🌞Z Kožuškova

Velký vítr, někdy až vichr trápí kožušky i nás už dlouho.

 Cvalíček uvažuje jestli jít na zahradu, nebo se vrátit domů.

Jonášek to sleduje raději za oknem

 a čeká, jak se Cvalíček rozhodne.

Bětuška to vyřešila.

 V nevyklizené pergole je příjemně.

"Nerušte mě!!!"

"Slunko nikde, nevím jestli tu vydržím."

Cvalíček usoudil, že z okna se počasí líp sleduje. 

Vyšlo sluníčko ... huráááá, jde se ven.

Honem se vyválet na záhonku, než se nám sluníčko schová.

Jééé, to je parádička.

Panička se bude sice zlobit, 

že mám zaprášený kožušek, ale já si nemůžu pomoct.

Asi jsem byl v minulém životě slepice.

Když bylo otevřené okno Bětuška si vyšla na venkovní parapet ...

... a někdo jí to okno zavřel a nechal ji venku.

Couráme a couráme.

Dva domů, jedna ven ...

Kéž by už mohla být otevřená okna, 

kožušci by chodili jak potřebují sami a obešli by se bez vrátných.

"Bětuš, už můžeš jít domů na oběd, já tě vystřídám."

"Ještě nemám hlad napásla jsem se trávy,

panička by se zlobila, kdybych ji to vyklopila na podlahu."

"Tak dobrá, budu tu hlídat s tebou."

Brunda si vychutnává klid, 

všichni jsou venku a ona si užívá sluneční paprsky v ošatce.

Pohodovou neděli přejeme z Kožuškova

a děkujeme, že jste k nám zavítali, máme z toho radost.

🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞