... co jsem dělala v létě, tak ji odkážu na tento článek.
Původně se zdálo, že letos ani nebudu mít o čem psát v přípravě na zimu.
Ve sklepě mám od loňska, ještě dost kompotů i pár sklenek okurek.
Ale nakonec jsem zásoby ve sklepě opět pěkně doplnila.
🍎🍅🍆🍇🍈🍊🍒🍓🍑🍐
Jako každý rok, nejdříve přišly na řadu jahody.
Zavařené ještě ve sklepě mám, ale marmeládu už ne,
tak jsem se do ní pustila.
Jahodovou máme nejraději, vždycky je snězená první.
Takže umýt skleničky ...
... naplnit a je hotovo.
Hned po jahodách přišly na řadu meruňky.
Většinou je používám v zimě na koláč, když není čerstvé ovoce.
Byly krásné veliké a měly moc hezkou oranžovou barvu.
Bětuška mi celou dobu pomáhala, bez ní bych asi neudělala nic.
I kyblík překontrolovala.
Ve dvorku v kyblíkách začaly dorůstat okurky, tak jsem rovnou pár sklenek zavařila zároveň s meruňkami,
teda ne dohromady, každé zvlášť ve sklenicích.
Bětuška z toho byla děsně unavená a usnula mi v košíku.
Hotovo, už jenom odnést do regálu ve sklepě.
Za pár dní dorostly další okurky, šup s nimi do hrnce ...
... a do sklepa do regálu.
Tak se to opakovalo každý týden,
někdy dvě sklenice někdy víc, podle počasí.
Potřebovala jsem košík na přenesení sklenic,
ale Bětku jsem z něj vytřepat nemohla.
Držela se tam jako klíště, musela jsem si vzít košík druhý. Tak jsem po troškách ty moje okurčičky z kyblíku zavařovala ,
nakonec jich bylo přes dvacet sklenic 0,7 l.
🌞
Taky se nám urodilo hodně fazolek na omáčku.
Venku jsem jim okrájela konečky, to nedělám ráda,
hlavně mi přijde že mi toho v misce neubývá.
Jak mám okrájeno, to si vždycky oddechnu.
Byly po dešti hodně zaprskané, takže dobře umýt ...
... a pak nakrájet, to už dělám ráda.
V mrazáku mám 5 sáčků, takže bude přes zimu 5x fazolková omáčka, tu máme rádi.
Rybíz se letos taky urodil, hodně jsme ho snědli, hlavně bílý a černý
a taky byl výborný na bublanině.
Udělala jsem z červeného dvě sklenice marmelády na linecké cukroví.
A ještě k okurkám zavařujeme je s dcerou dohromady.
Většinou 30kg, ale když mám zavařené domácí,
tak zeť koupil a dovezl jenom 20kg.
Pepan je umyl, to je u nás odjakživa práce pro chlapy.
Já jsem namyla sklenice a mohlo se zavařovat.
Zalít nálevem a šup s nimi do zavařovacího hrnce.Bětka nám tentokrát nepomáhala, někde asi spala, protože bylo zataženo, poprchalo a bylo šero.
Morální podporu nám dělal náš Cvalíček.
Zavařeno a můžou se nosit do sklepa do regálu.Cuket se urodilo dost, tak jsem z nich ještě udělala majdu na topinky a špagety.
Mám vše nakrájené můžeme začít.
Za chvilku bylo naplněných 13 skleniček 0,3 l.Připravené na odnesení do regálu ve sklepě. Nějakou dobu byl od zavařování klid, ale už pomalu zrály Ostružiny, takže jsem je schovávala v mrazáku,
až jich bylo víc, udělala jsem marmeládu.
Skoro všechnu jsem ji rozdala. Mám ještě ve sklepě od loňska.
Opět byl chvíli od zavařování klid, ale v půlce října přišlo na řadu sterilované zelí.
Den předem jsem v pergole oloupala a nakrájela cibuli.
Venku se cibule loupe krásně, nepálí z ní oči.
Navážila jsem ingredience a druhý den se mohlo začít.
Kupujeme 30kg nastrouhaného zelí a máme ho s dcerou na dva roky.
Chlapi už makají.
Jejich práce je zelí se vším, co do něj patří, dobře promíchat.
S dcerou zelí potom dáváme do sklenek.
Bylo krásné počasí a teplo, bylo fajn, že jsme si nemuseli tentokrát dělat binec doma.
Cvalíček nás nenápadně kontroloval z přikryté houpačky.
Bětka vedle nás dělala jako, že ji nezajímáme,
ale nenápadně sledovala, jestli to děláme dobře.
Jonášek podřimoval na pergole a bylo mu fuk co děláme,
hlavně že měl společnost.
Kolem čtvrté hodiny mladí odjeli a já jsem zavařovala a zavařovala. Pepan druhý den nanosil sklenky se zavařeným zelím do sklepa
a já je uložila do regálu.
Lesní med od včelek z Vysočiny už máme taky ve sklepě, takže bude ke každodenní snídani, jak jsme zvyklí.
Celkem sedm sklenic, dvě už jsem před focením, odnesla do sklepa ...
Jako vždy, poslední se u nás zavařuje dýně. Práce na zahradě jsou hotové, tak je na zavařování čas i chuť.
Pepan dýni nejí(nikdy ji neochutnal,
kdysi mi to zdůvodnil, že mama to doma nedělala😄)
takže mi s okrajováním nepomůže.
Měla jsem dvě menší dýně,
jednu od kamarádky a druhou svoji ze zahrady.
Dýně od kamarádky byla super, šla dobře rozpůlit a dokonce měla tak jemnou slupku,
že jsem ji loupala škrabkou na brambory.
Krájela jsem ji vlnkovatým udělátkem.
Loni jsem ho nemohla najít, krájela jsem tehdy nožem.
Letos když jsme měli vystěhovanou linku,
jak se dělala podlaha v kuchyni, tak jsem k mé radosti udělátko objevila ... hurááá.
Tolik jsem hoho měla z jedné dýně ...
A už se první třetina vaří ... šup do sklenek a dát vařit druhou várku ...
Dýně z naší zahrady mi dala pěkně zabrat. Byla tvrdá, než jsem jí rozpajtašila nadřela jsem se s ní,
je to i na výsledku vidět.
Nakonec jsem si s ní taky poradila ...
Dýně jsou obě zavařené, celkem 20 sklenic 0,3l, takže můžou cestovat do sklepa do regálu.
Mimochodem, to je moje nejoblíbenější práce,
ukládat zavařeniny do regálu ve sklepě.
No a tady je výsledek moji skoro půlroční práce. V regálech jsou i zavařeniny od loňska, to jsou ty přeškrtané,
aby vás to nemátlo a zbytečně jste mě nechválili.
Není to žádná sláva, proti jiným letum, ale nám to stačí a ještě zbude.
Úroda na stromech moc nebyla,
jablka jsme už snědli na zavaření a sušení letos nebylo.
Všem vám moc děkuju, že jste i dnes došli až do konce článku,
bylo to opravdu dlouhé.
Články o zavařování dávám každý rok,
tak kdo by se chtěl mrknout
najde je na mém blogu vždycky buď na konci října nebo v listopadu.
Mějte pohodový den.
