🐄Trocha valaštiny podesáté ...

 Běda domu, gde porúčá kráva volu!

Tož pro ty, co nevíja, odkáď sa vzalo toťto staré pořekadlo, rád vysvětlím, lebo dnešní člověk už má doma myčku, robotický vysavač, chytrú ledničku, hromadu hesel do banky, do mobilu, ale furt neví, gdo v tem baráku vlastně porúčá.

Dřív to bylo jasnější. Aspoň na papíře. Mužský byl hlava rodiny, roba krk, děcka ocásek a tchýňa pohon. Chlap ráno stanúl, natáh gatě, šel do roboty lebo na pole, po cestě si zanadával na císařa, počasí, krávu aj súseda a po návratu dom si myslél, že teď bude řídiť domácnosť.

Enemže doma už bylo dávno rozhodnuté, gde bude viseť špek, kolik sa dá soli do zeľa, kerá kura pújde pod núž, gdo pojede v nedělu ke kmotře, gdo mosí spraviť plot a gdo zas nechal boty u dveří, jak by do chalupy přišel vandrák a né hospodář.

Mužský sice porúčal, ale většinú tak, že sa zeptal:

„Stará, možu si dať ešče jeden štamprlík?“

A stará pravila: „Možeš.“ A on věděl, že nemože.

Tož tak to bylo.

Pořekadlo „Běda domu, gde porúčá kráva volu“ sa tvářilo jak veliká múdrosť starých časú.

Enemže kdo měl doma krávu aj vola, ten dobře věděl, že ani jedno z tých zvířat sa neptalo na rovnoprávnosť. Vúl tahal, kráva bučala a dójila, hospodář nadával a hospodyňa stejně nakonec rozhodla, gdy sa pojde do chléva, gdy sa bude dojit a gdy sa všecko nechá, lebo sa vaří oběd.

Chlap mohl přijít dom, prásknúť čepicú o lavicu a prohlásiť:

„V totem baráku budú platiť moje pravidla!“

Robka ani nezvedla oči od těsta a enem řekla:

„Tož si umyj ruky, sedni si, buď ticho a jez, než ti to vychládne.“

A pravidla byla vyřešená. Chlap jedl, mlčál a byl rád, že je guláš.

Tož taková byla domácí politika. Bez voleb, bez kampaně a bez plagátú na každém slúpku.

On byl pán domu navenek, ona byla vláda uvnitř. On měl klobúk, ona měla klúče, on porúčal před luďma a ona určovala doma, co sa bude dělat a gdy sa to udělá. On mosel vypadať jak vúl, co táhne celý svět, ona zas jak kráva, co pokojně žvýká a do ničeho sa neplantá.

Enemže kráva má klidné oči, ale paměť jak úředník. Pamatuje si, gdy gdo přišel pozdě, gdy gdo řeknúl hlúpú větu, gdy gdo sľúbil, že spraví plot, gdy gdo zatajil výplatu a gdy sa ztratila slivovica určená na mazání kolen.

A gdyž sa pak po rokoch v hospodě řeklo:

„Běda domu, gde porúčá kráva volu,“ staří chlapi kývali hlavú, jak by o tem měli každý svoju vlastní paměť.

Dneskaj už chlap většinú nechodí po baráku s řečú: „Já tadyk porúčám!“

Dneskajší chlap stojí spíš uprostřed kuchyně a volá:

„Miláčku, gde máme ty sáčky do vysavača?“

A robka mu bez přemýšlání odpoví:

„V komoře, druhá police, za kompotama, vedla tašky z Lidlu, kerú si tam včera strčil ty.“

On ide, deset minut sa v tem hrabe, převrátí púl komory naruby, pak sa vrátí a slavnostně oznámí:

„Není to tam.“

Ona stane, udělá tři kroky, sáček vytáhne a podívá sa na něho tak, že by sa aj okresní súd rači omluvil.

Tož gde je potom ta vláda vola?

S moderní technikú je to ešče horší. Chlap sedí na otomaně, v ruce drží ovladač od televize a připadá si jak velitel řídicího střediska. Enemže gdyž sa mu vybije mobil, celé velitelství sa rozsype.

„Gde je nabíjačka?“

„Vedla postele.“

„Není.“

„Pod novinama.“

„Není.“

„Tož sa podívaj pořádně.“

Za chvílu příde ona, zdvihne noviny a nabíjačka tam leží jak dúkazní materiál. Vúl je poražený bez boja a domácnosť funguje dál.

To staré pořekadlo už dneskaj zní trochu jak zpráva z časú, gdy měl každý barák chlév, na dvoře hnoj a za dveřma papuče připravené pro případ, že sa hospodář vrátí z hospody až moc veselý.

Enemže smíť sa mu móžem furt, lebo v každém baráku sa chvílu cítí mužský jak vúl, co táhne celú fúru a robka jak kráva, kerá na něho bučí, lebo zas nezavřel branku.

Pak sa to zasej otočí. Ona táhne fšecko, on bučí na fotbal, děcka řvú, pes štěká, tchýňa radí a život ide dál, jak šel dycky.

A gdyž už má člověk pocit, že má doma konečně všecko pod kontrolú, negdo sa znenadání zeptá:

„Gdo měl vynésť koš?“

A nastane ticho. Vúl hledí na krávu, kráva na vola, děcka do mobilú, pes zaleze pod stúl a koš přetéká.

Tož bych k temu dodal enem toľ:

Běda domu, gde porúčá kráva volu.

Ale ešče větší běda domu, gde nikdo neposlúchá nikeho, fšeci majú pravdu, nigdo nevynese koš a poslední slovo má facebook.

Tož na Valašsku to máme najlepší. Chlap si myslí, že porúčá, robka ho v tem nechá a barák stojí dál …

Zdroj: Internet

🐄🐄🐄🐄🐄🐄🐄🐄🐄🐄🐄🐄🐄🐄🐄🐄🐄🐄🐄🐄🐄🐄🐄