🦋Co u nás ...

... na zahradě lítá a leze.

Když byly kytky ještě v kondici a svěží ...

Babočka kopřivová se dělí o svačinku s Okáčem poháňkovým.

Na bylinkách se Okáčům líbí nejvíc.

Žluťasek řešetlákový na mě volal, 

ať počkám, že se chce taky vyfotit s Okáčem.

Pak ještě chtěl fotku s včelkou ...

A ještě jednou Žluťásek na Hrachoru.

Není okáč jako okáč. 

Pro změnu Okáč prosíčkový.

A ještě jeden se jménem Okáč pýrový.

Babočka paví oko na Šuškardě.

Když bylo ještě z kytek co sosat, teď už je to horší.

Bělásek řepový taky sem tam přiletí.

Modrásek obecný, 

toho tu moc nevídám.

Vosíky nemáme jenom ve skleníku,

objednali si i hmyzí hotel.

Je jim vidět jenom tykadla.

Když kvetly Kopretiny bylo na nich zase spoustu Zlatohlávku tmavých.

Letos byli hodně malí, ale čilí.

Mají rádi bílé kytky.

Když nám jednou trošku sprchlo, schovali se do Floxů.

I včelka tam našla azyl.

Včelky mají nejraději žlutou, taková barva je nejvíc láká.

Slunečnice jsou nejoblíbenější.

Nepohrdnou ani Šruchou.

Nakonec "něco", co tu přiletělo a v momentě odletělo.

Stačila jsem jednou cvaknout a bylo to pryč.

Vypadalo to jako koník. Fotka nic moc, víc jsem nestihla.

Pátrala jsem všude možně a nakonec jsem našla

Je to Saranče modrokřídlé.

Ano, přesně tak se mi to zamodralo před očima, když odlétalo.

Poslední dvě fotky jsem si půjčila z internetu.

Děkuji všem, kdo došel až na konec článku

a přeju pohodový den.

🦋🦋🦋🦋🦋🦋🦋🦋🦋🦋🦋🦋🦋🦋🦋🦋🦋🦋🦋🦋🦋🦋🦋🦋