Sama zahrada je učitelem duše. Je pro nás zrcadlem. Učí nás, že vše, co vstupuje do bytí, nevyhnutelně znovu pomine. Moderní současník, odcizený přírodě, má s tímto své potíže, což – i když si to nechce uvědomit – ovlivňuje i jeho. Tak duchovně zírá, chce se držet; snaží se proti minulosti, proti rozpuštění a vyhynutí. Zahrada nás ale rok od roku učí, že mizení, rozkvetení a chřadnutí vždy následuje jaro: probouzí se zeleň života, slunce vychází výš, vrací se stěhovaví ptáci. Všechno se mění, nic není ztraceno.
Zahrada nás učí hluboké důvěře v bytí.
Zdroj: FB - Wolf-Dieter Storl
🌻🌻🌻🌻🌻🌻🌻🌻🌻🌻🌻🌻🌻🌻🌻🌻🌻🌻🌻🌻🌻
Příroda má výkladní stín v zahradách, to dokazuje i tvůj blog. Krásný víkend přeji :-)))
OdpovědětVymazatPrima větičky !!!
OdpovědětVymazatMěj hezkou sobotu, Libuško !
Hanka
Moudrá slova. Ta fotka mi připomíná zahradu mých rodičů. Ti tam také neměli kousek volného místa. i když těch kytiček neměli tolik, ale jen samou zeleninu a bylinky.
OdpovědětVymazatDěkuju za komentáře.
OdpovědětVymazat