💖Z Kožuškova

Ještě ve středu sluníčko svítilo a hřálo.

Jonášek číhal na hraboše.

Pak si šel dát do pořádku kožušek.

Pod smrkem je príma poleženíčko.

Kousek dál si pochrupoval Cvalíček

Stíny se dlouží, jde se domů,

 zavelí Cvalíček.

Jonášek ho poslušně následuje.

I když sluníčko nesvítí, chodí kožušci ven, 

ale za chvíli sedí na okně a škemrají.

Ani Bětušku to venku nebaví, 

všude jenom chládek, sluníčko je nízko.

Polísat se se schodkem a honem domů.

 Bětuška lítá po parapetu jak divá.

Není možné ji vyfotit, všude je rozmazaná.

Ogaři kočičí jsou klidnější, ti pěkně sedí a čekají.

 Co si o mě myslí nevím a ani to vědět nechci.

Konečně se mi to podařilo,

to to zase schytám, že si fotím a ji nechám zmrznout.

Rychle na radiátor zahřát kožušek.

Teploučko Bětuška zbožňuje.

Jde se spát, ale Jonášek prý na Cvalíčka hodně funí ...

Přidržel mu makovičku, aby funěl jinde.

Jonášek to nakonec vyřešil

 a spokojenost byla na obou stranách.

Pohodovou a klidnou první listopadovou neděli.

Všem, kdo jste dnes došli až na konec článku děkujeme

 a vážíme si vašeho času, co jste věnovali našemu Kožuškovu.

💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖