Gdo chce fšecko enem pro sebja,
temu sa zavřú vrata do nebja.

V Mezříču bylo před vánocama. Mrzlo tedová, že až praskaly střechy na chalupách. Strýc Štěpánkú skoro ráno hopli na nohy a obuli si papučiska, navlékli na sebja kaban a začali s přípravú velikej zabijačky. S pacholkem Janem sa domluvili, že brávka lépnú eště za šera, aby súsedé nic neviděli a tým zamezili podarunku fšelijakých maškrt, keré chtěli ochrániť enom pro sebja.
„Tož, edem do teho, ale chytro,“ radil strýc Jurovi, „aby nekvičalo, súknem mu jednu do kotrbaně a až sa vyškobrtí, teprú ho žignu. A tož fčil honem skoč do izby pro núž a tetka nech přinese neco na krv.“
Jura pelášil do izby a ve chvílce byl s nožem zpátky a za ním v patách kymácala sa pomály stará Štěpánčena, nesúcí v jedné ruce mísu a v druhé hrnec ze švrlákem, aby bylo čím švrlať krv, aby si nesedla, gdyž ju budú míšať na jelita a prdelačku.
„Faň,“ praví strýc, „fšecko je připravené, tož možeme íť.“ A šli na počinek ke chlévku, gde byl zavřený dobře stopadesátikilový mašík, odsúzený k popravě, kerá se měla na něm dneskaj ráno vykonať.
„Tož, Juro, pozor,“ rozkazujú strýc. „Henkaj u zdi je kyjak, ten si vem a postav sa tady vedla dvérek, ale tak, aby ťa mašík nezahléd, až sa z chléva porýká a až vystrčí lebenicu, tož mu do ní jednu súkni, ale pořádnú. Ostatní já už udělám. Rozumíš mě?“
„A tož baže, rozumím,“ přisvědčil Jura a chytaja kyjak, postavil sa na vykázané místo.
Zatáľ strýc Štěpánkú otevřeli pomály chlévek a volali: „Poď, mašíku, póóď.“
Ale mašík, jak by čúl, co ho čeká, né a né sa hnúť. „A ta mrcha mrš,“ nadávali strýc, „cítí čertovinu a nepójde, musím ho íť vystrkať.“ A tož milý strýc vlezli za mašíkem do chlévka, popadnúc ho za řiť, postrkovali ho ven.
Ale mašík sa nedal vystrčiť a tak sa zapřél, že si s ním strýc rady nevěděli.
„Dyž nechceš tak, tož pújdeš ináč,“ rozčilovali sa strýc, popadnúl mašíka za ty jeho velké klapaté uchá a začali s ním cúfať ze chlévka.
Měli vám strýc Štěpánkú eště jakúsi silu a co drapli do svojích velkých zmozolených pazúrú, tak lehko nepustili - a tak aj držali mašíka jak čert hříšnú dušu za uši a jak ho vlékli, tak ho vlékli ze sebú z chlévka - byli by ho aj tak isto vyvlékli, gdyby nebylo súzené ináč.
Jura dyž uviděl cosik šedivého trčať z chléva, myslel, že je to hlava mašíka, rozehnal sa tým kyjakem až do povala a jebnúl milého strýca kyjačiskem do zád tak miliónsky, že ten byl hned hore nohami a popadnúc sa za řiť, břéskali strašlivě a neľudsky, že sa to rozléhlo po celé dědině.
Bylo po zabijačce, strýca odvlékli Jura ze Štěpáčenú do izby, zatým co brávek ve chlévku spokojně oddychovál, že sa jeho beztak krátký život o nejaký čas prodlúžil.
Strýc Štěpánkú poležali si pár dní v loži a dyž vyzdravili, třikrát sa na to zadušovali, že už nikdy raznigdy nebudú mašíka zabijať tajno kvúlivá svojej lakomosti.
Slovo splnili, lebo při další zabijačce sezvali a pohostili skoro púl dědiny.
Zdroj: Internet
🐖🐖🐖🐖🐖🐖🐖🐖🐖🐖🐖🐖🐖🐖🐖🐖🐖🐖🐖🐖🐖🐖🐖🐖
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jste hodní,
že jste si udělali čas a napsali mi komentář :-)
Jestliže nemáte účet na google, tak pro vložení komentáře zvolte možnost
"název/URL" (pouze kdo máte blog či webové stránky) nebo
"anonymní" (ostatní) - v tomto případě zanechte i svůj podpis, abych věděla, kdo byl na návštěvě.