🎄Proč ...

🌟🌟

 ... jmelí na Vánoce?

Kdysi dávno ještě žádné Vánoce neexistovaly. Byla jen nejdelší noc v roce, ticho, zima a otázka, jestli se světlo vůbec vrátí. Les stál holý, větve černé proti obloze – a uprostřed té zimy si lidé všimli zvláštní rostliny. Visela vysoko v korunách stromů, neměla vlastní kořeny v zemi a zůstávala zelená, i když všechno kolem usnulo. Jmelí.

Keltští druidové v tom měli jasno: taková rostlina musí být posel mezi světem lidí a světem bohů. Mezi smrtí a životem, mezi tmou a světlem. Proto jmelí nesměli jen tak uškubnout. Řezali ho zlatým srpem, opatrně, aby nespadlo na zem. Pak si ho nesli domů jako ochranu – proti blesku, nemocem i neštěstí. Zavěšené jmelí nad dveřmi znamenalo: tady je dům pod ochranou.

Časem do Evropy přišly Vánoce a staré zvyky se nepřestaly žít, jen se převlékly do nového kabátu. Z magické rostliny druidů se stal symbol lásky, smíru a štěstí. Když se dva potkají pod jmelím, mají se políbit – ne proto, že to „tak říká tradice“, ale protože ten okamžik je malý slib: alespoň na chvilku necháme hádky stranou a vybereme si blízkost.

U nás v Čechách se říká, že jmelí doma přináší zdraví, peníze i klid v rodině. Čím víc bílých kuliček, tím víc štěstí. A darované jmelí má největší sílu – není to jen dekorace, ale tiché přání do dalšího roku: ať je u vás doma teplo, láska a dobré věci.

Tak až si letos budete vybírat jmelí, můžete si v duchu představit, že si domů nenesete jen svazek zelených větviček. Je to kousek staré keltské magie, křesťanské naděje a obyčejné lidské touhy po tom, aby nám spolu bylo dobře.

 Zdroj: Farmářská zahrada

🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄