší době opět já, Bětuška.

Jak jsem se tak válela v pelíšku napadlo mě,

 že až bude panička venku, tak ji trošku vyčistím archív.

Když je teplo, nechce se nám večer domů.

To potom můžeme lumpačit až do noci.

Protože venku misky nemáme, 

ráno už netrpělivě čekáme na okně, 

kdy se panička uráčí nám nachystat něco k snědku.

Ona si nás nejdříve musí vyfotit a my jsme hladní,

 že sotva stojíme na nohách.

Tak to už je moc,

musela jsem zakročit i když jsem nejmenší a nejmladší.

Konečně jde panička ke dveří a odemkne nám.

To jsem si tak jednou seděla v zahrádce a zase o něčem přemýšlela ...

Nevšimla jsem si, že na mě číhá Cvalík.

Skočil po mně, zařvala jsem, šíleně jsem se lekla. 

Asi jsem si i trošku od leknutí cvrkla do kožuška.

Pak mě začal honit po zahradě, ale stejně jsem mu utekla.

Cvalík mě často prohání, on říká, že ze srandy.

 Jednou jsem už chtěla odejít, dokonce jsem si i kufřík sbalila.

Ale nakonec jsem zůstala,

 kde bych se měla tak dobře jako v Kožuškově.

To Jonášek je jiný džentlmen, když mě potká na zahradě ... 

... dá mi vždycky hubču.

Tentokrát to byla prvomájová, 

sice ne pod třešní, ale pod libečkem.

Naši Brundu už taky tahá sluníčko ven

 a nesedí jenom doma.

Schrupne si na křesle a provětrá si kožušek.

Tak jsem tu paničce udělala průvan ve fotkách

a teď si jdu zacvičit.

Bolí mě záda z toho sedění u počítače.

Krásnou májovou neděličku

a děkuju, že jste tu se mnou dnes vydrželi až do konce.

💕💕💕💕💕💕💕💕💕💕💕💕💕💕💕💕💕💕💕💕💕💕💕💕