🌳Stromy ...

 

Žijí, nebo jen přežívají? Vadí stromům chlad? Nebo mají problém jinde?

Všechny tyto otázky mě napadají při procházkách naší zimní krajinou. Proč se listnáče před zimou svlékají? Nudí se snad? A jak se vůbec připravují na zimu? A následně na jaro? A co jehličnany?

Optikou stromů začíná příprava na zimu již v srpnu. Dny se krátí, což stromy poznají svými vnitřními senzory, které jim nekompromisně hlásí: „Pozor, léto končí. Je čas.“

Od tohoto okamžiku se stromy začínají přepínat na úsporný režim. Zastavují růst a veškerou svou energii ve formě škrobu si ukládají do špajzky v kořenech a dřevu.

Jakmile na podzim udeří první mrazy, stromy se stávají zdatnými chemiky. Rychlostí blesku začnou nahromaděný škrob měnit na glukózu a sacharózu. Sladkou nemrznoucí kapalinu, která jim snižuje bod tuhnutí v buňkách. To brání tomu, aby je neroztrhaly ledové krystalky. Bez této sladké tekutiny by stromy jen stěží přežily první silnější mrazy.

Takto namíchaný sladký koktejl ochrání běžné stromy bez problému do mínus třiceti. Modřín pak s klidem zvládne i teploty pod mínus čtyřicet stupňů Celsia.

V říjnu a v listopadu začínají stromy řešit svůj šatník. Listnáče, a s nimi basu držící jehličnatý modřín, začnou z listů a jehličí doslova vytěžovat všechen drahocenný zelený chlorofyl a další sloučeniny bohaté na dusík a fosfor. Vše cenné pak putuje k uložení do kořenů. Barvy jež na listu po tomto vytěžení zůstávají, a podzim barevně dělají podzimem jsou vlastně jen zbytky, které za vytěžení už nestály.

Stálezelené jehličnany tuhle velkou čistku dělají jen u svých nejstarších jehlic, které jim už dosloužily. Ty ostatní si živiny nechávají v pohotovosti na jaro.

Teprve když jsou živiny v pořádku u kořenů, přichází příprava na období sucha. Ano, právě sucho je to, co stromy v zimě trápí nejvíc. Voda v půdě je zamrzlá a kořeny se k ní nedostanou.

K zvládnutí této zimní pouště mají stromy dvě strategie. Strategii "Do naha" a strategii "Zimního brnění".

Strategii „Do naha“ praktikují listnáče a pichlavý rebel modřín. Na bázi řapíku si strom vytvoří korkovou vrstvičku. Ta funguje jako neprodyšná hradba, která přeruší tok vody do listu. List uschne a upadne. Strom tak zašpuntuje své potrubí, aby jím v zimě neutíkala drahocenná vlhkost. A bonus navíc? Stromu bez listů nehrozí, že by se mu pod tíhou sněhu na nich polámaly větve.

Strategii „Zimního brnění“ provozují jehličnany. Tedy až na punkový modřín. Ach ty výjimky. Jehličnany své jehličí potáhnou silnou vrstvou vosku. Tato vrstva funguje jako dokonalá izolace proti odpařování vody. Díky tomu nedojde k úplnému zastavení fotosyntézy. Ta se jen přepne na „volnoběh“. Strom stále dýchá, ale jeho metabolismus je tak pomalý, že mu stačí minimum energie.

Na zimu pak stromy usnou. Ve spánku velmi pomalu dýchají. A při tom ze své spižírny spotřebovávají své letní zásoby cukru. Čím teplejší je zima, tím ho stromy spotřebují více. Jejich metabolismus běží v teple rychleji. Nechť v zimě žije zima.

Aby stromy věděly, kdy se mají po zimě probudit, sčítají ve spánku hodiny chladu. Většina našich stromů potřebuje zažít stovky hodin teplot mezi nulou a sedmi stupni Celsia, aby se jim v pupenech rozložily blokátory růstu. Ty jsou pojistkou předčasného probuzení při první lednové oblevě.

Pokud přijde extrémní mráz, jež poškodí pletiva (u savců jsou jimi tkáně), strom si je i v zimě schopen provést drobné udržovací práce. To aby udržel své vnitřní prostředí stabilní. I tak se někdy stane, že kmen pod náporem únorového slunce a nočního mrazu hlasitě praskne. Někdy se tak ovocné stromy natírají vápnem na bílo. Odráží slunce a tak k pnutí nedojde.

Na konci února se stromy začínají dívat do jara. Zatímco my ještě nosíme kabáty, stromy jdou do triček a šatů.

V pupenech se začíná odehrávat hormonální souboj. S příchodem většího množství teplých začíná klesat hladina „uspávače“ (kyseliny abscisové) a začínají se tvořit „budíky“ (gibereliny a auxiny). Jakmile na jaře budíky převáží nad uspávači, strom je připraven zeleně vyrazit.

Stejně tak koncem února začínají pracovat i kořeny. Přestože je vzduch ještě mrazivý, pokud není půda promrzlá do hloubky, kořeny začínají růst a čerpat vodu.

Jakmile se půda ohřeje, kořeny začnou pumpovat vodu nahoru do kmene. Vznikne tak obrovský kořenový vztlak. Voda začne rozpouštět uložené cukry a vynese je k pupenům. Pupeny, které jsou vlastně už hotové malé listy a květy, začnou nabíhat a brzy se ukáží světu.

A bude jaro. O něm však příště. Až skutečně přijde.

Teď ještě krátce ke stromům jako obřím zimním hotelům, které nikdy nezavírají. I když se v nich netopí, pod jejich kůrou a v jejich dutinách to tichým způsobem žije.

Hmyz, larvy a vajíčka nachází svá stromová ubytka pod kůrou. Stejně jako si stromy vyrobí svůj sladký nemrznoucí nápoj, slunéčka, ploštice, pavouci a další si v těle vyrábí glycerol. Díky němu mohou pod kůrou doslova zmrznout na kost, ale jakmile se oteplí, jednoduše se rozmrazí a lezou si dál.

Mnoho brouků, včetně v posledních letech tolik obávaného kůrovce, tráví zimu ve stádiu larev hluboko v lýku. V něm jsou v bezpečí před mrazivým větrem. Mají tam neustálý přísun potravy, kterou v zimě tráví velmi pomalu.

Dutiny většinou starších stromů pak poskytují luxusní apartmány s výhledem. Kromě ptáčků slouží jako bezva ubytovna třeba pro veverky, či netopýry.

Nízko rostoucí sladké větvičky stromů pak mohou lesní zvěři posloužit jako energetická tyčinka.

Přímo na kmeni pak mohou růst a tvořit plodnice zimní houby jako hlíva ústřičná, či penízovka sametonohá. Stromy se tak vlastně stávají zimními houbovými zahrádkami.

U kořenů v hloubce pod zemí pak probíhá tichá symbióza s mykorhizními houbami. Ty pomáhají stromu čerpat živiny a trpělivě čekají na první jarní cukry, které jim strom pošle dolů jako odměnu za jejich pomoc.

Ač stromy v zimě spí, zároveň i žijí. V tichosti, sami se sebou a se svými procesy. Tak i altruisticky pro své okolí. A těší se na jaro.

Stejně tak, jako se na jaro těším i já. A i letos budu dávat pozor, kdy se na větvích stromů objeví první zelené lístečky. Hotová magie. Jeden den je strom šedý a najednou celičký zelený. Stejně jako příroda kolem nás. Kouzelnice. Moc se na to těším.

Zdroj: Internet

🌳🌳🌳🌳🌳🌳🌳🌳🌳🌳🌳🌳🌳🌳🌳🌳🌳🌳🌳🌳🌳