☀️Pokračujeme v ...

... procházce z minulého týdne.

Vysílač v lese kterému se říká Obilná.

Chodili jsme tam na houby, kdysi tam rostlo hodně Kuřátek.

Strom obrostlý jmelím ...

Stezka končí, budeme pokračovat po normální cestě.

Pořádně zarostlá zahrada s domem, asi už jsem ji  tu měla.

Nově se na plotě objevila cedule ...

Naproti u krásného domu na nás štěkali pejsci.

No štěkali ... spíš chrochtali. Byli zase tři, ale moc výhledu na nás neměli, 

jenom malé mezery mezi deskami. Bylo to nějaké bojové plemeno.

Teď nás čeká cesta do kopce ...

Už se blížíme ke konci kopce, funíme ale dáme to.

Minule jsme šli opačným směrem a bylo to lepší.

Ano, je to náš známý Kulíšek, kde jsme byli i na začátku ledna.

Opuštěný domeček ... jak to tu bývalo krásné místo, 

chodili jsme tu když jsem byla malá na návštěvu.

Teď už půjdeme jenom z kopce ...

I takové  zahrady tu jsou, hned pod kopečkem ...

V příkopu mě zaujaly zamrzlé listy dubu ...

Mrknem zpět ... tam jsem od mala chtěla bydlet ...

Teď bych ocenila ten výhled.

Honosný dům s obrovskou zahradou ještě nikdo nekoupil, 

už mnoho let. 

Pomalu se rozpadá plot jako k zámku.

Jde se krásně sluníčko hřeje, blížíme se k domovu.

Už jsme zase na nové cestě v poli odkud jsme vyšli.

Udělali jsme veliký okruh a těšíme se domů na kávu.

Sluníčko se za tu dobu otočilo, svítí i na Tomiho od sousedů,

který nás čeká opět u plotu.

Děkuju všem, 

kdo celou trasu zvládl s námi až do konce

a přeju krásný středeční den.

☀️☀️☀️☀️☀️☀️☀️☀️☀️☀️☀️☀️☀️☀️☀️☀️☀️☀️☀️☀️☀️☀️☀️☀️