Článek z Internetu,
zaujal mě, souhlasím s pisatelem.
💕Jsme poslední generace, která znala dětské dětství. Hráli jsme kuličky na zaprášeném chodníku, skákali přes gumu napnutou mezi nohama dvou kamarádek, lezli po stromech a stavěli bunkry z toho, co dalo okolí. Odměnou nám byl delší pobyt venku, trestem zákaz vycházek a to opravdu bolelo.
💕Neměli jsme mobily, ale věděli jsme přesně, kdo z kamarádů má dneska narozeniny. Vážili jsme si každého přátelství, protože nebylo „kliknutelné“ bylo vybojované, prožité, opravdové. Když jsme si ublížili, trápili jsme se, ne přes obrazovku, ale z očí do očí. A když jsme si odpustili, bylo to navždy.
💕Pohádka nebyla aplikace, byl to večerníček u babičky, šustění peřin a kakao v hrníčku s ouškem. A štěstí? To bylo schované v letní noci, kdy jsme si na dece říkali tajemství, která už dnes nikdo neposlouchá, protože každý spěchá.
💕Byli jsme dětmi, když bylo v pořádku být dětmi. Teenagery, když bylo dovoleno hledat, kým jsme. A dospělými, když přišel čas nést odpovědnost.
Ta doba už se nevrátí. Ale v nás pořád žije.
A tak si často říkám, jak je možné, že i když jsme tehdy neměli nic, měli jsme tolik. A možná právě proto jsme byli šťastnější. Protože lidskost byla cítit na každém kroku.
Zdroj: Internet
💕💕💕💕💕💕💕💕💕💕💕💕💕💕💕💕💕💕
Milá Libuško, děkuji, krásný text.......Přeji příjemný víkend a mávám ze zachumelených Brd. Eva
OdpovědětVymazatTo je tak krásně a při tom jednoduše napsané. Ano, takové bylo naše dětství a dospívání. Krásné.
OdpovědětVymazatLibuško,to je moc krásné.A souhlasím a myslím,že naše starší generace byla i nějak lépe vybavena na nástrahy života.A přátelství z dětství nás doprovází celý život.Hezký den
OdpovědětVymazatMilá připomínka našich mladých časů. Moje generace nezažila válku, zažívala to, co je v textu - s kamarády, o které bylo třeba pečovat a stát jim přímo po boku. V přírodě bylo stále něco k snědku, zvířat dost, mohli jsme je přímo pozorovat. Domácí zvířata jsme měli doma a znali jsme jejich života běh.
OdpovědětVymazatDnes se k zážitkům z dětství obracím do zápisků mnoha z minulých let, i desetiletí. A poslouchám a zpívám si písničky, které jsem si zpívala s ostatními. Zpěv naživo trénuje hlasivky, ale i pocit štěstí, když si na něco z mládí vzpomenu 💛
A hrála jsem s kamarádkami školku se švihadlem, s míčem, vybíjenou, šila na panenky, jezdila s kočárkem.... a na táboře byla pouť, olympiáda, maškarní ...a masky jsme si šily s krepáku...stopovačka s odměnou kulatého lízátka... jo, to byly časy... dnes mobil, tablet, počítač a brýle od 5 let.... Alena
OdpovědětVymazatTak jsem zatlačila slzu a pořád teče a teče. A myslím na to, jak děti si večer přilehli a chtěli abych jim zpívala. Panelákové zdi jsou tenké, tak jsem se občas bála, že sousedi si budou myslet, že sme se zbláznili. Dnes - teda né všude - se mrskne v bedně pohádka a rodiče se diví, že musí hledat logopedi. No všechno se vyvíjí dobou, dnes si nedovedu představit, že by manžela nehlídali hodinky a nedostala jsem hlášení když upadne. Všechno je v nás, jak si to nastavíme, ne všechny děti civí do tabletů, babičky dnes zpívají tak jako dřív a ty co jim nebylo zpíváno tak nejspíš nezpívají...Míla
OdpovědětVymazatLibuško tak to bylo. Jsem 70 +, ne všechno jako děti jme měli, a jedli jsme šťovík, chléb se sádlem a pažitkou nebo chléb s máslem a povidly, protože doma prostě nic ostatního nebylo. Na vesnici jsme si přilepšovali chováním králíků a slepic, ale také jsme se o ně museli postarat. A dneska se děti starají v rodině o co? O nic. V hlavě mají počítač nebo mobil a hlavně 100 000 virtuálních kamarádů. Jsem ráda, že v té dnešní době nežiji. Zdraví Iwka
OdpovědětVymazatMohu akorát napsat, že souhlasím s Tvým příspěvkem a též i s komentáři nade mnou.
OdpovědětVymazatHezký navečer!
Hanka