... že se ještě k vánocům vrátím.
Venku nám už stromeček nesvítí dlouho,
obrala jsem z něj i ozdoby z citrónu a jablíček,
nechala jsem jenom sněhové vločky.
Protože u nás minulý týden dost svítilo sluníčko,
přestal mi dělat radost i stromeček doma.
Donesla jsem krabice od baněk a pustila se do odzdobování.
Moc ráda to nedělám, ale šlo mi to rychle.
Kožušci mi nepomáhali, protože jsem měla zavřené dveře.
S nimi by to dopadlo ...
Lamety jsou v sáčku, může nastoupit Pepan,
aby uklidil světýlka.
I nějaké čokolády tam zbyly.
Dříve jsme stromeček schovávali, až tam nebyly žádné.
Hotovo.
Krabičky jsou plné a budou rok odpočívat ve skříni.
Máme ještě i hodně starých baněk,
některé už ani na stromeček nedávám.
Ale čeho si hodně vážím jsou zvonečky,
léta už jsou na nich znát, ale krásně zvoní,
ty novodobé jenom chrastí.
A je uklizeno, vyluxováno.
Kytka stojí zase na svém místě ...
Jenom večer mi světlo z těch míst bude nějakou dobu chybět.
Jako dítě jsem si vždycky říkala - Zase musím rok čekat na další vánoce.
S přibývajícími léty, už je to jiné - Kolikpak, ještě takových vánoc zažiju?
a dnešní článek shlédl až do konce.
Slibuju, že už s vánoci dám pokoj až do prosince.
Mějte príma den.



Vidím krásné ozdoby v jejich kutloušcích. Odzdobování není žádný karneval, ale pohled na výsledek po jejich sundáváním těší. I nás, z dálky 😊
OdpovědětVymazat