💖Z Kožuškova

Jednou do roka se stane, že Cvalíček přijde domu jako čuně.

Teď to naštěstí odnesly jenom tlapky, ale většinou je doválený celý

a to jde hned do sprchy.

Pojedl a šel ven, prý přijde až bude čistý.

Bětka už čeká, aby mu zkontrolovala tlapky, jestli může dovnitř.

Dostal propustku, může dál.

Umí si poradit za chvíli byly nožičky jak alabastr.

Jak to dělá nevím.

Za chvíli přišel a "omdlel" v kuchyni.

 On to tak dělá, položí na zem hlavu a prásk sebou,

 kdo ho nezná by myslel, že je po něm.

Jonášek dospává na okně, 

byla volná ošatka, tak toho hned využil.

Letos opékání buřtů moc nebylo, kvůli suchu a vedru se oheň nedělal.

Kožušci mě přemluvili, aby jsme si aspoň v říjnu ještě opekli.

Pepan to moc nemusí, tak malý ohýnek na jeden buřtík.

Když jsem je viděla, jak jsou nachystaní u stolu,

bylo mi jasné, že moje budou jenom ty konce.

Hotovo, jdeme na to.

Jonášek nedočkavě čeká, 

až se dostanu ke středu a začnu jim házet masíčko.

Cvalíček už dostal, olizuje se až za uši.

Nakonec se nadlábli oba.

Po jídle jak po výprasku se u nás říká.

Měla jsem fakt jenom ty konce, 

ale dojedla jsem se chlebem, toho jsem měla dost 

a zapila pivem, to mi kožušci naštěstí nechali.

Už vím, že jeden buřt je málo, musím jich příště z mrazáku vytáhnout víc.

Bětušku nějaké buřty nezajímají, spala na stole na sluníčku ...

... před domem, tam svítí sluníčko do samého večera,

 než zapadne.

Bětuška si v létě si zahradu užila, 

teď se drží  hodně doma, vyjde ven jenom když má náladu. 

Sluníčko zapadlo, stůl je volný, 

tak se tam vyvalil Cvalíček.

Stůl tam je vlastně jenom kvůli kožuškům, 

pořád tam některý leží, hlavně večer.

Celé léto v křesle v kuchyni nikdo nespal.

Nastal čas spaní doma, noci jsou chladné ...

 ... zase jako kamarádi spolu.

Krásnou první říjnovou neděli.

Všem děkujeme, že jste přišli mrknout na kožuškovský blog.

💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖