... jsem se do tohoto článku pustila.
Ale vím, že Vám ho dlužím, mnozí jste se ptali, co se Brundě stalo.


Vždycky se mi líbily tak zbarvené kočky,
ale u nás takové moc nejsou.
Až jednou mi ji přivezla dcera z města.
Bylo to kotě od kočky bezdomovkyně.
TADY jsem o tom psala.
Cvalíček je její syn, ještě měla dceru Lilinku,
která byla podobně zbarvená jako ona.
Pak už byla vykastrovaná a koťata jsme nemívali.
Byla ze všech našich koček nejskromnější,
jak na jídlo tak na všechno.
Když chtěla nějaký mls, stála u sporáku a tiše čekala.
V mládí nevěděla, že existují kapsičky v misce byly jenom granule.
Pak už jsme začali kupovat konzervy a nakonec ke granulím i kapsičky,
protože ti ostatní tři mlsouni konzervy nežerou.
Nepohrdla vylízáním talířku od smetanové omáčky, to si vždycky smlsla.
V létě, když bylo otevřené okno v kuchyni,
šla se projít po zahradě a za chvíli už byla zase doma.
Večer vyskočila oknem a přišla až ráno,
vždycky jsem psávala, že chodí na noční.

Letos už na noční nechodila,
ale na zahrádku se přes den podívat šla.

Zimu vlastně prospala, ven vůbec nechodila, bylo na ní vidět,
že už na ní doléhá stáří.
Krabice milovala, jako každá kočka a válení na zemi,
hlavně když u nás byla návštěva.
U jídla byla vždycky první
i když to na ní v poslední době nebylo vidět, misku vždycky vylízala.
Pelíšky střídala podle nálady ...

Na sluníčku, nebo u radiátoru ji bylo fajn.
Pak se začala z pelíšku pomalu stěhovat na sedačku.
Zalíbily se jí polštářky, zjistila, že hřejou.
Vybírala, vybírala ...

... až zjistila, že ten červený, jí nejvíc vyhovuje.
Když tak nad tím zpětně přemýšlím ...
... v poslední době večer hodně vrněla,
opravdu hodně nahlas, přehlušila i televizi.
Kočka přede od radosti, ale taky když má stres, strach nebo bolest,
ale nic takového jsme na ní nepozorovali.
Jídlo ji do posledního dne šmakovalo tak, jako vždycky.






Byla skromná, za duhovým mostem ji budou mít v úctě. Pěkné rozloučení jsi jí přichystala, na červeném polštářku už je jí dobře 😻
OdpovědětVymazat