🐞Zase se jednou mrkneme ...

... do živočišné říše.

Chodí k nám ježek. Je to ten, kde je šipka, 

ten na schodku je umělý.

Když mívají kožušci každou sobotu kuřecí hřbet z polívky, 

tak jim ho dávám ven, doma s tím dělají binec.

Večer nastupuje ježek, aby dojedl to, co zbylo.

Hrdlička u sousedů na střeše.

Sedí i se svým kámošem naproti nám na sloupu od telefonu.

Většinou do sloupu klove Strakapoud, však konec sloupu tak podle toho vypadá.

Když byly moje děti malé, podepisovaly si šneky.

Jednou jsme dokonce na jednoho takového narazili i na jaře, 

furt byl podpis čitelný.

Dělám to tak pořád. Letošního šneka se srdíčkem jsem už potkala 2x.

Furt se drží ve dvorku.

Jednou byl přicuclý na květináči.

Nebo se pase na Pampelišce.

U kompostu bydlí nepodepsaní, je tam furt živo.

Jo, listy salátu na kompostu jim šmakujou.

Když poprší, vylezou i ti malí Šneci.

Všimla jsem si, 

že se hmyzí hotel připravuje na nápor hostů a pilně se tam uklízí.

Vosa se dobývá do jednoho pokoje,

ale ten je už obsazený.

Musela jsem se smát, jak na sebe hledí, jako přes kukátko. 

Vosík francouzský Vosu vyhnal, 

fandila jsem mu. Teď jde asi varovat před dotěrnou Vosou sousedy.

Mladí pidi Čmeláčci z vlastního chovu.

Každý rok bydlí u nás v pergole v gauči, nebo pod podlahou.

Príma sobotní den

a všem kdo dnes přišel na můj blog děkuju za návštěvu,

 vážím si toho.

🐞🐞🐞🐞🐞🐞🐞🐞🐞🐞🐞🐞🐞🐞🐞🐞🐞🐞🐞🐞🐞🐞