🚬Trocha valaštiny po čtrnácté

 Jak říkal starý Bakuř -

 "Po dobrém jídlu si zakuř!"

A nemyslel tým žádnú filozofiu, žádné gesto vzdoru ani projev moderní svobody. Myslel tým obyčejný klid po robotě.

Na Valašsku starší cérky kúřily fajky a nikdo sa temu nepodivoval. Nebylo to téma k debatě, nebyla to senzace. Bylo to tak. Stejně jak nož v ruce, kolovrat u lavice, lebo šátek utažený pod bradú.

Podíváš se na ty staré fotky a vidíš vjac než enem robu s fajú.

Vidíš dobu. Vrásky jak letokruhy, ruky ztvrdlé od roboty, postoj pevný jak kúl v plotě. Jedna stojí, druhá sedí u kolovratu. Obě majú v hubě faju, jako samozřejmost.

Ty robky neměly čas na symboly. Ráno stanuly, zatopily, zadělaly na chleba, obstaraly dobytek, přadly, šily, vařily, vychovávaly děcka. Život byl tvrdý, zima dlúhá a chleba nebyl zadarmo.

Faja byla malá chvíľa mezi tým fšeckým. Potáhneš, vyfúkneš dým a svět se na chvíľu spomalí.

Na Valašsku sa faja nebrala jako znak chlapskosti. Byla to věc užitná. Tabák byl levný luxus - malý kus radosti, kerý si člověk moh dovoliť, gdyž bylo hotové.

Večer sa sedělo na lavici před chalupú, opřelo sa o zeď, dým šel pomály do šera a mezi řečú bylo vjacej ticha než slov. Nigdo to neřešíl.

Dneskaj by z teho bargdo dělal manifest svobody, iný by sa pohoršovál.

Tenkráť to bylo prosté. Stejně jak jejich život. Ty roby neřešily, estli sa to hodí. Ony prostě žily. A gdyž byl čas, zapálily si.

Možná právě proto ty fotky držá pohromadě. Nejsú naaranžované pro efekt. Je v nich klid po robotě, kus hrdosti a tiché vědomí, že deň byl splněný.

A tož gdyž říkal Bakuř: „Po dobrém jídle si zakuř,“ nebyla to výzva k neřesti.

Bylo to uznání, že práca je hotová a člověk si može na chvíľu sednúť .. enem tak byť. V tichu. S dýmem, co sa pomály ztrácá nad střechú chalupy ...

Zdroj: Internet

🚬🚬🚬🚬🚬🚬🚬🚬🚬🚬🚬🚬🚬🚬🚬🚬🚬🚬🚬🚬🚬🚬🚬🚬