💥O Šotkovi

 Lidové bájné představy a pověry

Ducha domácího lid český pojmenovával různě, např. Šetek, Šotek, (šet, šiet = stařec). Vychází tak z pojmenování ducha domácího: Děduška dle slovanského bájesloví.

Šetek, Šotek vyhlíží prý jako malý klouček, jenže má na rukou a nohou pazourky. Zdržuje se nejraděj i v ovčírně, ale ukrývá se i v mouce a hrachu nebo na plané hrušni. V zimě sedává obyčejně na kamnech a ohřívá se. Šotka si lze vychovat z vejce od slepice prvnice, které se nosí sedm dní pod levou paží. Šetek ochraňuje stádo, od nemocí, přináší obilí a peníze. Šetek vydrží prý devět let bez jídla a pití, v devátém roce se vrátí na místo, kde byl narozen a pak sužuje a trápí obyvatelstvo.

V jižních Čechách věřili, že kdo si chtěl opatřit šotka, musel první vejce od černé slepice po devět dní nosit pod levou paží. V tom čase nesměl v nic věřit, nesměl se mýt, modlit, česat a ani nehty stříhat. Šotek je maličký asi jako palec a může se však ještě natáhnout a pak se protáhne jako stéblo i klíčovou dírkou. Šotek svému pánu vykonává různé služby, je-li však nahněván, mstí se. (1898)

Známa je průpovídka: „Má šotka“, to znamená že se mu vše podaří. „Pravý šotek je človíček čtverácký, který tu, brzy onde se objevuje a rozmanité žerty tropí.“

Dle víry štýrských Slovinců byl Šetek za starých časů dobrý duch, malý jako paleček; bydlel nejraději v kuchyni na místě, kde schovává se sůl, nebo v chlévě při mladém dobytku. Šetku prý musili vše, co vařili nebo pekli, nejdříve předložit, jinak způsobil, že oheň v kamnech nehořel, nebo že všechny hrnce popukaly, krávy krví dojily apod. Protože byl malinké postavy, mohl se kdekoli ukrýt a odkud tomu, kdo ho podráždil něco vyvedl.

Lid si o něm vypravuje mnoho veselých kousků:

- Kdo mu ublíží, tomu se pomstí; pacholkovi, který ho shodil z půdy, zamotal seno do vlasů tak, že se musel dát do hola ostříhat.

- Děvečku, která ho opařila, zapletl do žebříku, že jí musili přijít na pomoc, a měli co dělat, aby ji ze žebříku zase vypletli.

Zdroj: Internet

💥💥💥💥💥💥💥💥💥💥💥💥💥💥💥💥💥💥💥