🍁🍂Na začátku ...

... října, když u nás panovalo krásné teplé počasí, jsme byly s kamarádkou na výletě.

Po cestě zpět jsme se zastavily u nás na kraji dědiny na kopci Helštýn.

Stojí tam památník obětem války.

Památník byl odhalen 17.října 1948 a dostal oficiální název 

Památník I. a II. odboje. 

Na památníku byla ještě hvězda, dnes jak vidím už tam hvězda není.

Když byly děti malé, chodili jsme tu často.

Je odtud krásný výhled po okolí, naše dědinka je tu jako na dlani.

Kdysi nám cesta na Helštýn od nás trvala 20minut, 

vedla tu přes pole a trať úvozová cesta, 

dnes už není po cestě ani památky, cesta je zasypaná a stojí tam nové domy.

Dnes se tu dostaneme buď po frekventované úzké cestě,

 kde jezdí kamiony a je to o život nebo musíme obejít půl dědiny,

vede tam chodník, který je i v létě, když panují sucha, pořád plný bahna.

Nebo taky cestou z města do hodně příkrého kopce.

Takže nejvýhodnější je na kopec cesta autem, ale to už není procházka.

I náš domek bylo vždycky vidět ...

... dnes už je vidět jenom naše střecha.

Ve výhledu vadí velký dům před námi.

Když jsem byla malá a dům tu nestál, trávila jsem hodiny  u okna

a sledovala vlaky, co jezdily na Ostravu právě pod tímto kopcem. 

Byly ještě parní a to byla podívaná, 

když lokomotiva funěla na místě s nákladem nemohla ve sněhu vyjet. 

Vždycky ji musela přijet na pomoc lokomotiva druhá a potlačit ji.

V dálce je vidět vedlejší dědinu Zašovou s kostelem se dvěma věžemi 

i horu Radhošť.

Valašské Meziříčí u nás se říká Valmez, je jako na dlani.

Takový byl pohled na město, když tu ještě stály skoro všechny staré lípy.

Fotka je stará.

Na kopci většinou dost fouká, 

ale přesto si tu nějaká paní přišla číst knížku 

i když sluníčko už bylo za mraky.

V roce 2019 byl památník a jeho okolí revitalizováno,

dokonce byl i obnoven půdorys bývalého barokního letohrádku,

 který tu kdysi stával.

Helštýnské lípy.

Památné lípy malolisté, byly na Helštýně vysazeny v první polovině 18. století okolo barokního letohrádku. V roce 1926 zde bylo 8 lip jimž byla v roce 1935 Státním památkovým úřadem v Brně zaknihována památková ochrana. Do roku 1941 byla jedna z lip pokácená a další tři lípy byly pokáceny před rokem 1997. Zbylé čtyři lípy dostaly v roce 2004 statut památných stromů. Dvě z památných lip musely být v roce 2013 a 2016 ořezány na torzo a následně pokáceny z důvodu zhoršeného zdravotního stavu a snížení provozní bezpečnosti. Zbývající dvě památné lípy mají obvody kmenů 425 a 660cm, jejich výška se pohybuje mezi 16 a 18 metry.

Hodně tu foukalo, paní čtení na lavičce vzdala a jde domů.

Ideální místo na pouštění draků, 

je tu větrno a nejsou tu žádné elektrické dráty.

Využila toho rodinka s dětmi a jeden drak už jim lítá.

Ještě mrkneme po okolí ...

Je vidět i komín chemičky Déza.

Pomalu se vydáme lípovou aleji k domovu.

Alej tady nebyla vždycky, byla tu jenom polní cesta. 

Vzpomínám si, že jsem jako hodně malá vždycky sledovala 

z okna lampionový průvod pionýrů,

 který tu po polní cestě putoval k památníku položit věnec.

Bývalo to dvakrát ročně 8. května a 7. listopadu.

U památníku v kovových mísách hoříval oheň.

Byl to pro mě vždycky zážitek vidět, jak světýlka putovala na kopec.

Později tu udělali lampy, které svítily taky jenom dvakrát ročně

 a mezi ně nasadili stromečky.

Jak stromy vyrostly asi lampy pohltily, už je tu nevidím.

Už nám bylo docela chladno, tak jsme se ohřívali na zídce kolem památníku. 

Byla krásně vyhřátá sluníčkem 

i moucha se tam nahřívala, takové kamenné venkovní topení.

A hurá domů.

Tento týden ve čtvrtek ráno jsem Helštýn vyfotila od nás z cesty, 

byl krásně osvětlený ranním sluníčkem.

Děkuju všem, kdo s námi vydržel na kopci až do konce.

Pohodový den, všem mým dnešním návštěvám přeju.

🍁🍂🍁🍂🍁🍂🍁🍂🍁🍂🍁🍂🍁🍂🍁🍂🍁🍂🍁🍂🍁🍂🍁

🍂🍁Ještě ...

... na konci října byly teploty vysoké tak,

 že se hmyz krmil jako v létě.

Moucha mi dělala prasátka do očí, 

jak měla naleštěnou prdélku.

Včelky byly takové malinké, asi mladé.

Nožičky plné dobrot a hajdy do úlu, než zajde sluníčko.

Včeličky, pestřenky, mouchy ...

Včera byl taky hezký slunečný den, ale s protivným větrem.

Večer vítr nabíral na síle, 

nebylo příjemné poslouchat, jak to venku hučí.

Pohodový den

a všem návštěvám děkuju za váš čas,

 co jste strávili u mě na blogu.

🍂🍁🍂🍁🍂🍁🍂🍁🍂🍁🍂🍁🍂🍁🍂🍁🍂🍁🍂🍁🍂

😺Chlupatá meteostanice

                                                   Bude tuhá zima? 

          Podívejte se na vaši kočku, ta už odpověď zná😺

Majitelé koček mají doma vlastně soukromou chlupatou meteostanici. Je ale nutné také ihned vysvětlit, že je vhodné pozorovat kočku, která chodí často ven. Pozorovat kočky na vesnici má určitě větší smysl, než se řídit podle nějakého panelákového kocoura, který nikdy neopustil interiér. Pokud má přijít tuhá zima, tak se kočky začínají pořádně vykrmovat a roste jim apetit. V případě, že kočičku neustále vidíte žebrat u misky a žadonit o jídlo, tak by měly přijít velmi tuhé mrazy. Dobré je také pozorovat kočičí spánek. Zima se na chlupaté kamarádce podepíše i tak, že místo obvyklých až 16 hodin denně jich může prospat i 20 a více! Staré pořekadlo také říká, že čím hustější srst kočka v říjnu má, tím tužší zima nás čeká.

Co říká o nadcházející zimě příroda?

Když dlouho listí nepadá, tuhá zima se přikrádá.

Když dub hojné ovoce dává, tak velká zima se vkrádá.

Spadne-li v říjnu listí, bude mokrá zima.

V říjnu hodně žaludů a bukvic oznamuje zimy víc.

Když se táhnou ptáci blízko k stavení, bude tuhá zima

Čím déle vlaštovky u nás v říjnu prodlévají, tím déle pěkné a jasné dny potrvají.

Jakmile se ukazuje polní myš, že máš o dřevo se starat, víš.

Když čečetek nevídati, hotov se na tuhou zimu.

Když křížový pavouk se v říjnu ukrývá a nevylézá, není daleko do sněhu.

Zdroj: Internet

😺😺😺😺😺😺😺😺😺😺😺😺😺😺😺😺😺😺😺😺😺😺😺😺

🍂🌝Tak krásně ...

... nám svítil měsíc do oken.

O víkendu i v pondělí jsme měli krásné počasí,

 akorát na práci na zahradě.

Foukal vítr, takže mi uschla venku i deka.

Poryla jsem si záhonky vzadu na zahradě 

a popřemýšlela, co kde na jaře nasadím.

Když nám v pátek pořádně celý den popršelo,

konečně vyrostlo i zelené hnojení, hořčice.

Takže jsem se mohla dát do dalšího rytí.

Ano na okně od pokojíku mám opět starý vřes, 

přesně ten, co v něm celé léto vegetila Bětuška.

V pondělí ráno jsem byla venku už od rána.

Sluníčko se marně snažilo zasvítit mi na práci.

Poryla jsem ten můj kousek zahrádky mezi trvalkami.

Tu práci si nenechám vzít, ryju ráda, asi jsem byla v minulém životě krtek.

Hned jak jsem doryla začalo mi na práci svítit sluníčko.

Ryje se tu jedna radost, 

zem byla vlhká a rýč se bořil do hlíny skoro sám.

Dostala jsem ještě větší chuť do práce a tak jsem začala rozvážet kompost.

Nejdříve jsem dvoje kolečka dovezla sama, 

pak mi s tím pomohl Pepan, naložil mi plná kolečka a dovezl na místo.

Svůj příděl dostaly všechny růže  a ostružiny.

Pivoňkám jsem taky dala a rovnou je přikryla tím,

 co jsem minulý týden na nich ostříhala, dělávám to tak každý rok.

Ještě jsem dala k malinám ...

... a k borůvkám pro změnu zase rašelinu.

To už na mě pokřikovaly Ibišky "my chceme taky",

 přidal se k nim i červený rybíz.

Mladé stromečky musely dostat taky příděl ...

... i ty sloupovité vzadu na zahradě.             Taky angrešty a ostatní rybízy.

Teď už nás čeká jenom listí, padá pomalu, ještě nebyl velký mráz.

To uklízí většinou Pepan, buď fukarem, když je suché nebo sekačkou.

Pro dnešek končím, protože vás už určitě z toho mého článku bolí ruce.

Je to tady takový můj deníček za rok tady mrknu a vím, co jsem kdy dělala.
Nakonec lísteček pnoucí růžičky, samá srdíčka z ní padají.

Krásnou první listopadovou středu, 

doufám, že nebude tak větrná a upršená jako včerejší den.

Děkuju všem, že jste se k nám přišli podívat na zahradu.

🍂🌝🍂🌝🍂🌝🍂🌝🍂🌝🍂🌝🍂🌝🍂🌝🍂🌝🍂🌝🍂🌝🍂