... koblihy a jejich historie
Důležitou masopustní pochoutkou byly a jsou koblihy smažené na másle nebo sádle, a plněné povidly nebo mletým mákem.
I koblihy mají svou historii:
Již staří Egypťané prý běžně smažili koblihy a staří Římané nazývali podobné kulaté pečivo „Globuli“, což v překladu znamená kulička. Plnili je mákem, nebo medem a na koblihy měli dokonce vlastní recept.
Nejstarší zmínka o koblihách pojídající se o masopustu pochází v Čechách již ze 13. století. Masopustní kobliha je údajně jediným pokrmem, který se již v 13. století rozšířil po celé zemi coby neodmyslitelný a opravdový masopustní chod. Tomuto moučníku byla dříve přisuzována magická síla. Několik kousků z první upečené várky koblih se vždy uschovalo, usušilo a posléze rozdrtilo na prášek. O něco mladší jsou zmínky o ženách – kobližnicích.
Ve středověku slovo koblih symbolizovalo masopust – maso není. Proto se v té době v receptech setkáme s různými náplněmi, ale také mnoha druhy koření, které hospodyňky do koblížků přidávaly. Nejčastěji to byla řeřicha, šalvěj či kdoule. Koblihy se smažily ve vysoké vrstvě toho nejlepšího oleje (někdy i bukvicového). Protože lidé ještě v té době nedokázali konzervovat olej, proto si v zimním období, kdy se lisoval, oblíbili právě smažené koblihy. Ty s dírou nosí na svém rožni pohřebenář, masopustní postava se zvláštním názvem. Na hůl si jako výslužku od hospodyň z jednotlivých stavení navléká koblihové prstýnky, nebo si na ni napichuje kusy slaniny.
Rakušané tvrdí, že to byla právě jejich dvorní kuchařka Cäcilie Krapfen, která v roce 1690 o masopustu koblihy vymyslela, naplnila meruňkovou marmeládou a po usmažení velmi úspěšně pod názvem Cecillikugeln prodávala. Po ní se prý i kobliha, německy Krapfen, jmenuje. Vídeňákům koblihy chutnaly, jedly i na dlouhém Vídeňském kongresu v roce 1815, dle dochovaných záznamů se jich tehdy usmažilo a snědlo neuvěřitelných 10 milionů kusů!
Pověst na závěr:
Říká se, že kdysi jedna nešťastně zamilovaná kuchařka omylem vložila připravené těsto do oleje, namísto do trouby, a právě tak vznikly koblihy.
Zdroj: ceskezvyky.cz
🥯🥯🥯🥯🥯🥯🥯🥯🥯🥯🥯🥯🥯🥯🥯🥯🥯🥯🥯🥯🥯🥯
Koblížky přežily věky a určitě potrvají dál. Moje sestra si je kupuje, kdykoli se vypraví se synem na nákup. Je to její oblíbené jídlo. Já kolem nich chodím pro nákup, musím si nějaký koupit. Kdo je máte rádi, přeji dobrou chuť. A dnešní poučení bylo pro mě nové :-))
OdpovědětVymazatTak další osvěta - dnes koblihová. Koblihy mám ráda, ale přiznám se, že už je dělám málo.
OdpovědětVymazatHezký den!'
Hanka
Zajímavé. Docela bych věřila, že koblihy mají stejný osud jako francouzský obrácený koláč... u nás jsou oblíbené a musím chlapům připomínat, nechte je vychladnout....nejraději je smažím, když jsou venku...to mám naději, že do nich v klidu vpravím meruňkový a rybízový džem... pozdravy do Kožuškova.... Alena
OdpovědětVymazatKoblihy mám moc ráda,ale dlouho jsem je nedělala.Chtěla je vždy vnoučata.Historie je zajímavá
OdpovědětVymazatLibuško,hezký víkend
Děkuju za vaše komentáře, vážím si jich❄️
OdpovědětVymazat