🍂Trocha valaštiny podeváté ...

 ,,Gdo sa bojí, sere v síni"

Tož pro ty, co nevíja, odkáď sa vzalo toťto staré pořekadlo, rád vysvětlím, lebo dnešní člověk už má záchod v baráku, světlo nad hlavú, voňavý papír a negdy aj topení pod řiťú. Dřív to bylo inčí dobrodružství.

Na malú aj velkú sa chodilo ven, do kadibudky. A kadibudka, to nebyla žádná moderna s kachličkama. To byla dřevěná búda, co byla v létě cítiť po životě, v zimě po smrti. Uvnitř ďúra, pod ňú tma, okolo pavučiny a dětská fantazia pracovala vjacej než státní úředník před dovolenú. Děcka seděly, držaly sa prkénka a čekaly, co z té černé hlubiny pod nima vyskočí. Čert, had, myš, utopený strýc, lebo aspoň kura s psychickú poruchú.

Eště horší bylo, když byl suchý záchod páru metrú od baráka. Třeba až u kurníka mezi slépkama. To už nebylo enem vykonání potřeby, to byla noční túra. Člověk šel s lucernú jak haviř do dola, za ním šustily keře, nad ním húkala sova a v kurníku sa pohnula slepka, kerá vypadala, že má spojení přímo s peklem.

U nás sa zas vyprávjalo o jednom ogarovi od súseda, kerého poslali večer před spaním do kadibudky za stodolú. Venku fučalo, vrata vrzaly a měsíček nad hnojem svítil enem tolik, aby člověk viděl fšecko, čeho sa može báť.

Ogar došel ke kadibudce, otevřel dvérca a ftedy sa ze střechy sesypal sněh a cosik černého mu proletělo kolem hlavy. Najspěš kocúr. Enemže on už v tu chvílu viděl čerta, smrtku aj fšecky nebožtíky ze hřbitova dohromady.

Letěl zpátky k baráku, gatě v jedné ruce, druhú držál řiťu a řval, že tam gdosik je. Tata ho chtěl poslať zpátky, ale maměnka pravila, ať děcko nechá, že do rána vydrží.

Nevydržalo. Za chvílu sa ze síně ozvalo enem tiché:

„Óh, maměnko ..“ a bylo hotové.

Ráno sa to zamétlo, vydrhlo a život šel dál. Ogar dostál páru facek, kocúr mléko a rodina skazku, kerá sa vytahovala ešče za dvacet rokú při každé návštěvě.

A gdo neměl odvahu jak ten ogara, ten to chťačky nechťačky zrobil už v síni.

Dneskaj sa temu smějeme, ale dříve síň nebyla žádná naleštěná chodba s botníkem z Ikey. Síň mohla byť kus baráku, kuchyň, průchozí místnost, fšecko dohromady. Dřív ludé nebývali tak, že každý měl svůj pokoj, kúpelku, sprcháč a záchod s bidenem. Moja stařenka žila ze staříkem, dvuma děckama, svojú maměnkú aj s tatú v jednéj místnosti a k temu měli akorát malučkú kuchyňku. Tam sa spalo, jedlo, hádalo, modlilo, rodilo aj marodilo. Súkromí bylo toľ, koľ sa vešlo pod peřinu.

Tedy byli ľudé ináč tolerantní. Jednak moseli, jednak neměli gde utécť. Když negdo prdnúl, tož sa nepsaly statusy na internet, ale otevřelo sa okno. Gdyž negdo chrápal, otočíl sa na druhý bok. A gdyž sa děcko bálo íť do kadibudky, tož sa vědělo, že z něho jednúc třeba vyroste statečný člověk, ale dneskaj večer z něho vyróstl akurát malý posera.

A proto sa u nás ešče dneskaj praví: Gdo sa bojí, sere v síni.

A já bych k temu dodal enem tolik:

Dneskaj sa nebojíme kadibudky. Dneskaj sa bojíme vybitých batérek v mobilu lebo teho, že v nedělu nebude otevřený Kaufland. Tož ale to pořekadlo platí furt.

Enem ta síň sa přestěhovala do komentářú na fb.

Zdroj: Internet

🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂