Pěstování každé záliby je obohacením těla i mysli. Dřív to byl únik před útiskem doby, dnes lidi vyhledávají jiné aktivity. Doba umožňuje rozšiřování obzorů, ale platí se za ně. Někdo cestuje jako Japonci, nabere v autě v pár dnech optické záběry a doma je potom zpracovává, často pro pozornost okolí. Pro mě je důležitý oddech a zkušenosti, ne pídit se po neštěstí a hrubosti, čímž se živí média. Televizi už v bytě nechci a nemám, v počítači si hledám dobré události. Jen nemám koníčka v poznávání Brna, zatím. Ale je zde, můžu začít, až objevím nějakou oblast, kde se můžu obohatit a doplnit to potřebným lehkým pohybem. Teď už si nemusím na žádnou stranu dokazovat, jaká jsem zdatn 😉.
Dnes se nechytám, kvásek nekrmím, víno nepiju (22 let Plzeňačka), po chatě či chalupě jsem nikdy netoužila (další smejčení), tak snad jen posezení u ohně a vůně buřtů by mne zlákala. Očouzený buřtík je jediná uzenina, kterou si 2x do roka dopřeju, jinak ji nemusím, stačí, že ji manžel miluje. Ale souhlasím naprosto s tím, že každá záliba, která člověka těší, mu život prodlouží... Alena
Také jsem v mládí trampovala, jezdila na potlachy, ale jako TS (tramp samotář). Brácha měl s klukama osadu v lesích Hostýnských vrchů. O víkendech jsem tedy vyrážela na tramp sama, se svým cancákem a usárnou nebo teletem. Na velké vandry (celý týden o prádninách)) s dalšími TS jsem jezdila už s budoucím manželem, kterého jsem na jednom z vandrů potkala. Jsem ráda, ze tramping komunisti nezlikvidivali, i když spousta osadníků přišlo o své sruby, když je komunisti vyhodily do vzduchu.
Jste hodní, že jste si udělali čas a napsali mi komentář :-)
Jestliže nemáte účet na google, tak pro vložení komentáře zvolte možnost "název/URL" (pouze kdo máte blog či webové stránky) nebo "anonymní" (ostatní) - v tomto případě zanechte i svůj podpis, abych věděla, kdo byl na návštěvě.
Pěstování každé záliby je obohacením těla i mysli. Dřív to byl únik před útiskem doby, dnes lidi vyhledávají jiné aktivity. Doba umožňuje rozšiřování obzorů, ale platí se za ně. Někdo cestuje jako Japonci, nabere v autě v pár dnech optické záběry a doma je potom zpracovává, často pro pozornost okolí. Pro mě je důležitý oddech a zkušenosti, ne pídit se po neštěstí a hrubosti, čímž se živí média. Televizi už v bytě nechci a nemám, v počítači si hledám dobré události. Jen nemám koníčka v poznávání Brna, zatím. Ale je zde, můžu začít, až objevím nějakou oblast, kde se můžu obohatit a doplnit to potřebným lehkým pohybem. Teď už si nemusím na žádnou stranu dokazovat, jaká jsem zdatn 😉.
OdpovědětVymazatDnes se nechytám, kvásek nekrmím, víno nepiju (22 let Plzeňačka), po chatě či chalupě jsem nikdy netoužila (další smejčení), tak snad jen posezení u ohně a vůně buřtů by mne zlákala. Očouzený buřtík je jediná uzenina, kterou si 2x do roka dopřeju, jinak ji nemusím, stačí, že ji manžel miluje. Ale souhlasím naprosto s tím, že každá záliba, která člověka těší, mu život prodlouží... Alena
OdpovědětVymazatTaké jsem v mládí trampovala, jezdila na potlachy, ale jako TS (tramp samotář). Brácha měl s klukama osadu v lesích Hostýnských vrchů. O víkendech jsem tedy vyrážela na tramp sama, se svým cancákem a usárnou nebo teletem. Na velké vandry (celý týden o prádninách)) s dalšími TS jsem jezdila už s budoucím manželem, kterého jsem na jednom z vandrů potkala. Jsem ráda, ze tramping komunisti nezlikvidivali, i když spousta osadníků přišlo o své sruby, když je komunisti vyhodily do vzduchu.
OdpovědětVymazat