
... proč zdobíme vánoční stromeček
a kde se vzaly ozdoby?

Bez vánočního stromku a ozdob si dnes svátky dokáže představit jen málokdo. Dříve tomu tak ale rozhodně nebylo. Vždyť první zmínka o ozdobeném stromku pochází až ze 16. století. Kdo byl oním průkopníkem a proč se ozdobený stromeček stal jedním ze symbolů Vánoc?

Úplně první zmínky o oslavách vánočních svátků pochází ze 3. století našeho letopočtu, ačkoli tehdy veselení nepatřilo jen výročí narození Pána. Pohané v období kolem 20. prosince slavili slunovrat. Zprvu si lidé narození Krista připomínali především stavěním betlému a namísto stromku si doma zdobili větvičky jehličnanů. Vánoční tradice v českých zemích se začaly rozšiřovat zhruba v patnáctém století.
O tom, kdo nazdobil první vánoční stromek, se už dlouhá léta přou Estonci a Lotyši. První tvrdí, že oni jej postavili už v roce 1441, kdežto Lotyši až v roce 1510. Podle některých historiků to ale nemělo co společného s Vánoci, nýbrž jinými tradicemi. Takže za ten první je mnohdy považován stromeček, který byl ozdoben v roce 1570 na severu Německa.
Tehdy se na něj věšely především jablka a ořechy, jež si zdejší děti mohly po svátcích sníst. Akce měla úspěch a v následujících sto letech si začaly zdobit stromky všechny bohatší německé rodiny.

A přidávaly se další věci. Kromě jablek se na stromek začalo věšet cukroví, sušené švestky a barvené ořechy. Místo dnešních řetězů posloužily na provázek navlékané šípky či papírové řetězy a nesměly chybět ani svíčky. Později přibyly ručně vyráběné ozdoby ze slámy, šišek či brambor a některé rodiny si na stromek věšely náboženské obrázky.
První stromky v Česku

Do našich končin se tento zvyk dostal až v 19. století. První stromek ozdobil v roce 1812 pro své přátele režisér Stavovského divadla Jan Karl Liebich (1773–1816). Druhým průkopníkem pak byl pražský právník Josef Alexander Helfert (1820–1910), který k nazdobenému stromku zval spolužáky svých dětí a děti z okolí.
Ze zdobení se stal nový trend a zámožnější rodiny si ho rychle oblíbily. Vesničané v té době zůstávali věrní zdobení větví a někteří z nich stromky přijali až po první světové válce.
Proč máme skleněné ozdoby
První skleněnou ozdobu vyfoukl v roce 1858 sklář z francouzského Goetzenbrucku. Ten rok se pěstitelům příliš nedařilo a urodilo se jen velmi málo ovoce. Protože mnohé rodiny tím přišly o oblíbené ozdoby, nabídl jim sklář jablíčka alespoň skleněná. Lidem se to zalíbilo a z nápadu ovlivněného nepřízní přírody se stala tradice, kterou lidé milují dodnes.
Obliba skleněných ozdob strmě stoupala. V reakci na poptávku začala vznikat sklářská centra, tím hlavním se stalo německé město Lausche, které udávalo trendy do celého světa. Jejich šíření napomáhala spousta příruček a časopisů s návody, jak na správné zdobení. Trend vánočních stromků i ozdob obletěl celý svět a už koncem 19. století mu podlehla většina evropských a severoamerických domácností.
Do foukání skleněných ozdob se v 19. století pustili i skláři v našich končinách. Ozdoby vznikaly hlavně v Krkonoších a Jizerských horách a vyvážely se až do daleké Indie. Jenže krize po první světové válce zasáhla i sklářský průmysl. Z několika tisíců sklářů se sice stalo jen pár stovek, ale žádný z nich se nechtěl vzdát. Ve snaze svůj průmysl zachránit, si skláři z výrobny v Hradci Králové pozvali pro inspiraci německého odborníka.

Po řadě školení se do výroby naplno opřeli a od 30. let začali expandovat i na německý trh. Sklářský obor v té době získal podporu od státu a začalo se mu dařit i v průběhu ekonomické krize. Přestože se tu nejdříve vyráběly hlavně kulaté ozdoby, postupně došlo i na zkoušení dalších tvarů, jejich barvení a ruční malování. Oblíbené byly hlavně kousky inspirované přírodou, mezi nejpopulárnější patřili ptáčci, šišky nebo muchomůrky.
Zdroj: Internet
🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄🎄
A je to tu - zlatý víkend... a krásné povídání. Když jsme v 60 letech zdobili s tatínkem stromeček, do spodních pater přišla červená jablíčka, která nám vždy schoval soused, pak zabalené vlašáky do zlatého "alobalu" a pak teprve kolekce, ozdoby, na skřipci muchomůrky, ptáčci a dlouhé třásně ze skládaného papíru. SVíčky voskové se dávali tak, aby cukrlata nechytla a stejně tak prskavky....nikdy nám na stromečku nic nehořelo... a hezké to bylo, voňavé... pozdravy do Kožuškova... Alena
OdpovědětVymazatAlenko, vlašáky jsme taky balili do staniolu. Když se nesehnala kolekce tak se do barevného staniolu balila domácí čokoláda. A když kolekce náhodou byla, pak jsem si ten malovaný staniol rovnala a zakládala do knížek, to bylo něco. Dnes se děcka ani nepodívají, co si ze stromečku utrhly a šup s tím do pusy, staniol i s obrázkem do koše. Svíčky si pamatuju, že jsme měli vždycky elektrické, býval tehdy jen jeden druh, ozdob jsme měli hodně i takové ty perlíčkové. Měli jsme i z nějaké třpytivé hmoty mikuláše a anděla a ježíška, ten byl krásně růžový, letěl na kometě, toho jsem opatrovala jak oko v hlavě. Když už jsem byla dospělá, našla jsem ho v krabici úplně rozdroleného, je mi to líto dodnes, co bych za něj teď dala ... 🎄
VymazatZdravím Alenu, jsme zřejmě stejně "mladé". Mnoho z dnešního psaní je mi známé. Barvy a světélka, naděje na "unášení" laskomin ze stromečku - to bylo naše mládí. A dárky pod stromečkem - levné, ale těšení nebylo o nic menší. Zdravím do stále fungujícího Kožuškova :-)))
OdpovědětVymazatKitty, my jsme nesměli trhat ze stromečku, dokud bylo cukroví. Praktikovala jsem to tak i u mých dětí, dnes se od nich dovídám, jak tajně kradli dobroty a staniol schovávali, ať to nevidím🎄
VymazatI Irisa Vsetín vyrábí baňky a před pár lety jsme si mohli baňky nechat ozdobit i jménem. Ve vestibulu radnice paní měla stoleček a na přání předvedla, jak se baňka zdobí. Vidíš ani nevím, jestli Irisa ještě existuje. Hezkou neděli.
OdpovědětVymazatMaruš, Irisa je pořád, mívá každý rok Den otevřených dveří. Kdysi jsme tam jeli, ale vzdali jsme to, byla tam šílená fronta🎄
Vymazat